Umělec Yossi Lemel: Je čím dál těžší lidi zaujmout

25. březen 2014
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03088436.jpeg

Yossi Lemel je nejznámější izraelský tvůrce aktivistických plakátů. Jeho práce se vystavují v muzeích po celém světě a řada jeho plakátů se denně virálně šíří po internetu. Možná jste některé z nich už viděli, aniž byste znali jejich tvůrce.

Proč jste si jako hlavní nosič svých uměleckých vyjádření vybral zrovna plakát?
Protože reakce lidí na plakát jsou okamžité, je to velmi přímočaré médium. Já jsem dost netrpělivý člověk, mám rád, když otázky i odpovědi přichází rychle a bezprostředně. Proto jsem si vybral plakáty.

Na plakátu musíte informaci podat hodně koncentrovaně. I proto používáte často různé symboly?
I když to tak nevypadá, používám jenom okolo dvaceti symbolů, kterými dokážu vyjádřit skoro všechno. Olivová ratolest, figura vojáka, izraelský kaktus Sabra. Trik je v tom, že tyhle symboly používám v různých kombinacích. Často dokonce sám sebe překvapím tím, jak z těch nejvíc klišovitých symbolů – jako je třeba holubice míru nebo Davidova hvězda – úplně malým grafickým zásahem vytvořím něco s neuvěřitelně silným emočním nábojem.

Pamatujete si ještě na svůj první politický plakát?
Ano. Reagoval jsem tehdy na první intifádu. Bylo to v roce 1987. V pásmu Gazy tenkrát vypuklo palestinské povstání, které přerostlo v konflikt s Izraelci. Udělal jsem plakát, na kterém byl tradiční židovský sedmiramenný svícen vytvořený z hořících pneumatik. Už tehdy jsem hodně pracoval se symboly. Protestující Palestinci totiž tehdy často zapalovali během svých akcí právě pneumatiky. Sedmiramenný svícen je zase tradiční symbol judaismu a mj. odkazuje k sedmi dnům stvoření světa. Tenhle plakát považuju za svoji první politickou aktivitu.

03088438.jpeg

Máte nějaký recept na to, jak udělat politický plakát, který bude fungovat?
Když budete používat jenom mozek, tak se vám to nikdy nepovede a nikdy neuděláte plakát, který lidi zasáhne. Do plakátu musíte dostat emoce. Zní to jako klišé, ale myslím to vážně – snažím se víc než mozek zapojovat srdce. My všichni jsme sice myslící bytosti, ale naše emoce a city mají mnohem větší sílu než náš rozum.

Dneska se často mluví o tzv. vizuálním smogu. Nepřijde vám, že lidi jsou už přesyceni obrázky a fotkami, které se na ně denně valí z internetu?
Je čím dál tím těžší vytvořit obraz, který by lidi skutečně zaujal, a na internetu je konkurence vysoká. Ale moje výhoda je, že pro smartphony nebo tablety je obdélníkový formát plakátu ideální a vizuálně to pak dobře funguje. Plakáty už dneska tolik nevisí na ulicích, ale přesunuly se hlavně do virtuálního světa. A výhoda internetu je, že pokud se vám podaří lidi zaujmout, tak se vaše sdělení začne virálně šířit obrovskou rychlostí.

03088437.jpeg

Ale ta obrazová inflace na internetu může být někdy spíš kontraproduktivní ne?
To ano. Někdy jsou miliony lidí ochotny sdílet na internetu fotku koťat a naopak jiná fotka s hlubším a důležitým sdělením nikoho nezaujme. Ale tak už to prostě chodí. I tak si pořád myslím, že je dobře, když se na můj plakát podívá aspoň pár lidí. Nemusí to samozřejmě znamenat, že tím, že se podívají na plakát, se hned něco změní, tak naivní nejsem. Ale myslím, že je důležité lidem připomínat, co se ve světě děje. Podívejte se třeba na situaci v Sýrii. Je tam občanská válka, každý den umírají civilisté, děti a nikdo se tím už nevzrušuje, média o tom už skoro neinformují, protože to lidi nezajímá. Ale pro mě je důležité lidem pořád připomínat, co se tam děje – a třeba se díky mé práci aspoň v některých lidech probudí zájem o tamní dění.

Spustit audio