Tyjátr: Spolek Masopust zkoumá, kdo byl/a Orlando
Režisérka Anna Petrželková nazkoušela ve spolku Masopust sídlícím v komorním prostoru Eliadovy knihovny v pražském Divadle Na Zábradlí dramatizaci fantaskního románu Virginie Woolfové Orlando. Příběh šlechtice procházejícího napříč epochami, který se během příběhu promění v ženu, režisérka stylizuje jako svéráznou, velmi vtipnou travestii.
Petrželková příběh Virginie Woolfové převyprávěla jako scénickou báseň složenou ze snových výjevů. Záměnou pohlaví obou hlavních aktérů vytváří groteskní a erotické napětí. Vcelku užívaný efekt, že herecké obsazení hraje opačné pohlaví, slouží Petrželkové k hlubším úvahám. Výchozí je pro její koncepci alžbětinská inscenační tradice, kde muži hráli ženy. Jak Orlando (Anežka Kubátová a Miloslav König) prochází příběhem směrem k současnosti, režisérka citlivě komentuje dobové rozdíly ve vnímání pohlaví i rozdílnost jejich rolí ve společnosti. Stereotypy dané konvencemi či náboženstvím poté převrací a tropí si z nich groteskní legraci.
„Je to pěkné hrát muže, ale myslím, že se ten základní pocit nemění u nikoho z nás,“ říká představitelka mužského alter ega postavy Orlanda, herečka Anežka Kubátová. Představitel ženské podoby postavy Miloslav König už ženské postavy hrál. K tomu, jak vnímá rozdíly mezi inscenací Orlando a svými dřívějšími zkušenostmi, dodává: „Předtím to byl jenom takový exhibicionismus, kdežto tohle je víc ponor nebo sonda, pokus ženu pochopit a ženou se také stát.“
Herečka Martina Krátká v Orlandovi ztělesňuje hned několik mužských postav. „Když jsem chtěla hrozně vytvořit postavu muže, tak to nešlo a byla to úplná lež. Vykašlala jsem se na to a šla jsem vyloženě po tom, co říkám, a potom to bylo přesné. Myslím, že to celé není o tom zjistit, jaké je archetypální chování muže nebo ženy, ale jde především o obsah,“ dodává Krátká ke zkoušení. „Samozřejmě jsme si z toho dělali i legraci, takže je tam spoustu vtipů i přemrštěných transsexuálních výjevů, ale zároveň mnohdy narazí člověk na něco, co dělá instinktivně. U zkoušení se mi stalo, že jsem odkopl rekvizitu na scéně. Udělal jsem to hodně humpolácky jako chlap, co se s něčím rychle vypořádá. Ona jako žena režisérka reagovala na tu situaci, že je příliš tvrdá, jednoduchá nebo zkrátka chlapská,“ říká König k práci s Petrželkovou. Zda se při formování postav tým navzájem inspiroval, komentují herečky Anežka Kubátová a Martina Krátká: „Lehounce, polepili jsme to od každého trochu. Jsme dvě holky a kluci – mohli jsme si pomáhat.“
Inscenace Orlando je provokativní celek. Petrželková vytváří lyrické obrazy, které zároveň vypadají jako dekadentní kabaret nebo travesti show. Básnivost tak režisérka neustále rozbíjí groteskní, vizuální složkou. Orlando vytváří pozoruhodné paradoxy a do diskuse o historické úloze emancipace přikládá velmi originální pohled.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
