V norských lesích jsou prapodivné instalace ze světel, nábytku i knih

13. září 2017
Z instalace Bílé noci Rune Guneriussena v Paříži

Rune Guneriussen je norský umělec, který používá každodenní předměty k tvorbě uměleckých instalací v přírodě. Stromy zdobí židlemi, knihy skládá do klikatících se lesních stěn, do kapradí ukrývá lampy. 
Na jeho instalace se můžete podívat třeba tady. V rozhovoru pro My Modern Met Guneriussen uvedl, že znalost prostoru je pro jeho práci stěžejní, a proto zatím tvoří pouze v Norsku, snaží se vytvářet co nejlepší spojení míst a nápadů. Význam má taky nedotčená norská příroda. „Proces vytváření instalací zahrnuje objekt, příběh, prostor a čas. Je to balanc mezi přírodou a lidskou kulturou,“ říká pro web o designu a životním prostředí Inhabitat.

"En lampe på bordet brenner"

Příspěvek sdílený Rune Guneriussen (@runeguneriussen),

  • Kde Iron Man nestačí! Táta pro stejně postiženého synka vytvořil superhrdinu s Downovým syndromem

    21. listopad 2017
    Z komiksu Metaphase

    Když Chip Reece zjistil, že jeho syn trpí Downovým syndromem, rozhodl se najít ve světě komiksů postavu s podobným postižením. Někoho, s kým by se malý Ollie mohl identifikovat. A k vlastnímu překvapení zjistil, že na nikoho s geneticky podmíněnou nemocí v Marvel univerzu prostě nemůže narazit.

    „Máme tu Iron Mana se srdeční vadou. A to je vše,“ uvedl Reece pro televizi CBS. „Já jsem ale hledal postavu, se kterou by se můj syn mohl ztotožňovat i po fyzické stránce. Vzhled obličeje je v tomto případě důležitá věc.“
    A tak vznikl Metaphase, původně desetistránková povídka určená pro syna a okruh nejbližších známých. Díky komiksové komunitě, virálnímu efektu a úspěšné kickstarterové kampani nakonec ale Chip Reece spolu s výtvarnicí Kelly Williams rozšířili Mataphase až do podoby grafického románu. Toho se nejen prodalo více než 1 500 výtisků, ale jeden z nich si dokonce pořídila do své knihovny škola, kterou Ollie navštěvuje. Mezi spolužáky si už proto stihl vysloužit přezdívku „superhero kid“.
    Otec malého superhrdiny v létě prý začne pracovat na pokračování původního příběhu, v němž si malý Ollie tak toužebně přeje mít stejné superschopnosti jako jeho táta, že navzdory vrozeným indispozicím se vrhne do nebezpečného dobrodružství.

    Autor:Petr Pláteník
  • „100 let staré a moc odvážné,“ vysvětlují v Londýně zakrytí částí Schieleho obrazů v metru

    20. listopad 2017
    Egon Schiele – Ležící žena se zelenými punčochami

    Akty rakouského expresionistického malíře Egona Schieleho nezůstaly na plakátech v londýnském metru a jednom z německých letišť bez cenzury.

    Billboardy poutají na Viennese Modernism 2018, speciální akce a výstavy chystané na příští rok, které pořádají rakouská muzea i galerie mimo jiné u příležitosti stého výročí umělcovy smrti. Jak píše rakouská verze serveru The Local, klíny postav jsou zakryté nápisem „Pardon, je to sice už 100 let, ale na dnešní dobu stále moc odvážné“. „Chtěli jsme vyvolat diskuzi na téma nahota a zdá se, že je to stále aktuální. Celá kampaň byla připravená, když jsme ale představili první vizuály, začaly se objevovat reakce, že nám předpisy nedovolí ukázat genitálie. Na poslední chvíli nám řekli, že etická komise je toho názoru, že obrazy se zcela nahými těly nejsou pro německé letiště vhodné,“ řekl francouzské agentuře AFP ředitel organizace Vienna Tourist Board – Norbert Kettner. Ve Vídni se nic podobného nestalo a obrazy tam mohou být používány bez cenzury. Egon Schiele podlehl v roce 1918 španělské chřipce, bylo mu 28 let. Ve stejném roce zemřel také jeho vzor – Gustav Klimt. Jak píše server The New York Times, vídeňská muzea je připomenou výstavou Stairway to Klimt, která začne v Uměleckohistorickém muzeu 13. února. O deset dní později pak v Leopold Museu odstartuje výstava Egon Schiele, Expression and Lyricism.

