Unesené holky zajímala hlavně bezpečnost, říká cestovatelka

Ovlivnila tato tragická událost nějak cestovatelskou komunitu?
Myslím, že to určitě v každém cestovateli něco zanechalo. Minimálně to připomnělo, že cestování není nikdy bez rizika. A to si člověk musí uvědomit – je to stejné, jako když dělá cokoliv jiného. Rozhodně si myslím, že všichni drží holkám palce.

Kde jsi ty sama byla naposledy?
Naposledy jsem byla na Podkarpatské Rusi. Ono už je to nějaký pátek. Poslední dobou se snažím sekat latinu a přitloukat doma poličky. Ale jinak nejezdím do zas tak závratných dálek, Jávy a Kolumbie mě teprve asi čekají. Spíš je to takové intenzivní cestování s krosnou, spacákem a bez itineráře.

Na jak dlouhé výpravy se vydáváš?
Nejdelší cesta, na které jsem byla, trvala něco okolo sedmi měsíců. Právě její část byla shodná s holkama.

Antropoložka a cestovatelka Renata Malá v kroji s pákistánskými Sikhy|foto: Renata Malá

To byla Hedvábná stezka?
Jo, začátek té cesty byl po Hedvábné stezce. Měla jsem o tom kdysi přednášku, holky se o ní dozvěděly a pak mě kontaktovaly a snažily získat nějaké informace před cestou.

Zajímala je bezpečnostní pravidla?
Jasně, to je zajímalo především – bezpečnostní pravidla a samotná uskutečnitelnost cesty. Nemluvily jenom se mnou, ale i se spoustou dalších lidí. Podle svého nejčistějšího svědomí jsem jim řekla přesně to, co bych řekla znovu: že je to ta nejklasičtější cesta, kudy se po zemi dá do Asie dostat a Taftan je takové hrdlo, kde člověk zůstane, když má smůlu. Ale jinak se tam dostat nejde.

Proč myslíš, že se to stalo zrovna jim? Bylo to proto, že šlo o dvě holky nebo to byla náhoda?
Myslím, že i kdyby tam jeli dva kluci, tak by se stalo to samé. Prostě měly smůlu. Když byly dvě samotné schopné projet Írán, tak to znamená, že mají ta pravidla cestování dobře zvládnutá. Ono to není jen tak. Člověk na to musí přijít, jak se v Íránu dorozumět, aby to bylo všem příjemné. To, že to projely a ještě si to užily, je znakem toho, že věděly, co mají dělat.

Znáš někoho dalšího, komu se přihodilo něco takového jako únos?
Ne, to ne. Ono se to zase nestává naštěstí tak často. Ani v Taftanu to není na denním pořádku, kdežto to, že se tudy jezdí, na denním pořádku je. My jsme se také museli zapisovat do nějakých knih, když jsme projížděli, a v těch knihách bylo vidět, že tudy normálně projíždí jeden až dva turisti za den.

Únos dvou českých turistek v pákistánské provincii Balúčistán|foto: ČTK

Můžeme se pobavit o těch bezpečnostních pravidlech?
Já bych to shrnula do slova respekt. Respekt jak k cizí, tak k vlastní kultuře. V úhlu, ze kterého člověk pak koná, se ty dvě kultury protínají. Udělá to tak, aby to bylo příjemné zároveň tomu cestovateli a zároveň těm lidem, se kterými se potkává. Aby se tam choval jako host.

O víkendu se bude konat cestovatelský festival Kolem světa, na kterém budeš přednášet. Na jaké téma?
No, zrovna o té Hedvábné stezce. Jsem vzděláním kulturně-sociální antropoložka, takže se tam budu věnovat právě lidem, kultuře a protínání kultur. Celý festival pořádá cestovatel Karel Wolf, je to 12. ročník a bude se konat v sobotu i neděli v kulturáku na Ládví v Praze.