Tyjátr na kolejích: České divadlo dělané ve vlaku je oslavou šotoušství

21. srpen 2017

Tyjátr

Vlaky nepatří mezi obvyklá místa, kde by vznikalo divadlo. Občas se ale divadelníci odhodlají a vystoupí z budovy přímo na koleje. Ačkoliv můžeme podobné inscenace spočítat na prstech jedné ruky, připomeňme si je v souvislosti se zatím posledním projektem Kredenc probíhajícím na tzv. Švestkové dráze mezi Lovosicemi a Mostem.

Inscenace v plně jedoucím vlaku se v českém divadelním kontextu začaly objevovat před deseti lety. V roce 2007 připravil jedno takové představení soubor Depresivní děti touží po penězích přímo na pražském Hlavním nádraží – hrálo se v různých koutech budovy pod souhrnným názvem Noc na nádraží. Vedle scénických čtení uvedly Depresivní děti také inscenace klasických textů i vlastní variaci, ve které spojily A. P. Čechova a Markýze de Sade – potkával se tu příběh hry Višňový sad s libertinskou dekadencí. Inscenace Višňový Sade začínala v Prezidentském salónku, odkud divadelníci odvedli diváky na nástupiště a nechali je nastoupit do lokálky směrem na Dobříš. Soubor tehdy žádný speciální vlak nevypravoval a publikum se svezlo k tehdy opuštěnému a chátrajícímu nádraží v Krči i s překvapenými spolucestujícími.

Prostor vlaku může být také hlavním dějištěm představení. V srpnu 2009 připravilo Divadlo Continuo pohybovou site specific inscenaci Krajina na znamení. Mezi Netolicemi a Malovicemi, kde divadlo působí, vypravilo příznačně pojmenovanou soupravu ČD Continuo a s řadou zastávek hrálo až tříhodinovou performanci inspirovanou vzpomínkami místních. Performeři hráli ve vlaku, okolní krajině i přilehlých přejezdech poetické a až snové výjevy z pošumavských lesů. Hra se dotýkala problematických momentů v otázce soužití s německou menšinou i zpřetrhání kulturní kontinuity v pohraničí.

Projekt Kredenc|foto: Jiří Dvořák

Dalším projektem kloubícím divadlo a koleje byl Vlak Lustig aneb vlak do nenávratna. Od roku 2012 křižoval česká i evropská nádraží a na svých zastávkách tehdejší soubor Divadla pod Palmovkou sehrával v otevřeném dobytčáku dramatizaci Lustigovy novely Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou. Letos Vlak Lustig nadobro zakotvil v terezínském Centru studií genocid.

Minulý týden měl premiéru zatím poslední divadelní výlet vlakem – projekt Kredenc, který má řadu společných prvků s Krajinou na znamení Divadla Continuo. Ústecký spolek Kult, stojící například za stejnojmenným podzimním festivalem, vychází z okouzlení Českým středohořím. Pro vyprávění mýtů soustředěných kolem hradu Hazmburk si tým Jana Kvasničky a Filipa Nuckollse – složený z herců ústeckého Činoheráku i jejich přátel – vybral tzv. Švestkovou dráhu, výletní trať mezi Lovosicemi na Litoměřicku a Mostem. Herci během cesty vedou nepřetržité monology místních věhlasných občanů zaznamenané od římského tažení a dál historií a na zastávkách probíhají krátké pohybové i loutkové výstupy. Celá inscenace je ale hlavně poctou vagónu z konce čtyřicátých let, který dal jméno i celé inscenaci, takzvanému Kredenci. Podobné projekty jsou totiž obecně vyjádřením radosti z dobrodružství, jakým je cestování vlakem.