Tým mladých designérů navrhl talíře z hovězí krve, která najde běžně jen malé uplatnění

Talíř z hovězí krve, práce studia Morfujeme

Nádobí tmavě purpurové, až černé barvy – tak vypadají hluboké talíře navržené týmem mladých designérů, k jejichž výrobě použili krev ze skotu, která by jinak skončila jako odpadní materiál.

S nápadem přišli Valérie Záhonová a Petr Vykoukal, studenti Ateliéru produktového designu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, společně s absolventem Ateliéru skla Davidem Černým. Ti dohromady tvoří studio Mofujeme. Ve svém projektu 2nd blood se snaží najít další uplatnění pro jateční materiál. „Lisováním z krve vytváříme talíř, tedy produkt, který je médiem spojujícím potravinu s materiální rovinou. Prezentace materiálu v podobě talíře zároveň upozorňuje na fakt, že lidé přestávají vnímat původ surovin a věcí, které je obklopují,“ píše se na stránkách ateliéru. Trojice představila svůj projekt na uplynulém Designbloku.

Spustit audio
  • Výzkum pláče novorozenců: Pláčou svojí rodnou řečí?

    19. listopad 2019
    dítě - mimino

    Německá výzkumnice lékařka Kathleen Wermkeová, vedoucí klinického centra pro vývoj předcházející řeči a pro vývojové vady řeči z univerzitního města Würzburgu, provádí inovativní zkoumání dětského pláče. Umístí mikrofon vedle malého obličeje čtyřdenního dítěte a vytváří nahrávky pro pozdější analýzu v laboratoři. I bez pomoci počítačových nástrojů už rozeznala v pláči novorozence výrazný vzorec. Podle Wermkeové právě zaplakalo v němčině.

    Americký deník The New York Times informuje, že již v roce 2009 se mluvilo o studii, kterou prováděla Wermkeová spolu se svým týmem. Ta ukázala, že francouzští a němečtí novorozenci vydávají různé melodie pláče, ty reflektují jazyky, které dítě slyší v děloze. Pláč německých novorozenců začíná ve větší výšce a postupně se snižuje, napodobuje tak klesající intonaci německého jazyka, zatímco pláč francouzských novorozenců má stoupavou intonaci. V novorozeneckém věku experimentuje dítě s širokou škálou zvuků a je schopné naučit se jakýkoliv jazyk. Od začátku je ale ovlivněno svým mateřským jazykem.

    Dnes se v laboratoři Wermkeové archivuje okolo půl milionu nahrávek dětí, některé až z Kamerunu a Číny. Kvantitativní akustická analýza těchto nahrávek přinesla další vhled do faktorů, které formují první zvuky vydáváné dítětem. Tyto studie podporují úsilí laboratoře zmapovat typický vývoj dětského pláče a stejně tak jiných zvuků, jako je vrnění a žvatlání. Pokud budou lékaři vědět, jak vývoj vypadá a jaké faktory jej mohou ovlivnit, usnadní jim to dříve objevit potenciální vývojové problémy. Již nyní tým doktorky Wermkeové spolupracuje s lékaři z Würzburgské univerzitní kliniky, aby pomohli dětem s poruchami sluchu.

    Poslech a imitace jsou základem pro vývoj jazyka. „Děti se seznamují s jazykem skrze hudební elementy a poslouchání intonace svého mateřského jazyka,“ vysvětluje doktorka Wermkeová. Ve třetím trimestru plod slyší rytmus a melodii matčina hlasu – jde o tzv. prozódii. Ta se stane pro plod definující charakteristikou jazyka. Po narození slyší dítě mnoho zvuků, ale formuje ho hlavně to, co slyšelo ještě v děloze, podle toho také rozlišuje různé jazyky. Sice ještě nechápe jazykový koncept, ale rozpozná, že některé zvuky následují jeden rytmus a další zase jiný.

  • Obyvatelé Nového Dillí chodí do kyslíkových barů. Znečištění ovzduší několikanásobně převýšilo bezpečnou mez

    19. listopad 2019
    Smog v Dillí

    V kyslíkovém baru, který se nachází v luxusním obchodním centru v hlavním městě Indie, mohou lidé za poplatek dýchat čerstvý vzduch. Bar s názvem Oxy Pure otevřel v květnu. V posledních týdnech ale kvůli stoupajícímu znečištění ovzduší v indickém hlavním městě zaznamenal nárůst zákazníků. Informoval o tom server France24.