  • Škoda vyhodit! Manželé se zbavují šedesát let starých spotřebičů. Pořád fungují

    20. listopad 2017
    Obrázek kuchyně z 50. let - 50. léta

    Kolik let vydržel váš poslední smartphone? A kolik notebook? Pračka? Lednička? Domácí spotřebiče manželů Saundersových sice nemají dotykové displeje, ovládání hlasem ani dohromady netvoří takzvanou chytrou domácnost, za to ale už více než šedesát let fungují.

    Pračku si osmdesátiletí manželé z Exeteru koupili těsně po svatbě, v roce 1956. Ve stejném roce pořídili i vařič, který tehdy stál necelých dvacet liber. Sušička přibyla, když se jim před pětapadesáti lety narodila dcera. Teď je čas dát spolehlivým spotřebičům v okouzlujícím retrodesignu sbohem, dohodli se manželé poté, co dokončili podzimní úklid. „Byla by vážně škoda to vyhodit,“ říká paní Saundersová, která se spolu s manželem rozhodla, že své domácí pomocníky zkusí nabídnout do muzea.

  • #MeToo amerických pokojských a servírek: „Nemáte ponětí, s čím se běžně potýkáme“

    20. listopad 2017
    úklid - uklízečka

    „Vešla jsem do pokoje poté, co jsem zaklepala a slyšela ‚Vstupte‘. Uvnitř stál u počítače muž a masturboval,“ popisuje jednu ze svých negativních zkušeností pokojská Cecilia z chicagského hotelu.

    Svůj příběh popsala serveru Huffington Post. Někdy jí hosté po zaklepání přišli otevřít nazí, jindy se ji snažili obejmout. Pomáhat má pracovnicím v cestovním ruchu speciální kapesní bezdrátové zařízení. V případě potřeby mohou zmáčknout tlačítko, které upozorní ochranku. Jeho zavedení obhajoval ve Spojených státech mimo jiné Odborový svaz pohostinství. Jedna z předsedkyň Elena Durazo si myslí, že veřejnost nemá příliš velké povědomí o tom, čím si zaměstnanci v cestovním ruchu musí procházet: „Upřímně řečeno si nemyslím, že lidé ví, s čím vším se pokojské potýkají, když uklízí a prostě jen dělají svou práci.“ Durazo poukazuje na to, co pokojské odlišuje od celebrit, které v současnosti odhalují své negativní zkušenosti se sexuálním obtěžováním. Ženy pracující jako uklízečky jsou často imigrantky (z Latinské Ameriky nebo Asie) a dostávají minimální mzdu. Rozdíl v postavení hosta a personálu podle ní hraje zásadní roli. Nepříjemné chvíle zažila i Nereyda Soto, která pracovala v jedné z hotelových restaurací. Nikomu se ale nesvěřila a nepožádala ani o pomoc: „V tomhle odvětví je zákazník náš pán, a tak jsem to prostě nechala být.“
    Odborová organizace UNITE HERE loni v létě zjišťovala, jaké pracovní podmínky mají hostesky, číšnice nebo právě pokojské v hotelech a kasinech v Chicagu. Z výsledků vyplynulo, že 58 % pracovnic v hotelech a 77 % zaměstnankyň kasin se někdy setkalo se sexuálním obtěžováním ze strany hostů.

    Poslechněte si taky debatu Dává #MeToo prostor humoru? V žádném případě, zní v debatě Baslarová, Zábranský, Pavlas.

     

  • Londýnské doubledeckery začnou jezdit na biopalivo ze zbytků kávy

    20. listopad 2017
    Double decker

    Nové biopalivo je směsí nafty a oleje získaného z kávové sedliny.

