Uprostřed festivalu Lustr: Tři patra napěchovaná ilustracemi
„Lustr se rozběhl včera, tady – přestože je večer – je pořád hodně lidí. Jste zatím spokojená s tím, jak festival probíhá?“ ptám se v pátek večer na první dojmy organizátorky festivalu Nadii Sheshukové. Druhý ročník festivalu ilustrace letos v Cihelné 4 představil víc než čtyři desítky etablovaných ilustrátorů, příští rok dá naopak prostor i začínajícím autorům.
„Kupujete si často knížky kvůli ilustracím?“ ptám se jednoho z návštěvníků improvizovaného knihkupectví. „Často ne, ale pár jsem si jich koupil. Vzhledem k tomu, že se věnuju grafickému designu, tak k tomu mám blízko. Občas s nějakým ilustrátorem i spolupracuju, sám si dělám i menší ilustrace. Maria Makeeva se mi líbí nejvíc – dělá čisté, hezké, kultivované věci.“ Maria Makeeva patří stejně jako Tomski a Polanski, Juliana Chomová, Vendula Chalánková nebo Jan Vytiska k na výtvarné scéně zavedeným jménům. Mladí autoři se přitom neomezují jen na ilustraci, zajímá je i malba, videoanimace, nebo dokonce socha.
Kromě procházení tří pater domu napěchovaného ilustracemi jste si v rámci Lustru mohli vyzkoušet zmrzlinový workshop, účastnit se křtu časopisu pro děti Raketa nebo zajít na přednášku některého ze zahraničních hostů. Mezi nimi i berlínského umělce Lasse Wandschneidera, který k Praze přilnul díky semestrálnímu stipendiu. „V Praze jsem se cítil mnohem volněji, možná proto, že jsem tu byl na stáži a nešlo o regulérní studium. Atmosféra ve škole byla hodně motivační k tomu zkoušet nové věci. Taky jsem tady měl větší možnosti zkoušet víc techniky manuálního tisku, v Berlíně bylo vždycky trošku těžké dostat se do studia,“ pochvaloval si pražskou studijní zkušenost autor naivních i hlubokých ilustrací a komiksů, které vytváří kombinací ruční kresby s tisky, za následného použití grafických programů.
„Pro mě je důležité najít rovnováhu mezi tématem, které mám v hlavě, které chci kreslit, a kresbou samotnou, která vychází z mé ruky. Používám hodně improvizovaných kreseb jako výchozí body pro ilustrace, které vytvořím později – vždycky se pak podívám do skicáku, abych našel novou inspiraci. Takže je pro mě hodně důležité pořád kreslit, i přesto, že to vypadá na začátku hodně blbě. Pořád se můžu mrknout zpátky a najít tam něco kvalitního, co použiju později,“ vysvětluje Lasse svůj pracovní postup. A jací autoři ho inspirují? „Z českého prostředí mě asi nejvíc ovlivnil Jiří Šalamoun. Ze současných ilustrátorů jsou zajímaví lidé, kteří žijí v Berlíně, třeba Aisha Franz nebo Olivier Schrauwen, který je z Belgie, ale žije v Berlíně. Oba dělají skvělou práci, která je vzdálená tomu, jak běžné komiksy dnes vypadají,“ prozrazuje mi něco o svých favoritech Lasse. Ilustrací se podle něj dá uživit i v Berlíně, jen je třeba kombinovat víc prací, aby se člověk nemusel uchýlit k tvůrčím kompromisům jen kvůli penězům.
Na ilustrátorské inspirátory a oblíbence se ptám i některých návštěvníků. „Mně třeba přijde zajímavý časopis KIX, ten dělá Franta s Böhmem. Pak taky slovenský časopis X, který je taky o umění, je tam jen víc textu než kresby. Zaujal mě Persepolis od Satrapi – přijde mi, že jde o hodně chytrý komiks. Často pozoruju, že v současnosti jsou komiksy postavené hodně na obrazu a zanedbávají text. Mám ráda, když je to sladěné do formy, která nezanedbává ani jednu z těch složek.“
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
