Tyjátr: Požitkáři Na Zábradlí lechtají smrt na patě
Divadlo Na Zábradlí vstoupilo do druhé sezony pod vedením skupiny původně spjaté s brněnskou Redutou. Svou první inscenací Požitkáři v režii Jana Mikuláška se dotýkají tématu umírání a rituálů spojených s pohřbíváním. O smrti hrají ovšem překvapivě s lehkostí, morbidně neskrývanou radostí a zejména s nadhledem.
Inscenace s obdobným názvem jako Požitkáři měla vzniknout již v Brně a později také Na Zábradlí. Vývoj komentuje dramaturgyně inscenace Dora Viceníková: „Je to tak, že v Redutě jsme měli připravovat Gurmány a Na Zábradlí Labužníky, protože téma jídla prochází celou řadou našich inscenací, a chtěli jsme se mu proto věnovat koncentrovaně. Nicméně když jsme zkoušeli, tak nás výrazně a důsledně oslovilo téma smrti, což se nám zalíbilo natolik, že jsme nechtěli čekat do další sezony, kde bychom s inscenací o smrti vyrukovali. Rozhodli jsme se, že to uděláme teď hned, protože nám přišlo, že téma smrti je pro divadlo vůbec největší.“
Inscenace se při zkoušení proměňovala. „V první fázi zkoušení to vypadalo, že to bude nějaká terapeutická inscenace. Každý přišel s vlastními texty, vzpomínkami nebo vizemi vlastního pohřbu, což bylo obzvlášť zábavné. Dali jsme zadání, všichni byli ochotní tímto způsobem jít, ale pak se to v půlce nějak přetočilo úplně jiným směrem. Už si na to pomalu zvykám, že většina inscenací, které jsem v poslední době zkoušel, se někam přetočí a původní záměr mizí někde v dálce, ale nemrzí mě to,“ dodává režisér Jan Mikulášek.
Radikální přístup k původnímu materiálu potvrzuje také dramaturgyně. „Na začátku jsme měli scénář, který sestával z různých citací a přejatých textů od poezie až po eseje nebo vědecké statě. Výsledek je přesto z 90 % autorské dílo, ve kterém nakonec zaznívají jenom tři cizí texty. Je to kolektivní práce všech zúčastněných, ozývají se pravdivé historky, sny nebo zkušenosti zúčastněných.“ Herec Petr Jeništa, který s týmem pracoval v Brně a nyní je člen ansámblu, vnímá zkoušení Požitkářů odlišně od ostatních: „Myslím, že chtěl, aby to představení bylo víc výpovědí nás všech než pouze jeho a Dory. To se mu myslím povedlo, a proto to bylo nutné se asi víc domlouvat na tom, o čem to bude. Tohle zkoušení jsem slyšel od Honzy nejvíc vět, protože jsme třeba připravovali Buržoazii a já si od něj pamatuju maximálně 17 slov za celou dobu.“
V Požitkářích se objevili i zcela noví členové hereckého souboru. „U Dity Kaplanové byl ten výběr naprosto samozřejmý, protože ona s námi prošla několika inscenacemi, ale u Jakuba Žáčka a Jany Plodkové je to sázka, taková divoká karta, protože s Honzou Mikuláškem ještě nespolupracovali. Z naší strany to ale byla jednoznačná volba,“ dodává Dora Viceníková. Pro Jana Mikuláška není doplnění souboru snahou navazovat na kontinuitu Reduty, ale naopak: „Ten tým nebyl nikdy fixní a myslím, že z většiny se povedlo jádro přenést sem. Naopak si myslím, že úkol je ještě k tomu vtáhnout i jiné lidi, protože jádro ví, jak pracujeme, a já je také znám, takže bylo dobré natáhnout nové tváře. Třeba s Ditou Kaplanovou jsem dělal, s Janou Plodkovou jsem studoval JAMU a tajně jsme snili, že spolu budeme zkoušet. Vždycky se nám to nedařilo, takže když nastaly tyhle okolnosti, tak jsme toho hned využili, zneužili.“
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
