V nesvobodě vrátil lidem důstojnost. Době po revoluci moc nerozuměl. Liberatura o Ivanu Jirousovi

„Pro mě je důležitější než Havel,“ říká Švehla o Jirousovi, člověku, který platí za skvělého básníka, ale pro Švehlu je to v první řadě inspirátor stojící za undergroundovým hnutím. „Magor byl jedním z iniciátorů a duchovních vůdců unikátní subkultury, která vznikla v Československu na začátku sedmdesátých let a která byla ostrůvkem svobody a důstojnosti v režimu, jenž svobodě a důstojnosti nepřál.“ Magor byl schopný lidem vysvětlit, že jejich životy jsou důležité, dodává Švehla. Sám propadl Magorovu kouzlu ve svých dvaceti letech, když se stal členem komunity lidí scházejících se na koncertech. Všichni se odkazovali na Jirouse, nikdo ho přitom neznal, sotva věděl, jak vypadá. Jeho kouzlo bylo ale v komunitě hmatatelné.

Může ovšem Magor ještě někoho inspirovat v roce 2017? Není už příběh undergroundu a životu za normalizace saturovaný, nejsou podobné životopisy v době, která marně hledá velké osobnosti, krokem zpátky? Podle Švehly je Magorův odkaz stále živý, stačí si třeba přečíst jeho manifest Zpráva o třetím hudebním obrození, ve kterém ukazuje, jak se dá žít svobodně v režimu nesvobody. Švehla ale také přiznává, že po revoluci bylo trochu těžší Jirousovu osobnost najít. Magor zdivočel.

„Jirous neustále, celý život, zkoušel hranice svobody. Dosáhnout těch hranic za normalizace neznamenalo pouštět se do radikálních, extrémních poloh. V devadesátých letech už ale člověk musel být hodně divoký, aby ty hranice svobody otestoval,“ vysvětluje Švehla. Magorovy názory na porevoluční období nejsou prý ani moc zajímavé. „Je paradox, že člověk, který dokázal brilantně analyzovat život za normalizace, mluví po roce devadesát velmi nudně a neobjevně. Jako by té době moc nerozuměl.“

Poslechněte si Liberaturu o největší – a možná také nejčtivější – knížce, kterou jsme letos ve studiu měli.