Two Point Campus je nejnovějším přírůstkem do žánru netradičních tycoonů, ale ne tím nejlepším

Jarda se coby velký fanoušek Two Point Hospital a tycoonů obecně pustil do budování vlastní vysoké školy s velkou vervou. Hromada neobvyklých oborů, které pro uchazeče o studium výměnou za školné mohl otevřít, ho zprvu nadchla. Než zjistil, že příliš nezáleží na tom, jestli se jeho svěřenci budou věnovat studiu konzistence pizzového těsta, anebo šprtat na rytíře.

Mechanismy jsou v Two Point Campus oproti předchozímu dílu v lecčem ještě mělčí – pacienti byli sice spíše jednorázovými návštěvníky nemocnice, u kterých absence osobnosti nevadila, o moc víc příběhů ale nepíší ani studenti, kteří mají na univerzitě v ideálním případě strávit tři virtuální roky. Rozšířené možnosti stavění potěší a mnohým fanouškům a fanynkám architektury dají nejspíš víc než mírně monotónní hratelnost.

Vedle recenze Two Point Campus si Jarda, Šárka a Lukáš zavzpomínali na své oblíbené tycoony ze začátku milénia. Lukáš se vyznal ze své lásky k Sid Meier's SimGolf, kde se mezi budováním golfových jamek svého času odehrálo mnoho intimních dramat a špionáže. Šárka si zas stýská po The Movies, které v ní probudilo lásku k filmařskému řemeslu. A Jarda? Ten si vybral hru, na kterou by podle něj měli všichni radši zapomenout, případně se o ní nikdy nedoslechnout.

Proč Jarda změnil herní hodnotící stupnici na české známky? Kdo nejméně ovládá golfovou terminologii? A které staré hry trestuhodně chybí v digitální distribuci? Dozvíte se v nejnovějším dílu Questu.