Už jste viděli zralou limetku? Zajeďte do Suchdola!

14. duben 2014

Fakulta tropického zemědělství České zemědělské univerzity je zvláštní místo, které se navzdory svému názvu hodně věnuje globální rozvojové problematice. Její absolventi nejčastěji pracují v nevládních organizacích jako Člověk v tísni nebo Charitas, na ministerstvech nebo v Rozvojové agentuře, ale také v soukromém sektoru, kde jsou důležité obchodní styky s rozvojovými zeměmi. Nyní je fakulta také nově tzv. „fairtradová“.

„Víte, co to je?“ ptá se mě Hynek Roubík uprostřed tropického skleníku České zemědělské univerzity v pražském Suchdole. Ukazuje na strom obsypaný menšími oranžovými plody – jasná mandarinka. Samozřejmě se mýlím. „Je to zralá limetka!“

Hynek studuje na Fakultě tropického zemědělství. Do mého cílového objektu, místní botanické zahrady, kde jsem se poprvé setkala se zralým plodem kyselé limety, mě vedl přes rozlehlý kampus. Tropickému zemědělství se na ČZU věnuje 600 studentů, z toho čtvrtina pochází ze zahraničí, především ze zemí chudšího Jihu, které se právě v tropech či subtropech nachází. Proč teda jezdí za znalostmi do malé zemičky v mírném pásu?

03101531.jpeg

„Je tady hodně rozvojových projektů, které naše fakulta dělá, má je například ve Vietnamu, Indonésii, Etiopii, Angole, v Peru a má padesátiletou tradici,“ odpovídá. A taky je tu ještě fakt, že za minulého režimu na fakultě studovali jenom studenti ze zahraničí a Čechoslováci měli smůlu.

Potkáváme jeho spolužačku Libušku, která je v druhém ročníku doktorandského studia. Trošku mi vysvětlí, jak vlastně vypadá takový výzkum v tropech. Díky studiu totiž žila půl roku v Indonésii.

„Zaměřuju se na potravinovou bezpečnost v Indonésii, na severní Sumatře konkrétně. Moje cílová skupina byly venkovské domácnosti, takže jsem se musela vydat na kole nebo pěšky do vesnic. Ze začátku jsem si myslela, že místní budou umět anglicky, ale neuměli, tak jsem se musela naučit indonésky,“ říká.

Loučíme se, cestou se pozdravíme s jedním z největších odborníků na exotické rostliny pod mikroskopem profesorem Ladislavem Kokoškou a konečně vejdeme do budov botanické zahrady, kde čeká její dlouholetý vedoucí pan Zdeněk Hlaváč. V areálu čítajícím šest skleníků rostou vlastně jen užitkové rostliny. Kochám se tím malým pralesem a zajímá mě, kolik času zde musejí studenti povinně trávit.

03101530.jpeg

„To je zajímavá otázka. Začneme prvním ročníkem: Botanika, ve druhém ročníku praxe, kdy já despoticky trvám na tom, aby se naučili minimálně sortimenty tropického a subtropického skleníku, protože s těmi se pak budou setkávat celý život, a pak jsou ještě odborné předměty, takže sem chodí třeba na Zelinářství, Ovocnářství, Léčivé rostliny, Okopaniny,“ vypočítává a dodává, že občas pro výzkum kultivuje a rozmnožuje rostliny, které jsou zrovna in, jako to bylo u přírodního sladidla stévie nebo oblíbené plodiny Inků jakonu, potraviny vhodné pro diabetiky.

Dojdeme ke kávovníku, který můj průvodce Hynek doma sám pěstuje. Kromě problematiky bioplynových stanic ve Vietnamu ho zajímá také fairtrade obchod a sociálně odpovědné chování při nakupování. Jeho alma mater také nedávno získala titul Fairtradová fakulta od společnosti Fairtrade Česko a Slovensko.

03101532.jpeg

„Titul jsme dostali, protože se na fakultě otázce fairtradu dlouhodobě věnujeme a je nám blízká. Běží tu Férové snídaně, cestovatelské přednášky každou středu, kde je blok částečně věnovaný fairtrade, pořádají se tu různé výstavy, třeba naposledy Pod slupkou tma o pěstování ovoce, především banánů a ananasů, které jsou k nám nejvíce dováženy. Máme také první fairtradový automat tohoto typu, kde jsou jak fairtradové produkty, tak čaj nebo káva, která je čerstvě namletá, takže na ni chodí lidé z celého kampusu.“

Má smysl tyhle plodiny vůbec dovážet? „To je jedna věc, jestli nám nestačí lokální produkty. O tom se snažíme mluvit v iniciativě Be Fair na ČZU, aby bylo jasné, za jakých podmínek byly importované produkty vyrobeny, a aby tam byly dodržené důstojné podmínky a principy. V poslední době už třeba nedochází k chemickým postřikům během dne, kdy tam lidi pracují.“

Procházíme skleníkem subtropů a já přemýšlím nad osudem nebohých zemědělců v exotických rájích. Narazíme na druhačky, které tam mají právě onu zmíněnou praxi. V ruce žmoulám voňavé oranžové ovoce, které jsem nakonec dostala darem. Kdyby vás to zajímalo, tak i zralá limeta je pořád dost kyselá.

autor: Hana Trojánková Biriczová
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.