    Za 15 minut 99% kyslíku zaplatí zákazníci v Oxy Pure baru 500 rupií, což je v přepočtu něco přes 6 eur. Vybrat si také mohou mezi různými příchutěmi kyslíku. Například pomeranč, skořici nebo mátu peprnou. „Nevím, jestli je to jen psychologické, ale cítím se lépe, když vím, že vdechuji čistý kyslík. I když jen na 15 minut,“ svěřila se se svými pocity New York Times Lisa Dwivedi, Ukrajinka žijící ve městě. Do baru prý přišla, protože měla dost svědění očí, rýmy a oteklého hrdla.

    Nové Dillí se trvale řadí mezi nejvíce znečištěná místa na světa. Souvisí to s faktory, jako je počasí a každoroční spalování luk a strnišť zemědělci. Úroveň znečištění tento měsíc dosáhla nebezpečných výšek. Podle deníku New York Times se krize znečištění ovzduší v Indii stala natolik závažnou, že úředníci v hlavním městě vyhlásili počátkem tohoto měsíce nouzovou situaci v oblasti veřejného zdraví. Úroveň smrtících částic se totiž několikanásobně zvýšila nad úroveň, kterou Světová zdravotnická organizace považuje za bezpečnou. Lékaři hlásí nárůst pacientů se závažnými dýchacími problémy. V hlavním městě, kde žije 46 milionů lidí, zavřela vláda tento týden kvůli znečištění již podruhé v tomto měsíci všechny základní školy. Přesto může tato míra znečištění ovzduší způsobit poškození mozku u dětí. Někteří úředníci ústřední vlády buď odmítli uznat problém, který v Indii roky přetrvává, nebo se snažili minimalizovat jeho závažnost, píší New York Times. Například indický ministr zdravotnictví Harsh Vardhan během obzvláště jedovatého dne, kdy hladina rakovinotvorných částic stoupla v některých částech hlavního města na zhruba 60násobek bezpečného limitu, doporučil jíst mrkev. Nejvyšší soud ve středu vyzval vládu, aby začala kontrolovat zhoršující se úroveň kvality ovzduší v regionu hlavního města a požádal ji, aby do 3. prosince zveřejnila zprávu o tom, zda je možné přejít od stávajících fosilních paliv na paliva na bázi vodíku, jako je tomu například v Japonsku.

    Zatím obyvatelé Nového Dillí ale hledají nejrůznější řešení, jak v městě přežít. Někteří kupují čističe vzduchu, utěsňují škvíry ve svých domech přikrývkami a ručníky nebo se snaží toxická města opustit. Nejchudší obyvatelé Indie většinou nemají možnost, jak se jedovatému vzduchu vyhnout, a musí spát venku ve smogu. Majitel kyslíkového baru Aryavir Kumar, který původně pracoval jako hoteliér, sice tvrdí, že z podnikání, které otevřel v květnu, nezískal velký zisk, přesto ale plánuje otevření dalších poboček na letišti hlavního města a ve městech Bombaj a Bangalore.

  • Kanye West připravuje operu podle života babylonského krále

    19. listopad 2019
    Kanye West při koncertě

    S kariérou a osobním životem plným tak dramatických událostí, že by mohly klidně zaplnit celou operu, se Kanye West konečně rozhodnul jednu napsat. Nebo o tom alespoň tweetoval v neděli, kdy oznámil blížící se uvedení svého díla s názvem Nabukadnezar – opery, která by měla mít premiéru už teď, 24. listopadu, ve velké koncertní hale Hollywood Bowl.

    O příběhu opery se toho moc neví. Snad kromě samotného názvu, který odkazuje k reálné biblické postavě, králi Nabukadnezarovi, jenž vládnul Babylonské říši mezi lety 605–562 př. n. l. Westův tweet obsahoval ještě několik dalších nápověd. Přiložil k němu fotografii zlaté pozvánky s vyobrazením samotného babylonského krále a textem, který říká, že „hudba je od Sunday Service, Petera Collinse a Infinites Song“. Hollywood Bowl pro web NPR celou událost potvrdil.

