V Americe se bojuje za právo na opravu elektroniky, může pomoci zákazníkům i přírodě

03792355_0.jpeg
03792355_0.jpeg
Když chcete opravit displej iPhonu, můžete jít do drahého autorizovaného servisu, nebo si ho nechat dát dohromady u někoho, kdo si sice naúčtuje míň, ale použije neoriginální díly, které přimontuje podle návodu z internetu. Apple, podobně jako spousta jiných firem, neposkytuje servisní návody ani náhradní díly mimo okruh vyvolených. Právo na opravu, které je momentálně na stole v pěti amerických státech, by to mohlo změnit, podobně jako v automobilovém průmyslu servisní trh demokratizovat a snížit ekologickou stopu.

Pokud se povede zákony v Nebrasce, Minnesotě, New Yorku, Kansasu nebo Massachusetts schválit, výrobci digitálních přístrojů budou muset zveřejnit servisní návody a poskytnout ke koupi náhradní díly komukoliv. Návrhy hovořící o „právu na opravu“ se v pravidelných intervalech objevují už několik let, zatím ale vždy narazily na lobby velkých technologických firem. Odkazují se přitom na tzv. zákon o právu vlastníků automobilů na opravu, který v roce 2012 v Massachusetts prošel s 83 % hlasů. Díky němu automobilky ztratily monopol na výběr autorizovaných servisů. Omezit distribuci náhradních dílů jen na jeden stát Unie prakticky nešlo, zákon tak zafungoval de facto pro celou Ameriku.

Důvodů, proč stojí taková úprava za úvahu, je hned několik. Kromě prostého faktu, že pokud za telefon zaplatíte třeba i 20 000 korun, měli byste mít možnost se alespoň teoreticky o jeho opravu pokusit, zní nejsilněji ekologické argumenty. V USA se cena pozáruční výměny displeje iPhonu 7 může vyšplhat až na 319 dolarů, což je téměř polovina ceny nového smartphonu. Při tak vysokých cenách řada lidí raději koupí telefon nový a starý vyhodí, čímž přispívá k hromadění elektronického odpadu. Výroba moderních zařízení je přitom na přírodní zdroje velmi náročná – na výrobu jedné 30 centimetrů dlouhé desky, ze které se pak řežou jednotlivé čipy, se v čínských továrnách spotřebuje přes 8 000 litrů vody.

03792353.jpeg

Zákonné úpravy by se samozřejmě netýkaly jen smartphonů, ale všech chytrých zařízení – fotoaparátů, moderních domácích spotřebičů, gadgetů tzv. „internetu věcí“. Ukončily by také praktiky neautorizovaných servisů, které jsou kvůli umělým omezením dodávek dílů nuceny používat neoriginální součástky dovážené z Číny. Řada výrobců také možnost opravy omezuje softwarově – neautorizovaný servis nebo majitel bez znalosti příslušných kódů se zařízením prostě nic neudělá.

Jednou z cest, která mohla dosavadní model nabourat, byly různé iniciativy za tzv. otevřený hardware se zcela veřejnou dokumentací. A byť se to ve světě internetu věcí docela daří, pokusy o otevřený smartphone zatím vždy selhaly. Vzhledem k zvyšujícímu se objemu „smart“ odpadu může být „právo na opravu“ jednou z cest, jak se ho alespoň trochu pokusit snížit. Jestli se to povede, bychom měli zjistit na začátku léta.