V Aktech Pentagon Spielberg staromilsky připomíná, že boj proti Darth Vaderovi nikdy nekončí

15. březen 2018

Píše se rok 1971 a reportéři lokálního deníku The Washington Post mají možnost publikovat tajné vládní dokumenty o válce ve Vietnamu, které radikálně změní pohled veřejnosti na jednu epochu amerických dějin. Zároveň se ale noviny chystají vstoupit na burzu a případný střet s Nixonovou administrativou tak může mít pro jejich majitelku Kay Graham fatální následky. Vydat, či nevydat? O to běží v politickém dramatu Stevena Spielberga Akta Pentagon: Skrytá válka.

Téma vzpoury jedince proti odlidštěnému systému, který není nikým kontrolován a pozbyl jakékoliv svědomí, se v linii Spielbergových politických filmů objevuje bez ohledu na to, zda se odehrávají v otrokářské Americe (Amistad), během nacistické genocidy (Schindlerův seznam) nebo za studené války (Most špionů). Jejich hrdinové prožívají konflikt spočívající v nutnosti čelit vlastnímu svědomí i těm, kteří toto svědomí odhodili, a potýkají se s otázkami, nakolik lze v rámci obrany pravdy a vyššího dobra nerespektovat pravidla. Vítězství, kterého dosahují, pak bývá především závazkem, protože boj za život v pravdivé společnosti nikdy nekončí.

Nixon jako Darth Vader

Akta Pentagon odrážejí étos šedesátých a sedmdesátých let. Ostatně sám Spielberg coby příslušník liberální hollywoodské elity v té době vstupoval do produktivního věku, a je tedy pro něj i jeho politickou tvorbu formativní. Dříve neslyšené vrstvy začaly porušovat společenskou smlouvu, Američané už se nespokojili jen s tím, co jim sděluje establishment, a hodlali nad jeho činností převzít kontrolu. Motiv usvědčení ze lži Richarda Nixona je tematizován prostřednictvím scén kopírování tajných dokumentů, které provází autentické nahrávky politiků, jež jsou v přímém rozporu s tím, co se v těchto materiálech píše.

Z filmu Akta Pentagon: Skrytá válka

Darth Vader americké politiky je v Aktech Pentagon zobrazen jako ultimátní padouch démonicky vystupující ze stínů Bílého domu. Symbolizuje vše špatné, co může politický systém přinést, ale je rovněž důkazem, že tento systém může být poražen. To, co začalo jako rivalita mezi deníky New York Times a Washington Post, se nakonec pro novináře bojující s Nixonovou administrativou stalo otázkou principu a shody, když se ostatní noviny k vydávání materiálů připojily. Přestože se tedy může zdát, že jsme bezbranní nebo osamocení, prokážeme-li odvahu a budeme věrní zásadám, existuje naděje. Patos je to odůvodněný, ale Spielberg s ním zachází nepřesvědčivě.

Vlastně o nic nejde

Na to, o jak závažnou kauzu jde, zde schází jakákoliv vyhrocenost. Problémy se objevují a vzápětí mizí. Novináři tak v domě Toma Hankse alias šéfredaktora Bradleeho mezi pojídáním sendvičů bez mrknutí oka projdou tisíce stran dokumentů, aby usvědčili vládu z dlouhodobého obelhávání občanů. Právě dilema, zda publikovat, či nikoliv, je přitom zásadní a jeho soustředěnější analýza mohla být zdrojem napínavých konfliktů. Namísto toho se Spielberg věnuje komponování bizarních obrazů pracovně-rodinné pospolitosti, která sice koresponduje s jeho fetišizujícím pohledem na rodinné světy, ale vzhledem k tématu je tato nekonfliktní plynulost až iritující.

Nenaplněným potenciálem je i příběh emancipace Kay Graham v podání Meryl Streep, zakřiknuté dědičky rodinného byznysu, která svou pozici vnímá jako trest. V doslovném i přeneseném smyslu se jí nedaří nalézt hlas a trpí symptomem neviditelnosti v obklopení mužů, kteří ji neberou vážně. Aniž by však prošla jakýmkoliv vývojem, zázračně se mění v rozhodnou a sebevědomou manažerku, která v epilogu rozmáchle poučuje Bradleeho o společenském přínosu novinářské profese. Možná nejzásadnější zjištění, které Akta Pentagon přinášejí, je tak nakonec to, že Spielberg neumí pracovat s ženskými postavami. A vlastně se o to až doteď ve své filmografii ani moc nepokoušel.

Z filmu Akta Pentagon: Skrytá válka

Z filmu je tak znát určitá vyčerpanost a zabřednutí do vlastní rutiny, s níž se jednasedmdesátiletý režisér ve snaze o poctivé konverzační drama obklopil ansámblem stálých spolupracovníků a naaranžoval velká herecká jména do předvídatelných poloh. Poutavý příběh lidí, kteří ve složité situaci sebrali odvahu udělat důležitý statement, přitom mohl být relevantní i dnes. Pozdní Spielberg je ovšem mistr toho, jak živé téma uchopit poněkud neživotně. Zvlášť u jeho filmů z posledních let je zjevná obrovská míra vynaložené energie bez odpovídajícího výsledku. Akta Pentagon, nominovaná letos na Oscara za nejlepší film, nejsou v tomto ohledu výjimkou.

autor: Jarmila Křenková
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.