Tyjátr: World of DadaCraft. Studio Hrdinů kosí nihilisty v počítačové hře

13. listopad 2017
Z inscenace Série bezdůvodných aktů

Pražské Studio Hrdinů se nebrání experimentům a pravidelně zkouší, kdo další může obohatit dosavadní dramaturgii. Teď si holešovická scéna přizvala dramatika Ondřeje Novotného a v Polsku působící režisérku Evu Rysovou. V mysteriózní detektivce bez happy endu, nazvané Série bezdůvodných aktů a připomínající počítačové hry, tvůrci pesimisticky konstatují, že kromě světa samotného už nefungují ani žánry, na které jsme zvyklí.

V novém textu se Ondřej Novotný k úvahám o současnosti dostává přes vyšetřování mysteriózní hromadné nehody na dálničním nadjezdu. Dává mlhavé indicie a rezignuje na logiku. V prostoru luxusní, nedobytné vily se potkává náhodný kolemjdoucí – možný pachatel –, bizarní rodinka majitelů objektu a horlivý vyšetřovatel. V dlouhých dialozích se ale nerozplétá komplikovaná minulost postav nebo motivace zločinu, který je svedl dohromady. Novotný s Rysovou odhalují pokřivenou realitu, ve které postavy žijí, a to, že někdo umřel, je jedno, protože zabíjení je podle nich běžnou součástí skutečnosti.

V rozhovorech se vrství nechutenství, cynismus a pohrdání vším živým. Vila je cynické hřiště, kde se o hnusu mluví s gustem. Novotný repliky jak z brakových gangsterek prokládá skutečně hlubokými postřehy, například že lidi už kvůli stresu nemají ani čas stárnout. Postavy navíc neustále připomínají, že jsou součástí bezdůvodných aktů a že jejich počínání zřejmě někdo určuje nebo je navádí, podobně jako kdyby si svou existenci uvědomily v dekadentní dobrodružné počítačové hře. Namísto bohů jako v Antice jejich osud i následující kroky ovlivňuje jiná entita. To, že autor se s režisérkou rezignují na konzistenci textu i témat a zabývají se spíše vyšperkovanými jednotlivostmi, inscenaci jako celek tříští.

Podobně jako v inscenaci textu Petry Hůlové Buňka číslo se hraje proti elevaci, kde obvykle sedává publikum. Vyklizené hlediště vytváří obrovský prostor, který Eva Rysová velkoryse zaplňuje. Pokud simultánní akcí, je to chaos, jakmile se koncentruje na některé z menších dějišť, vynikají více kvality textu i schopnost herců zvládnout mnohdy nepřirozenou stylizaci.

Dramatik Ondřej Novotný v Tyjátru: Už nejsem takový pesimista. Dospívám

03619848.jpeg

V rámci nového, nepravidelného seriálu rubriky Tyjátr budeme přinášet portréty mladých divadelních autorů. Jako prvního jsme oslovili dramatika, dramaturga, pedagoga a taky hudebníka Ondřeje Novotného.

Eva Rysová a Ondřej Novotný přesto vnáší do Studia Hrdinů nový impulz a hlavně vlastní estetiku. Nesetkávají se při práci poprvé. Oba vystudovali brněnskou JAMU a jako režijně-dramaturgický tandem připravili několik inscenací pod hlavičkou tamějšího progresivního divadla D’Epog. Po jeho rozdělení na tři samostatné soubory spolupracují nadále. V inscenaci Série bezdůvodných aktů se ovšem nepotkávají pouze oni dva, ale také herci, kteří se z velké většiny podíleli na jejich dřívějších projektech, například Šesti miliardách Sluncí.

Divadlo vysílá zařazením inscenace důležitou zprávu o tom, že má potřebu rozšiřovat okruh stabilních spolupracovníků tvořený lidmi jako Kamila Polívková nebo Michal Pěchouček s Janem Horákem, kteří připravují většinu inscenací od vzniku divadla v roce 2012. Spolupráce s brněnským HaDivadlem, občasné autorské projekty režiséra Jana Nebeského nebo nedávná soutěž, ze které vzešla inscenace Petra Krušelnického, svědčí o tom, že se u Hrdinů stále otevírají novým možnostem a nechtějí se konzervovat.     

Další články autora