Tyjátr: Zbytky sametového kýče
Švandovo divadlo uvedlo dramatizaci Krylových politických komentářů Země Lhostejnost. Vybrané texty s nedůvěrou komentují euforii i probíhající změny začátku 90. let. Inscenace otevírá témata, která jsou živým důsledkem neobratných a zbrklých transformačních procesů. Přesto si tvůrci nejsou jistí, zda je více zajímá fenomén Karla Kryla a jeho porevoluční postavení, nebo jeho samotné myšlenky.
Režisér Dodo Gombár inscenaci vystavěl jako soubor společenských glos. V různém pořadí text předříkává anonymní chór. Jedním z hlavních témat, které souvisí spíše s názvem Krylovy knihy než s ním samotným, je rezignace. Sám Gombár zdrženlivě komentuje, jakou šanci na odezvu má současná podoba občanského aktivismu. Inscenace tak vyvolává otázku, zda jsou Češi skutečně tak pasivní národ. „Já mám pocit, že tzv. elity začnou naslouchat ve chvíli, kdy bude vybalancovaná důležitost „ozývání se“. Ale mám pocit, že to naslouchání z druhé strany záleží na argumentaci a schopnosti formulovat názor.“
Vystřízlivění ze Sametové revoluce i postupná deziluze z polistopadového vývoje nebývají na českých jevištích obvykle takto cíleně a konkrétně komentovány. Kryl byl v 90. letech hlasitým společenským kritikem. Přesto ale působil spíše jako „zaprášený mstitel“. Proč si inscenátoři vybrali právě jeho, vysvětluje Gombár jako zaujetí Krylovým komplikovaným postavením. „Osobně jsou mi totiž příjemnější lidé, kteří se nebojí velkých témat, ale nezneužívají je. Karel Kryl se vrátil nezměněný. Byl stejný, když v 60. letech nazpíval Bratříčka, vrátil se po revoluci a byl tady tak zvláštně nechtěný.“
Inscenace převážně komentuje současnost vzniklou vizemi ze začátku devadesátých let, kdy Kryl s předstihem pojmenoval následky privatizačního běsnění. Některé pozitivní události předvídat ale nemohl. Země Lhostejnost vykresluje českou občanskou společnost jako nehybnou. Přesto se objevily okamžiky, které to vyvrací. Dokázala pokládat otázky a chtít odpovědi jako např. při protestech proti Opoziční smlouvě „Děkujeme odejděte“ v roce 1999. „Je to jeden ze zlomových momentů novodobých dějin, kdy nám vládnoucí garnitura definitivně ukázala zdvižený prostředník. Nebylo to přímo umlčené, ale znevážené, zvláště zahrané do outu jako nějaký žertík. Abych byl upřímný, na Slovensku je to ještě horší. Neschopnost zbavovat se historicky hluboce zakořeněné potřeby mít tzv. vůdce, který potáhne stádo, způsobila, že se „bačové“ chovají k národu, jakoby to byly ovce.“
První část inscenace tvoří citace internetových diskuzí. Z jejich obsahu prosakují patologie, které se pozvolna rozmělňují do veřejného prostoru. Vyvstávají z nich noví mluvčí i důvody na koho směřovat veškerou odpovědnost za vlastní i cizí chyby. Gombár to vnímá také jako hrozbu novodobého mesianismu. „Recese vždycky způsobuje, že se objevuje někdo, kdo tak zvaně ukazuje cestu ven pomocí nejelementárnějších sloganů: „všem se povede líp a všichni dostanou práci.“ Více než v tématech, která v Země Lhostejnost zaznívají napřímo (privatizace, obecná rezignace a pronikání předlistopadových špiček zpátky do politiky i ekonomiky), je inscenace působivější v symbolické rovině. Ukrývá skeptickou, temnější vizi polistopadového vývoje, která se pomalu stává skutečnou.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
