Umělec David Gaberle: Hledám způsob, jak se učit vnímat svět. Strachem ze smrti jsem hnaný dopředu
„Snažím se krize vyhledávat, jít jim vstříc. Být aktivním hybatelem svého života. Tím se učím odbourávat své staré já,“ popisuje 31letý David Gaberle – umělec, fotograf a vystudovaný antropolog, kterému zájem o svět evidentně zůstal i po škole.
Dokumentoval mladé muže v Kazachstánu, kde chtěl vzhledem k vysoké míře sebevražd zkoumat toxickou maskulinitu. V projektu Nejsi sám zase zachytil muže, kteří přemýšleli nad sebevraždou. Nyní už ovšem neměl foťák rok a půl v ruce, ponořil se totiž do hudby. „Chtěl bych se naučit dělat zvuk tak, abych si mohl ilustrovat fotku,“ říká.
Často řeší vážná témata, ale občas se také potřebuje v klidu nadechnout. „V momentě, kdy se pořád soustředím na problémy, které potřebuji vyřešit, v sobě krmím schopnost problémy vidět. Naopak bych rád začal kultivovat schopnost vidět hezké věci,“ vysvětluje David.
O pocitech se baví i s rodiči: „Táta si prošel nějakými vnitřními problémy jako já, takže v něčem máme společné téma. Na druhou stranu mám pocit, že jsme oba emočně ‚zazdění'. Spíš než opravdové vzájemné prožívání se, je to intelektuální řešení prožitků .“
Z čeho jeho „emoční zazděnost“ pramení? V čem je podle něj možné přirovnat jídlo k městům? A proč se mu fotí lépe na Ukrajině než v Tokiu? Odpovědi uslyšíte v novém díle Pochlap se s Davidem Gaberlem.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
