Umělec David Gaberle: Hledám způsob, jak se učit vnímat svět. Strachem ze smrti jsem hnaný dopředu

Dokumentoval mladé muže v Kazachstánu, kde chtěl vzhledem k vysoké míře sebevražd zkoumat toxickou maskulinitu. V projektu Nejsi sám zase zachytil muže, kteří přemýšleli nad sebevraždou. Nyní už ovšem neměl foťák rok a půl v ruce, ponořil se totiž do hudby. „Chtěl bych se naučit dělat zvuk tak, abych si mohl ilustrovat fotku,“ říká.

Často řeší vážná témata, ale občas se také potřebuje v klidu nadechnout. „V momentě, kdy se pořád soustředím na problémy, které potřebuji vyřešit, v sobě krmím schopnost problémy vidět. Naopak bych rád začal kultivovat schopnost vidět hezké věci,“ vysvětluje David.

O pocitech se baví i s rodiči: „Táta si prošel nějakými vnitřními problémy jako já, takže v něčem máme společné téma. Na druhou stranu mám pocit, že jsme oba emočně ‚zazdění'. Spíš než opravdové vzájemné prožívání se, je to intelektuální řešení prožitků .“

Z čeho jeho „emoční zazděnost“ pramení? V čem je podle něj možné přirovnat jídlo k městům? A proč se mu fotí lépe na Ukrajině než v Tokiu? Odpovědi uslyšíte v novém díle Pochlap se s Davidem Gaberlem.