    Odborníci na klasickou hudbu by mohli podotknout, že na motivy Nabukadnezarova života už bylo napsáno více oper. Nejznámější je dílo Nabucco (italská verze jména babylonského krále). Nabucco je emocemi naplněné rané dílo Giuseppe Verdiho z roku 1841. V pojetí italského skladatele byl Nabucco komplexní a složitý muž, který musel čelit exilu Židů z jejich vlastní domoviny, ale také tvrdým politickým zradám a pletichaření. Nakonec to vyústilo v jeho nervové zhroucení.

    Nedokonalý vůdce s ambiciózními vizemi, který se stane mentálně nestabilním, to skutečně zní jako zápletka, s níž by se West dokázal identifikovat. Minulý rok se Kanye v interview u Jimmyho Kimmela otevřeně rozpovídal o své bipolární poruše. „Neznám nikoho, kdo by to v životě už tolikrát po***l, a pořád zůstal tak úspěšným, jako jsem já.“

    Bez ohledu na obsah Nabukadnezara a ještě předtím, než začnou všichni operní puristi kroutit hlavou, Kanye West svému dílu klidně opera říkat může, pokud se tak rozhodnul. Ukázalo se už dávno, že tahle čtyři sta let stará umělecká forma je velmi foremná a dá se zajímavě modernizovat i přeměňovat. Od stovek lidí hrajících na jednom pódiu v epické klasice, jakou je například Verdiho Aida (v jejíchž představeních občas dokonce vystupovali sloni), až po one man performance v avantgardních monodramatech typu Neither od Mortona Feldmana. Opera přichází ve všech možných formách. A tak je to dobře.

  • Samice orangutana Sandra, které byla soudně přiznána osobnost, našla útočiště na Floridě

    19. listopad 2019
    Orangutan

    V roce 2015 soudkyně argentinského Nejvyššího soudu rozhodla, že samice orangutana Sandra ze zoo v Buenos Aires je bytostí s osobností a má právo na důstojný život. Tímto soudním rozhodnutím chtěla společnosti sdělit, že zvířata jsou bytosti mající city a lidé by je měli respektovat. Právě tato 33 let stará samice orangutana našla nyní nový domov v přírodní rezervaci na Floridě.

    Samice orangutana Sandra se narodila v roce 1986 v německé zoologické zahradě. V roce 1994 byla přesunuta do zoo v Buenos Aires a po celou dobu zde žila sama v malém, prázdném výběhu bez vegetace. Po historickém rozhodnutí nejvyššího soudu zahrada v Buenos Aires oznámila, že ukončí činnost a všechna zbývající zvířata včetně Sandry přesune do přírodních rezervací. Začalo pátrání po nejvhodnějším zařízení, kde by Sandra mohla strávit svůj důchod, a nakonec se rozhodlo, že skončí v Centru pro velké lidoopy ve Wauchule na Floridě, a to i vzhledem k teplému klimatu tohoto státu.
    Jak napsal americký deník Good News Network, Centrum pro velké lidoopy je akreditovanou rezervací, která poskytuje permanentní domov pro orangutany a šimpanze, kteří byli zachráněni z míst sloužících zábavnímu průmyslu, výzkumu nebo obchodu se zvířaty. V rezervaci již žije přes 20 zachráněných orangutanů. „Když sem Sandra poprvé přijela, byla velmi plachá, ale jakmile uviděla houpačky, hračky a travnaté prostory ve svém novém domově, vydala se vše prozkoumat,“ řekla ředitelka Centra pro velké lidoopy Patti Raganová. „Je to poprvé za více než deset let, kdy Sandra dostala příležitost poznat jiné orangutany a setkávat se s nimi, kdykoliv bude chtít. Je to pro ni nová, dosud nepoznaná svoboda a my jsme vděčni, že jí to můžeme poskytnout,“ dodává Raganová.

  • Nicolas Cage si možná zahraje sám sebe. Zaplete se s drogovým bossem

    18. listopad 2019
    Nicolas Cage

    Americký herec Nicolas Cage strávil poslední roky natáčením nízkonákladových bijáků. Objevoval se v plytkých thrillerech i zajímavých netradičních snímcích, občas i během jednoho roku. Naposledy si zahrál ve velkém filmu roku 2011, kdy spatřil světlo světa Ghost Rider: Spirit of Vengeance. Teď by se ale mohl Cage vrátit ve velkém stylu – coby hvězda filmu, v němž by hrál sám sebe.

