Tyjátr: Festival Norma v Ostravě vysvětil podzim

16. listopad 2015
03513142.jpeg

Mezinárodní festival Norma vznikal ve spolupráci pražské scény Studio Hrdinů a ostravské galerie Plato – platforma [pro současné umění]. První ročník orientovaný převážně na přesahy výtvarného umění a divadla probíhal v areálu Dolní oblasti Vítkovice.

„Vzniklo to úplně banálně. Pozval jsem si inscenaci Studia Hrdinů, protože jsem si myslel, že se to bude za prvé do dvorany prostoru Gong hodit. A za druhé, projekt Platformy je postaven na širokospektrálním záběru, který mapuje současné umění v různých souvislostech a podobách. Divadelní část tam ze začátku do jisté míry chyběla. Z toho vyplynula debata o delší spolupráci a ideu festivalu přinesl Honza Horák,“ říká umělecký manažer galerie Plato Marek Pokorný o genezi festivalu Norma. Spolupráce zároveň vyvěrá z přirozené snahy obou institucí propojovat různé umělecké disciplíny a hledat jejich vzájemné průsečíky.
„Současné umění vychází vstříc nějakým způsobem performativitě, teatralizaci nebo něčemu, co se vymyká klasické galerijní situaci, takže to spojení bylo velmi logické, protože Studio Hrdinů naopak reprezentuje typ autorského divadla, které je do jisté míry konceptuální a používá nebo přejímá vyjadřovací prostředky výtvarného umění,“ konstatuje Pokorný.

03513141.jpeg

Program festivalu rozdělil dramaturg Jan Horák na dva celky – polský a český den. Mezi domácími produkcemi zejména ze Studia hrdinů (jako například vynikající dekonstruktivní pohádka Sněhurka nebo scénická esej o umění Marbot) se objevila řada pozoruhodných polských projektů. „Já jsem se snažil nějak zorientovat v současné polské pohybové scéně. Z různých informací jsem si zhruba udělal obrázek a něco jsem chtěl vidět. Docela intenzivně jsem jezdil do Polska a to gros, co bylo na programu v polské sekci, jsem našel v poznaňském prostoru Stary Browar. Dramaturgii současného tance tam vede Joanna Leśnierowska. Narazil jsem tam na pro mě velmi životodárný způsob práce tanečníků, kteří se nebojí přesahů právě směrem k výtvarnému umění,“ říká k výběru Jan Horák.

Za naprosté úkazy lze považovat dvojici inscenací polského dne – Nižinskij. Svěcení snů a Mši. Tomasz Wygoda ve špičkové sólo choreografii na Stravinského Svěcení jara propojil dokonalou znalost slavného Nižinského baletu i jeho osobních běsů. Tanečník po celou dobu neopustil jeviště a v závěru se zašklebil na publikum tak děsivě, že na okamžik ztratilo dech.

03513140.jpeg

Polský den ale vrcholil až symbolicky v Polsku zakazovaným, kontroverzním projektem Mše. Divadelníci totiž na jevišti přehráli celou mši svatou. S vědomím, že divadelní prostor může být prakticky cokoliv, si tvůrci položili otázku, co se stane s výsostně teatrálním rituálem mše, když ho vytrhnou z přirozeného prostředí chrámu. Bude to stále ten samý obřad, nebo už divadelní představení? Důsledná práce s římskokatolickým kultem byla v podtextu také velmi ironická. Pointou celé inscenace a možná celého festivalu bylo totiž provokativní kázání, při kterém kněz (obsazený věhlasným polským hercem Janem Peszkem) vyzval „bratry Čechy, aby se vrátili v náruč boží a nespoléhali se pouze na zkaženou Evropskou unii, diktaturu genderové korektnosti nebo levičáctví“.

Další články autora