„V hlavě jsem pořád viděl prsa nebo k***u.“ Porno jako dobrý sluha a zlý pán

„Na porno jsem se díval normálně, nepovažoval jsem se za extrémního diváka. Možná ve chvíli, kdy jsem začal registrovat, že s tím mám problém, to byla hodina, hodina a půl denně, ale nebylo to tak, že bych kvůli tomu třeba nemohl pracovat,“ líčí svůj vztah k pornu během části dospělého života Matěj Hollan, někdejší brněnský zastupitel, dnes ředitel Asociace nestátních organizací, sdružující adiktologické a sociální služby pro osoby ohrožené závislostmi.

„Docvaklo mi to, když jsem přecházel do nového vztahu, a ta holka se neslučovala s mýma fyzickýma ideálama. Řekl jsem si, že přece nechci, aby mi taková vnější věc něco diktovala. Že když něco cítím, tak si nebudu nechávat vymývat hlavu.“

Čtěte také

„Potkáváme lidi, kteří sledují porno i osm hodin denně.“ Co dělat se závislostí na pornu?

„Transparentně jsem o tom začal mluvit díky projektu na FAMU. Rozhodl jsem se, že na sebe otevřeně ukážu,“ líčí počátky autoterapie školou Kajetán. „Věnoval jsem se tomu dva semestry. Udělal jsem výzkum z internetových fór, kde jsou lidé, kteří řeší závislost na pornu, z NoFap, redditů a dalších. Vytvořil jsem fiktivní charakter člověka, který prošel různýma fázema od dětství do pozdějšího věku. Šlo o audiovizuální dílo, kdy obsah toho sdělení byl vygenerován z těch internetových fór,“ popisuje Kajetán, který díky projektu objevil řadu způsobů, jak porno vnímat.

„Nepovažuju se za normalizátora porna. Existuje feministické porno, alternativní a další. Došel jsem k závěru, že porno může být dobrý sluha, ale zlý pán.“ 

Co dalšího sledování porna způsobovalo Kajetánovi a Matějovi? Bylo těžké porno „vypnout“? A co jim nejvíc pomohlo? Poslechněte si celý podcast!