    Jak exkluzivně píše web amerického časopisu The Hollywood Reporter, práva na film nazvaný The Unbearable Weight of Massive Talent pravděpodobně získá firma Lionsgate. Pokud se všem stranám podaří dohodnout, Cage by si tak skutečně zahrál sám sebe. Hlavní postava se ve scénáři snaží získat roli v novém filmu Quentina Tarantina, zároveň však také musí řešit vztah ke své dospívající dceři. Chybět nebudou ani promluvy k egoistické verzi sebe sama z devadesátých let, která mu vyčítá, že už není hvězdou a točí příliš mnoho braků. Cage je rovněž ve scénáři donucen kvůli dluhům přijmout nabídku mexického miliardáře, aby se zúčastnil jeho narozeninové oslavy, během níž se roztočí kolotoč pořádných problémů s narkomafií. Snímek by měl obsahovat i narážky na hercovy předešlé filmy. Podle informací webu britského deníku The Independent zatím pro roli Nicolase Cage není zvažován žádný jiný herec než právě sám Nicolas Cage.

    Přečtěte si také Nicolas Cage a metalová mystika. Psychedelický horor Mandy je filmový trip osmdesátkovou popkulturou.

  • Uniklé dokumenty popisují, jak Čína postupuje vůči Ujgurům. Jsou na školení, tvrdí dětem uvězněných

    18. listopad 2019
    Ujgur na nedělním trhu v Kašgaru, největším městě západní části čínské autonomní oblasti Sin-ťiang

    Na veřejnost uniklo více než čtyři sta stran interních dokumentů, které nabízejí bezprecedentní vhled do politiky čínské totalitní vlády. Konkrétně se jedná o dokumenty věnující se etnické ujgurské minoritě. Právě proti ní čínské úřady v posledních letech velmi tvrdě postupují.

    Jak píše web amerického deníku The New York Times ve svém interaktivně zpracovaném článku s kopiemi jednotlivých dokumentů, texty se věnují tomu, jak mají úřady reagovat na dotazy studentů, kteří se vrací na prázdniny do svých domovů. Zmateným školákům totiž mezitím, co nebyli doma, zmizeli příbuzní, známí, či přímo rodiče a sourozenci. Zveřejněné dokumenty měly pomoct tamním úředníkům, kteří musí čelit otázkám ohledně toho, kde tito lidé jsou. „Jsou na školení organizovaném vládou,“ zněla oficiální odpověď. Pokud se studenti ptali i nadále, mělo jim být řečeno, že jejich blízcí sice nejsou kriminálníci, ale stejně nesmí tato školicí střediska opustit. Navíc byli upozorňováni, že jejich chování pozitivně, či negativně ovlivní délku „školení“ blízkých. „Jsme si jisti, že je podpoříte. Děláte to pro jejich i své osobní dobro,“ měli jim úředníci podle manuálu klást na srdce.

    Tato direktiva je součástí 403stránkového úniku informací z nitra Komunistické strany Číny, kde jsou popsána opatření proti Ujgurům, Kazachům a dalším menšinám z ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang. Čínská vláda se k převýchovným táborům či omezování práv Ujgurů odhodlala poté, co v roce 2014 zemřelo 31 lidí při útoku ujgurských teroristů. Opatření se ale nevztahuje pouze na radikály, nýbrž na celou minoritní populaci. The New York Times se k dokumentům dostaly skrze čínského politika, jenž chtěl zůstat v anonymitě. Zároveň prohlásil, že si přeje, aby dokumenty napomohly tomu, že se vedení strany včetně prezidenta Si nebude moct vyvinit z odpovědnosti za detenční tábory.

  • Japonská města i vesnice bojují s úbytkem obyvatel. Některé sázejí na turismus, další na expaty

    18. listopad 2019
    Seniorky v Japonsku

    Město Kanna-mači v japonské centrální prefektuře Gunma vypadá na první pohled idylicky. Blíží se však jeho zkáza. Je totiž mezi obcemi, které výrazně ohrožuje japonská klesající demografická křivka. Fenoménu se říká shoushikoureika – kombinuje efekty stárnoucí populace, slabou porodnost a rostoucí poptávku po sociálních službách.

