Tyjátr: Tři sympaťáci „od plynu“ Inextremiste si podmanili Letní Letnou
Skupina Cirque Inextremiste zřejmě jako jedna z mála podobných, které si do štítu dávají bombastická označení „extrémní“, naplňuje své jméno beze zbytku. Na Letní Letné se představila se syrovou, klukovsky neukázněnou a především špičkovou podívanou.
Inscenace Extrêmités byla založená na velmi jednoduché souhře tří „chlapíků od plynu“. Jejich příběh končil stejně tajuplně, jako začínal. Bezejmenná trojice se náhodou potká za stěnou z vlnitého plechu, v jakémsi dvoře technických služeb. Vychytralý vozíčkář (Rémi Lecocq) zinscenuje havárii a nářkem přiláká dva světáky (Yann Ecauvre a Sylvain Briani-Colin). Tvůrci základní, značně absurdní situaci rychle opustí. Komunikace mezi trojicí totiž probíhá jako cynické dobírání vozíčkáře a jeho dosazování do čím dál krkolomnějších poloh. Artisté pomocí jednoduchých kladek a pák tvořených dřevěnými deskami narušovali vlastní balanc. Ke konstruování mnohdy bizarních soustav jim dopomáhaly plynové bomby všemožných velikostí, které v úvodu tvořily hypnotickou instalaci v zadním prospektu.
Trojice v precizní klauniádě sváděla souboj se zemskou přitažlivostí. Šplháním po navršených bombách a deskách se aktéři dostávali do čím dál extrémnějších situací. Hra s diváckým očekáváním i tím, čeho je skupina ještě schopná, odváděla pozornost od příprav zlomyslných výpadů proti hledišti. Kromě boty na diváky letěla např. plynová bomba. Nakonec i molitanový sud vyvolával infarktové stavy, o kterých se zálibně zmiňoval úšklebný reprodukovaný hlas před začátkem představení. Načasování i stupňování některých akcí působily jako celistvá šoková terapie.
Na inscenaci Extrêmités bylo také pozoruhodné, jak byla ve výsledku jednoduchá, oproštěná od čehokoliv hezkého. Téměř nulová scénografie asociovala periférii – místo, kam se nikomu ani moc nechce. Přesto byla inscenace nadmíru vtipná. Humor však nevycházel z nějakých laskavostí, spíš z toho, jak se aktéři vzájemně ponižovali. Klukoviny, které mnohdy hraničily s nebezpečím života, komentovali pouze mimikou. Nepřeberný rejstřík výrazů vytvářel v inscenaci vlastní bohatou vrstvu vizuálních prostředků. Všichni tři aktéři v sobě totiž grimasami nezapřeli rozšafného showmana i zlobivé dítě.
Inscenace Extrêmités se naprosto vyhýbala estetizujícímu zobrazování skutečnosti a dá se označit za záznam adrenalinového závodu. Tvůrci do 70 minut vměstnali obraz lidského společenství v rozkladu. Na jevišti se stávali malými bohy a stavěním překvapivě stabilních babylonských věží dosahovali nebes. Stáli na vrcholu, přesto osamělí. Křehké úvahy, které vystupovaly z precizních choreografií i pohybových improvizací, se v závěru měnily na cynická konstatování, že i když někdo stojí nahoře, musí někdy dolů.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
