Tyjátr: Nový environmentální cirkus. Na Jatkách78 předpověděli ekologickou katastrofu
Kdyby vystoupil Mad Max jako frontman Rammstein na koncertě, mohl by to být klidně výjev z produkce švédské novocirkusové skupiny Burnt Out Punks. Šlehající plameny, pláty rezavého kovu, řízná hudba i odkazy na sci-fi jsou součástí jejich postapokalyptických světů. Na pražských Jatkách78 odehráli světovou premiéru své dystopické show Smoke Screens. Překvapivě si vystačili s minimem pyrotechnických efektů a sled cirkusových disciplín povýšili na kosmickou romanci o konci světa.
Tým prostoru Jatka78 dlouhodobě dbá o rozvoj nového cirkusu v domácím prostředí a v posledních letech se zapojuje také do mezinárodních projektů jako koproducent. V loňském roce na Jatkách78 premiérovala show All Genius All Idiot švédská trupa Svalbard Company, která s ní nedlouho nato okouzlila australský novocirkusový festival Adelaide Fringe. Skupinou, která s Jatkami 78 spolupracovala v letošním roce, je další švédský soubor – Burnt Out Punks. Ten je na rozdíl od debutujících Svalbard Company známější kromě zahraničí i u nás. Objevili se například v roce 2010 na Letní Letné a předloni na holešovickém výstavišti v rámci festivalu Za dveřmi s opulentní fireshow Stockholm Syndrome. Svou novinku Smoke Screens uvádí při přehlídce Skandinávský nový cirkus.
Obě švédské novocirkusové skupiny spojuje tematizace světa, který se dusí pod nánosy odpadu, obě ironicky zvěstují nevyhnutelný ekologický kolaps. Stává se součástí scény, kostýmů nebo si jej aktéři vplétají do vlasů. Zatímco soubor Svalbard Company v inscenaci All Genius All Idiot symbolicky plul na plachetnici po znečištěném oceánu, Burnt Out Punks postavili rovnou raketu. Odlétají z odpadem plně zamořené Země, kde se už nedá ani dýchat. Jakkoliv se od toxického smetí snaží uniknout, vždycky je dostihne.
Poslední zbytky lidstva nejsou otrlí trosečníci, nýbrž parta naprostých ztroskotanců, a jejich plavidlo není naleštěný raketoplán, ale vratce smaltovaný koráb. Posádka se nedokáže domluvit ani mezi sebou, natož s raketou, v níž pouť podnikají. Navzdory faktu, že jsou posledními zbytky lidstva, je jejich jednání neuvážené a absurdní. Jsou schopní se přít o výtah i latrínu v jednom, jako by to bylo jediné téma, co jim v kosmu ze života na Zemi zbývá. Groteskní, pitvořící se figurky sleduje z pozadí jako dubstepový kazatel DJ Hans-Ole Amonssen. Jeho majestátné, až chrámové elektro zní jako v Dómu hromu, postapokalyptické katedrále George Millera.
Pro režisérku Viktorii Dalborg jsou důležité groteskní, příběhové mezihry stejně jako jednotlivé akrobatické disciplíny. Nestaví efektní, špičkově provedená cirkusová čísla nad vyprávění. Atrakce do inscenace včleňuje nenásilně, aniž by působily nepatřičně nebo samoúčelně. Show vyplývá samovolně. Zároveň interpretům akci ztěžuje všudypřítomným balastem, natrhanými výstražnými páskami, mikrotenovými sáčky nebo toaletním papírem. Při velkolepém finále aktéři do kruhu postaví několik vysoce výkonných větráků a ženou proudem vzduchu odpad do víru, aby se obtáčel kolem akrobata na laně. Obraz povznesení, stoupání ke světlu je ironickou tečkou naznačující, že konec světa je blíž, než si chceme připustit.
