V Jižní Americe se na život nenadává, mohlo by to přinést neštěstí

Ivana byla zvědavá na to, co znamená být krajanskou učitelkou. Markéta povídala o tom, že někdejší prezident Masaryk tento job vytvořil jako poděkování krajanským komunitám za to, že pomohli s ustanovením samostatného českého státu.

Markéta pak blíže specifikovala, v čem spočívala její dvanáctiletá mise v Argentině a Brazílii –⁠ jako krajanská učitelka učila nejen českou kulturu a jazyk, ale vařila třeba i klasická česká jídla pro sto lidí nebo nacvičovala divadelní a taneční představení. Překvapilo ji ale, že se našim krajanům v Jižní Americe nelíbil film Pelíšky a také nejsou milovníci individualismu a osobní zóny.

Nebyly by to Buchty, kdyby se nedotkly naprosto jiných témat –⁠ Ivanka se nechala uhranout představou, že by žila v hnízdě podobném tomu ptačímu a zavzpomínala na své kopnutí do policisty. Zuzana popovídala o svém traumatu z dětského představení o žábách, Markéta se Zuzanou probraly přenesený význam slova bedla v Brně a mohlo se jít pomalu domů.

Pusťte si do uší a hlavně do duše Buchty a třeba si uvědomíte, že jsou na světě i lidé, kteří si na život nestěžují –⁠ třeba v Jižní Americe.