    Vyrábí ho britská firma bio-bean, která už několik let využívá zbytky kávových zrn pro biopaliva nebo biochemikálie. Cílem je snížit emise z městské hromadné dopravy. „Káva má vysoký podíl oleje, z hlediska hmotnosti tvoří asi 20 % kávového odpadu. Pro výrobu bionafty je to opravdu skvělá surovina,“ vysvětlil serveru Bloomberg zakladatel společnosti bio-bean Arthur Kay. Společnost tvrdí, že Londýňané vyprodukují za rok přibližně 200 000 tun kávového odpadu. Firma odebírá zbytky od kaváren, ale také přímo od výrobců kávy. Ve své továrně pak extrahuje olej. Tímto způsobem vzniká biopalivo s označením B20. Žádné další úpravy už prý následně nejsou potřeba a palivo může být načerpáno přímo do autobusů. Společnost už vyrobila 6 000 litrů tohoto paliva. Aby mohl jeden autobus jezdit jen na tuto směs po celý rok, bylo by podle propočtů tvůrců technologie zapotřebí asi 2,55 milionu hrnků kávy. Jak píše BBC, společnost Transport for London, která hromadnou dopravu v britské metropoli zajišťuje, už využívá biopalivo zčásti tvořené zbytky z domácností (třeba z kuchyňských olejů nebo z loje) u mnoha svých autobusů. Celkem jich má Londýn okolo 9 500.

  • Horor Uteč má nominaci na Zlatý glóbus v kategorii komedií. „Čemu jste se smáli?“ ptá se režisér

    16. listopad 2017
    Z filmu Uteč

    Tísnivý snímek o úzkostech černochů v současné americké společnosti Uteč Jordana Peelea bude možná vyhlášen nejlepší komedií roku. Snímek byl totiž nominován na cenu Zlatý glóbus právě v kategorii Nejlepší komedie nebo muzikál.

    Film běžně považovaný za horor patří k nejvýdělečnějším snímkům letošního roku v kinech (při poměru nízkých nákladů a vysokých tržeb) a kritika ho oslavuje jako žánrovou metaforu podobně působivou, jakou byl v sedmdesátých letech román Iry Levina o feminismu – Stepfordské paničky. Americké filmové ceny Zlatý glóbus běžně dělí nominované filmy do kategorií „drama“ a „komedie/muzikál“. Do druhé jmenované kategorie se občas dostanou snímky, jejichž zařazení budí údiv. V roce 2016 se například nejlepší komedií/muzikálem roku stala kosmická sci-fi Ridleyho Scotta Marťan. V případě Uteč je ovšem zařazení vzhledem k jeho tématu poněkud nevkusné. Peele ostatně nominaci jízlivě komentoval na svém twitteru i v tisku. Napsal například, že „na rasismu není nic legračního“, že film vyjadřuje „jeho zkušenost, zkušenost mnoha černochů a příslušníků jiných menšin“, nebo dokonce že „Uteč je dokument“. Další nominované filmy v komediální kategorii dosud nejsou známy, ale snad budou veselejší.

  • Björk vypustila dalšího pozitivního ptáčka z očekávaného alba Utopia

    16. listopad 2017
    03306525.jpeg

    Po zimě přijde zase jaro a není tomu jinak ani u Björk. Po loňské porozvodové desce Vulnicura, na které se vyzpívala ze zdevastovaného vztahu, přichází už za týden nová nahrávka jménem Utopia.

    Ta je podle jejích vlastních slov Tinder albem a milostným dopisem entuziasmu a optimismu. Včera Björk nasdílela další vlaštovku i s videoklipem – nový vzdušný track Blissing Me je o pomalém zamilovávání. Při přípravách alba prý hudebnice pročítala mnoho knih a esejů o historických, fikčních i budoucích utopiích: idylických komunitách ve starověké Číně, feministických ostrovech, socialismu či klášterech. Utopia tedy byla dlouho jen pracovním názvem, ale Björk si uvědomila, že pozitivní přístup a ochota k radikálním změnám jsou nezbytné pro nové vize světa, a to jednoduchý název stvrdilo. Album má být vyjádřením osobní vize, návrhem ideálního světa a taky pobídkou ke spolupráci, stavění vzdušných zámků, trvání na nich a nepropadání temnotě, protože bez toho se budoucnost představuje jen velmi těžko. Na plnou verzi optimistického opusu, na kterém opět velkou měrou spolupracoval producent Arca, se můžeme těšit už 24. listopadu. Podívejte se také na kouzelný „one take“ klip, kde Björk ve stylizaci od make-up artistky Hungry skutečně působí jako čerstvé ptáče.

