Tyjátr – Seber si to… přeber si to…

13. srpen 2012

V multikulturním centru MeetFactory se ve druhé polovině letošní divadelní sezony nově představil dramaturg Jan Tošovský, který hned na rozjezd uvedl společně s režisérem Braňo Holičkem rádoby provokativní politickou satiru, inscenaci nazvanou Politický kabaret aneb Seber si to hovno.

Tošovský tak hned na začátku své tvůrčí kariéry v MeetFactory dostál svému avizovanému záměru uvádět v MeetFactory politické divadlo. Politický kabaret aneb Seber si to hovno by měl svým obsahem odpovídat hned na několik otázek, které si při inscenování tvůrci kladli a následně je prezentovali jako motto programu k inscenaci. Figuruje mezi nimi i zásadní otázka, zda má v dnešní době smysl dělat politické divadlo. Ve chvíli, kdy se česká politická scéna otřásá v základech a na povrch vyplouvají leckteré špinavosti, politický kabaret smysl má. Podstatné ale je, aby jeho autoři věděli, co jím opravdu chtějí říct a hlavně jak to chtějí říct. V případě kabaretu Holička a Tošovského není vhodná otázka, jestli má smysl politický kabaret, ale jaký smysl má právě ten jejich kabaret.
O procesu vzniku, záměrech, cílech i výsledné podobě hovořil dramaturg Jan Tošovský.

Jan Tošovský
Nechtěli jsme jít cestou, že bychom dělali pouze vtipný kabaret, ale naším cílem bylo, aby to představení v divákovi zanechalo dojem, že by ho podnítilo k hledání cesty, že pro změnu může taky něco udělat. Proto máme v každém představení možnost použít jiné varianty. Mají ukázat, že obyčejný člověk má možnost být aktivní, ať už se jedná o zakládání politických stran, vstupování do politických stran, zakládání občanských sdružení a hnutí, běžný občanský aktivismus, tím že budu interpelovat své zastupitele atd. Jde o to, abychom nebyli lhostejní, protože koneckonců je to především naše věc a náš zájem, jaké to tady budeme mít.

Občany i politiky představují tři herci, jeden v bílém, druhý v červeném a třetí v modrém tričku. Symbolická hra barev trkne hned každého. Ale jelikož Marie Štípková, Ivan Lupták a Radovan Klučka své postavy proměňují, hra s barvami nemůže být důsledně dotažená. Herecká akce všech tří protagonistů se zakládá na parafrázování novinových článků, politických debat nebo citátů českých i zahraničních politiků. A témata? Ta všichni dobře známe: podvody, korupce, úplatky, dehonestace, genderová i politická nekorektnost a další.

02661330.jpeg

Jan Tošovský
My jsme se o tom bavili s Tomášem Svobodou, který dělal v Rubínu politický kabaret Blonďatá bestie, kde šli jinou cestou. Vzali syrový materiál a předložili ho divákům s nějakým divadelním přístupem. Tomáš usoudil, že se společnost v podstatě vrací zpět do 80. let, že je lačná se té politice vysloveně vysmát.
My jsme šli záměrně jinou cestou, chtěli jsme docílit větší obecnosti, nechtěli jsme poukazovat na jednotlivé kauzy, ale spíš obecnější principy, kde si myslíme, že nejen politika, ale i společnost nefunguje. My jsme se z té přehršle snažili vycedit podstatu.

Politický kabaret aneb Seber si to hovno drhne právě kvůli přílišné obecnosti. Aby bylo provokaci učiněno za dost, chybí kabaretu osobní názor tvůrců. Inscenace bez individuálního vhledu tvůrců neukazuje nic nového a neprovokuje k zamyšlení. Pouze předkládá informace, více či méně důvěryhodné, se stejným bulvárním zanícením jako dnešní média.
Politický kabaret má smysl ve chvíli, kdy na jeho začátku stojí společně s otázkou proč ho dělat i otázka jak ho dělat. Nápad a využití výrazových prostředků, které divadelní jazyk nabízí, kabaretu Seber si to hovno chybí.

Spustit audio