    Jak píše americký server CityLab, Japonsko má do roku 2065 ztratit třetinu svého obyvatelstva a dostat se na hranici 88 milionů lidí. Před dvěma lety se narodilo méně než jeden milion dětí a tento rekord byl vloni překonán. V roce 2016 se japonská populace snížila o 330 786 lidí, k úbytku došlo už posedmé v řadě za sebou. Vloni ubylo dokonce už 449 000 obyvatel. Pokud tedy tento trend bude pokračovat, okolo roku 2040 by 869 obcí mohlo úplně vymřít. Znamenalo by to, že by z Japonska zmizela téměř polovina všech měst a vesnic.

    Už teď je však na stovkách měst a vesniček známých jako genkai šúraku (malé vesnice) možné pozorovat, co přinese budoucnost. Podle webu amerického magazínu Forbes jsou tamějšími usedlíky především senioři. Takovou obcí je například vesnice Šionohara v prefektuře Fukušima s 95 obyvateli, problém se však týká i některých tokijských předměstí. Samosprávy se ale nechtějí vzdát. Město Kanna bojuje s úbytkem obyvatel třeba turismem a také zcela japonskou záležitostí – silnicí, která při jízdě skrze pneumatiky vyhrává lidovou píseň Koinobori. Další město nabízí jiný recept. V Izumu lákají Brazilce s japonskými kořeny zpátky do země svých předků. Radnice je v tom natolik úspěšná, že začala nabízet své služby i v portugalštině.

  • Rušný městský život nachází svůj protijed v přírodních bazénech a koupalištích

    15. listopad 2019
    bazén

    Obyvatelé velkých měst po celém světě opouštějí kryté, zářivě osvětlené, vyhřívané a chemicky precizně vyčištěné bazény a svoje ranní tempa raději absolvují v přírodních bazénech a koupalištích, kde chladnou vodu čistí štěrk, písek nebo rostliny.

    Například v září byl v kanadském Edmontonu v prostoru bývalých lázní otevřen bazén, kde vodu čistí rozsáhlým filtračním štěrkovým systémem, metropole Minneapolis i Göteborg mají svoje městské přírodní bazény už od roku 2015, v britském Bathu se roce 2021 znovuotevřou dvě stě let staré gruzínské lázně Cleveland Pools, jejichž bazény napájí řeka Avon. Lázně by zároveň měly mít vůbec první vyhřívané nechemicky ošetřované bazény. „Je to věc kultury, lidé víc vyhledávají produkty a řešení, která jsou přirozená a blízká přírodě,“ řekl deníku Guardian Tim Evans, který bazény s přírodním čištěním vyvíjí. Jeho firma teď hledá nejlepší technické řešení pro vyhřívaný veřejný bazén uprostřed řeky Temže, který by měl být v Londýně, a podobný projekt chystá i New York na řece East River. Z hlediska zdraví lidí nicméně chlor, kterým se veřejné bazény i pitná voda celá století čistí, stále vítězí. Studie vědců z Barcelony z roku 2013 uvádí, že ve třech ze čtyř přírodních bazénů v Katalánsku byly překročeny povolené limity pro bakterie E. coli a fekálie. Další nevýhodou je kapacita přírodních bazénů ve městech, není je totiž možné využívat tak intenzivně jako ty chemicky ošetřované.

  • Českou cenu za architekturu dostala školka jako ze sna

    15. listopad 2019
    Mateřská škola Nová Ruda (Petr Stolín Architekt s.r.o.)

    Hlavními vítězi soutěže Česká cena za architekturu 2019 se stali Petr Stolín a Alena Mičeková. Podle jejich návrhu vznikla v Nové Rudě na okraji Liberce školka, která díky vrstvení průsvitných fasád vypadá jako ze sna.

    Neobvyklou stavbu zakrytou závojem ze sklolaminátu porota ocenila kvůli „jednoduchosti a komplexnímu prostorovému zážitku“, budova je podle ní „překvapivá, záhadná a zároveň současná“. Ve finále čtvrtého ročníku přehlídky České komory architektů kromě vítězné školky soutěžilo dalších pět návrhů z celkem 186 děl dokončených v posledních pěti letech. Ocenění za výjimečný počin dostalo Centrum současného umění DOX v Praze za přínos pro architekturu a výtvarné umění. Porota taky ocenila rekonstrukci hospody v Máslovicích. Všechna oceněná díla Česká komora architektů vystaví od 12. do 22. prosince v Centru architektury a městského plánování v Praze.