    Nebo si čekání na desku zkraťte speciálním mixem složeným z hudby, která Björk u psaní Utopie provázela. Björk mix nahrála pro prominentní hudební magazín Mixmag. 

  • Pražané si můžou koupit vánoční stromek v květináči a na jaře ho zasadit do lesa

    16. listopad 2017
    Stromy - les - prales

    Lesy hlavního města Prahy budou od středy prodávat vánoční jedle v květináči. Lidé si je budou moci odnést domů a po Vánocích strom zasadit, buď na svou zahradu, nebo zpátky do lesa.

    Pražští lesníci se tak snaží zabránit smutným koncům vánočních stromečků u popelnic, píšou to na svých webových stránkách. Když s nimi budou majitelé během Vánoc zacházet šetrně, poskytnou jim vodu, správnou vlhkost a teplotu, přežijí stromky do jara. Návod, jak pečovat o jedli, dostanou lidé na jednom z prodejních míst. „Protože se nejedná o standardní vánoční jehličnany pěstované právě a pouze pro vánoční období, nýbrž o stromky běžně pěstované pro výsadby v krajině, měly by posléze úspěšně zvládnout i přesun do země na zahradě nebo v lese,“ říká Petra Fišerová, tisková mluvčí Lesů hl. m. Prahy.

  • Zemřela hvězda emo trapu Lil Peep

    16. listopad 2017
    Lil Peep – Come Over When You’re Sober, Pt. 1

    Vycházející hvězda emo rapu Lil Peep, vlastním jménem Gustav Åhr, zemřel v noci na 16. listopadu. Příčina úmrtí zatím není jasná, spekuluje se ale o tom, že se před včerejším koncertem v americkém Tusconu předávkoval antidepresivem Xanax.

    Lil Peep se z internetového hudebního undergroundu dostal v posledním roce do hledáčku mainstreamových médií, a to hlavně díky své debutové desce Come Over When You’re Sober, Pt. 1. Ve své hudbě kombinoval prvky populárního trapového zvuku s emem, pop-punkem a nu metalem. Zpopularizoval tak obskurní emo trapový zvuk, který vytvářel spolu s kolektivy jako Gothboiclique nebo Schemaposse. I kvůli textům, ve kterých bez obalu zpíval o drogových závislostech a duševních problémech, napsal jeho manažer v reakci na Twitter: „Tenhle telefonát jsem už rok čekal. K***a.“

    Poslední Åhrovy příspěvky na sociálních sítích ukazují, že by případné předávkování nemuselo být nutně náhodné. Často v nich mluvil o svém užívání Xanaxu a alkoholu, v únoru například tweetoval: „Jsem depresivní narkoman a dlouho už to nevydržím!“ Den před svojí smrtí na sociální sítě psal: „Po mé smrti mě budete milovat.“ Těsně před včerejším koncertem pak na Instagramu zveřejnil fotografii, na které se chystá spolknout dvě pilulky s lakonickým popiskem „s*ru na to“. Lil Peepova smrt přichází v době, kdy se čím dál tím častěji mluví o potlačovaných duševních problémech v showbusinessu a zneužívání léků na předpis. V tomto duchu se nese i část zdrcených reakcí hudební scény na sociálních sítích. „Ne, hlavně ne Lil Peep, musíme začít otevřeně mluvit o duševních problémech,“ tweetoval například Pete Wentz z rockových Fall Out Boy. Do kondolencí se zapojili Post Malone, Diplo, Marshmello nebo Mikey Cortez.

    Autor:Jonáš Kucharský