Turné jsem si začal opravdu užívat, až když jsem na nich začal běhat, říká Amák
Michal Šťastný, kterého každý zná pod přezdívkou Amák, začal objevovat kouzlo hlučné punkové muziky v polovině 90. let v Táboře, odkud pochází. Tamější scéna, sdružená okolo hudebního obchodu Archys, následně vyprodukovala hned několik velmi zajímavých kapel včetně Voodoo Toys a Sunshine. Právě v jejich sestavách se Amák objevil, což si možná mnozí z vás budou pamatovat. Jeho další cesta ale cíleně vedla z pódií za zvukařský pult. A to jak studiový, tak koncertní.
A právě život na turné po boku kapel jako Mono, Helmet nebo Unsane bylo jedno ze stěžejních témat našeho povídání ve studiu Radia Wave. V době před pandemií byl totiž Amák na cestách několik měsíců v roce a dostal se do mnoha různých koutů světa. Včetně festivalu v deštném lese severní Indie, kam se musela aparatura převážet na střeše terénních aut, což znamenalo úplně jiný druh zážitku než klasické evropské klubové koncerty.
A rozdíly byly nejen v přístupu pořadatelů, ale i samotných kapel, jejichž vnitřní nastavení dost často určovalo i míru aktivní participace zvukaře na jejich vystoupení – například pomocí kytarových efektů ovládaných od pultu.
Čtěte také
V posledním roce se ale Amák ze zřejmých důvodů věnuje hlavně studiové práci, a to nejen jako zvukař, ale i producent. Jeho studiem prošlo i několik kultovních kapel, jako například Killing Joke, ale nejvíce se samozřejmě soustředí na domácí scénu. To se projevilo i při výběru playlistu, který obsahoval jak výše zmíněné kapely, se kterými byla Amák na turné, tak ukázky jeho oblíbené domácí produkce. I tady se plně projevil široký záběr a přehled, o kterém jsme se bavili i v rámci nastavení jeho studia.
S kým by Amák nikdy nespolupracoval a proč? Nahrál by i dechovku? Co ho dělá šťastným? A jak důležité je mít okolo sebe ty správné lidi? Poslechněte si celý díl Modelářů.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
