Tyjátr: Do mladoboleslavské Mikve vstupuje svobodomyslnost očistit své čelo

„Popravdě, je spousta inscenací Mikve po celém světě, které jsem neviděla. Neletěla jsem například do Mexika, Bratislavy nebo Budapešti. Naopak jsem se byla podívat na premiéry doma v Izraeli, ve Washingtonu a v Čechách jsem podruhé. Mám k vám velmi blízko. Když jsem obdržela pozvánku, neváhala jsem,“ říká pětačtyřicetiletá herečka, režisérka a autorka Hadar Galron, která přiletěla do Česka na premiéru inscenace Petra Mikesky do mladoboleslavského Městského divadla. Právě hra Mikve ji proslavila v celosvětovém měřítku. I přesto, že se na kvalitě textu shodují kritici různorodého vkusu, autorka přiznává, že doma v Izraeli byla hra přijatá spíše problematicky: „Ze začátku to způsobovalo velkou kontroverzi. Měla jsem hodně telefonátů, že jsem antisemitská, ale taky mi volaly právě ženy z ortodoxních obcí, že věří ve změnu jako v mojí hře a stály by o ni. Dokonce mi nabídly, abych s nimi založila politickou stranu.“

Čtěte také

Z představení Mikve v Městském divadle Mladá Boleslav|foto: Martina Venigerová

Tvůrčí tým stylizuje lázeň Mikve jako hypermoderní objekt obložený pohledovým betonem. „Spolu s výtvarníkem Michalem Syrovým jsme si pohrávali s myšlenkou, že to může být protiatomový kryt a že to představuje mužskou sílu, která to celé postavila. Ženy si to nevybudovaly samy, to jim vytvořili chlapi dost industriálně a chladně. Ženské si to tam potom zvelebují a vyzdobí, na nás třeba nevkusně. Zase jsme ale nechtěli, aby to vypadalo jako SPA,“ říká herec a režisér Petr Mikeska.

Důležitým tematickým aspektem jeho výkladu je právě důraz na zesílení střetu ženského a mužského světa, např. tím, že za světelně polopropustnou stěnu postaví klezmerového pištce, který recituje tóru a představuje různé formy vyšší moci. „Přítomnost mužského elementu, ještě navíc takto, když na ženské postavy kouká z výšky a atakuje je nikoliv ze záznamu, ale naživo, tak to přidává na dramatičnosti a autenticitě. Já jsem si pro sebe postavu pojmenoval Deus Ex Machina, duch ve stroji. Je to někdo, kdo nad nimi ční a určuje jim pravidla, a to ve světě, o kterém je hra Mikve, bohužel je,“ dodává režisér.

Z představení Mikve v Městském divadle Mladá Boleslav|foto: Martina Venigerová

Text je velmi silnou výpovědí, zároveň realistickým pohledem na problémy několika žen navštěvujících očistnou lázeň. V pozadí příběhu je ale stále něco tajuplného a obřadního. „Ta hra je především o svobodě, možnosti volby a o pnutí mezi mužským a ženským světem, které je v ortodoxně židovském světě zásadní. Například židovský muž se budí s modlitbou: ,Děkuji ti, pane Bože, že jsi mě neučinil ženou,‘ což je zvláštní rozdíl oproti ženě, která vstává s modlitbou: ,Děkuji ti, Bože, že jsi mě učinil takovou, jaká jsem,‘“ uzavírá režisér Petr Mikeska.