Usárnu ani kanady do trampských osad na kraji Prahy potřebovat nebudete. Zůstala atmosféra říčních lázní
Trampské osady na jihozápadě Prahy pomalu zarůstají do městské zástavby. Kdysi odlehlá místa, která na začátku dvacátého století lákala dobrodružné povahy k pobytu v přírodě, jsou po téměř sto letech součástí správního území Prahy 16 a dá se do nich dojet veřejnou dopravou. Některé se proměnily v chatové oblasti, kde jejich historii připomíná už jen totem a antukové hřiště. Jinde ještě funguje osadní výbor a organizují se společenské události.
Trampská idea je (stejně jako nohejbal) českým vynálezem. Dalekou Amerikou inspirované hnutí dalo možnost i lidem z nejchudších vrstev trávit volný čas mimo industrializovaná a špinavá města. Původně se do kempů kolem řek jezdilo stanovat nebo pod širák, postupem času začaly přibývat jednoduché dřevěné chatičky, které často slouží dodnes. Během bohaté historie českého trampingu vzniklo kolem deseti tisíc trampských osad, v jejichž středu často stála hospoda, sportovní hřiště, táborák a totem. Několik z nich se stalo během rozšiřování Prahy v roce 1974 součástí území hlavního města.
Po cestě od malinké a téměř zmizelé osady Black White do bývalé osady Údolí hvězd minete výstavní ukázku podnikatelského baroka. Rezidence Údolí hvězd je výmluvným příkladem proměny místa. V samotné osadě si pak bývalá šerifka, paní Vildová, stěžuje: „Tady už není nic k vidění. Bylo to tu krásný, ale už je to pražská periferie. Osada už není...“ Nejde o to, že by už nestály osadní chaty. Rozpadla se osadní komunita. Dcera zakladatele osady se zbavila své hodnosti potom, co zorganizovala brigádu, a osadníci už neprojevili žádný zájem. Tak se z Údolí hvězd stala chatová oblast s totemem jako vzpomínkou na historii místa.
Na břehu Berounky naproti Mokropsům ale dvě osady dodnes fungují. V osadě Kazín si každé tři roky volí osadní výbor a z jeho středu šerifa, který vybírá roční poplatek – z toho se financuje společné parkoviště nebo odvoz odpadu. V osadě je hřiště na tenis a volejbal, osadníci pořádají sportovní turnaje nebo dětské dny. V nedaleké hospodě Tornádo nebo U Kubíčků se zase v sobotu scházejí k poslechu písniček a tanci. Ve stejnojmenné osadě Tornádo, kde řady chatek v terasách tvoří vyřazené poštovní autobusy z dvacátých let, si místní stěžují na zájem ze strany turistů. Nedávno se tu totiž natáčel seriál Přístav, který přilákal do lokality fanoušky lačné prohlédnout si místo. Celkově je z vyjádření osadníků znát, že mají potřebu chránit si svoje víkendová rekreační obydlí před okolním světem.
Ač jsou součástí města, mají totiž osady kromě záviděníhodného umístění i příjemnou atmosféru lákající k odpočinku. Při pohledu z terasy hospody Tornádo, proti proudu řeky, jsou vidět už jen skály, zalesněné stráně a louky. Sobotní odpoledne v okolí osad probíhá v ležérním tempu. Několik rybářů má nahozeno, na blyštivé hladině Berounky se pohupují hlavy plavců a z hospody se nese příjemný ruch a cinkají sklenice. Naproti slavné skále s nápisem Kazín, na jejímž vrcholu národní buditelé marně hledali slovanské hradiště pro podložení svých národotvorných mýtů, se hraje nohejbalový turnaj a průběžný stav utkání se nese přes hladinu. Chataři posedávají na teráskách a předzahrádkách nebo se jen tak naklánějí z oken. Duch trampingu už možná z osad vyprchal, potenciál ke kvalitnímu letnímu odpočinku se ale nesnížil.
Text a audioreportáž vznikly na procházce s průvodcem Petrem Ryskou z Prahy neznámé.
Osady Kazín, Tornádo a Údolí hvězd spolklo město. Co zbylo z ducha trampingu? Poslechněte si celou reportáž.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.