V dětských domovech dny určuje rutina. Jak se z nich odchází?

11. září 2014
03204656.jpeg

Pětadvacetiletou Terezu odložili spolu se čtyřmi bratry rodiče v ozdravovně, když jí byly tři a půl roku. Vyrostla v dětském domově, ze kterého odešla v devatenácti. Sama odchod zvládla dobře, pro většinu dětí je ale určujícím momentem, ve kterém jim nikdo nepomůže.

Něco novýho? Něco s prací, se školou, s doktorama?“ ptá se vedoucí skupinky, která dětem z dětských domovů pomáhá se po odchodu zorientovat. „Mně se blíží ten pohovor – jinak asi nic, od toho se to bude odvíjet,“ říká Tereza.

Na Job skupině v Letním domě se schází děti z dětských domovů, které se po odchodu z domova pokouší sehnat si práci. Tereza už předtím dělala kuchařku a prodavačku, dřív pro ni byly pohovory jednodušší, dneska ji ale řada zaměstnavatelů nechce, protože má malé dítě.

Brigádně děláme na různejch festivalech, dělám ve stánku, točím pivo, teďka to nějak končí, ta sezona...,“ říká Tereza, vedoucí z ní očividně mají radost: „Ještě budou Kabáti, ne?“ Mnoha dětem z dětských domovů chybí právě schopnost si po odchodu z něj prakticky poradit, sehnat si práci nebo si rozvrhnout volný čas.

03204657.jpeg

Tereza je energická, komunikativní a snadno se nadchne. Dětství v dětském domově ji prý na celý život ovlivnilo hlavně svou přesnou rutinou. „Tam byl režim až moc, bylo to až otravný, ráno snídaně, po škole hodina vyučování, hodina osobní volno, takhle se tomu fakt říkalo, hodina večeře, tak otravný to bylo, že si každej chtěl dělat, co chtěl, proto já to nesnáším a proto teď nechci žádnou rutinu,“ popisuje dny v dětském domově. Její největší obava je teď totiž to, jestli si zvládne věci zorganizovat a zapadnout do ustáleného rytmu.

Vždycky jsem to vnímala tak, že žiju ve dvojím světě,“ komentuje rozdíly mezi dětmi z rodin a dětmi z dětských domovů. „Na základní škole, kde byly děti z rodin, byl jinej svět, než když jsem jela po škole do děcáku, tam byli všichni jako utržený ze řetězu, to byl strašnej rozdíl,“ vzpomíná na to, že se v děcáku nedalo moc učit, ale taky na to, že měl člověk vždycky spoustu kamarádů, nikdy se nenudil a potkal různé lidi i různé extrémy. Že vyrůstá v děcáku, řekla ve škole jen někomu. „Někteří to nevěděli vůbec, někteří jo, ale těm ostatním to neříkali, protože někdo je takovej, že si hned udělá obrázek: ta je z dětskýho domova. Pak se něco ztratí, tak to vzala ona, že jo…“

Tereza si nechala nejprve ústavní péči prodloužit a studovala odbornou školu, v devatenácti ale zvítězila touha po svobodě, z děcáku i ze školy odešla a chvíli bydlela v azylovém domě. Dnes si, jak říká, nestěžuje. Obchází pohovory a chce se všechno učit. „Já jsem dělala obchodku, tak jsem se spoustu věcí naučila sama a pak jsem učila i ty ostatní,“ říká. Dodává ale, že většina dětí z domovů v momentě odchodu neví, na koho se mají obracet třeba s dotazy na to, jak se hledá práce.

03204658.jpeg

Posíláme je na profesní diagnostiku, kde se dozvědí, jak se umí prezentovat, jestli znají svoje silné a slabé stránky nebo jak se píše motivační dopis. Na základě doporučení z profesní diagnostiky jim pak pomáháme s hledáním zaměstnání, máme často klienty s nízkým vzděláním, takže hledáme pozice, kdy to není třeba. Máme už síť zaměstnavatelů, se kterými spolupracujeme, víme, jaká je jejich cílová skupina,“ říká Jana Smolíková z Letního domu.

Letní dům organizuje pro děti, které z domovů odchází, program, díky kterému se mohou dozvědět a naučit i další věci. Jednou z možností je tréninkový byt. „To je víkendová akce, kdy skupinka šesti dětí přijede do Prahy a tady s nimi trénujeme základní dovednosti: jak hledat v jízdním řádu, jak si objednat v restauraci, jak zarezervovat třeba místa na bowling nebo koupit lístky do divadla, jsou to zdánlivě běžné věci, ale ty děti je často neumí,“ říká Jana Smolíková.

Služba dětem z dětských domovů, které z nich odchází, shání si bydlení a práci, zatím u nás není příliš rozšířená, institut výchovného poradce mnohdy nefunguje. Letní dům pořádá na podporu svých tréninkových programů dobročinný bazar, informace o něm najdete tady.

03204659.jpeg
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.