V Písku vyhlásili republiku o dva týdny dřív. Na skutečný vznik Československa tak čekali ve vězení

29. říjen 2020

Samostatnost Československa byla vyhlášena 28. října 1918. Jenomže na jihu Čech nabraly před sto lety události trochu jiný spád. Dlužno dodat, že rychlejší. Republiku v některých městech slavili už 14. října.

Prohlédneme-li si staré archivní záznamy, zjistíme, že v mnoha jihočeských městech se slavilo vyhlášení republiky už o dva týdny dříve. Nejznámějším příkladem jsou asi města Písek nebo Strakonice, ale abychom se k nim dostali, musíme začít v Praze.

„Ono to vzniklo zčásti nedopatřením, zčásti přílišnou horlivostí, ale zejména tím, že ve společnosti už byla silná frustrace. Situace byla napjatá, projevoval se nedostatek potravin, s ním byly spojené i hladové bouře, do toho přišla španělská chřipka, nemoci,“ popisuje Vlastimil Kolda ze státního okresního archivu v Českých Budějovicích.

Napětí kulminovalo. Blížila se zima, lidé měli velkou bídu o palivo a především o potraviny. Tomu nikterak nepomohl ani fakt, že rakouská vláda začala v obavě, že se Čechy odtrhnou od monarchie, vyvážet z Čech všechny potraviny a strojní zařízení.

Pražský protest zrušili, v Písku to nevěděli

Socialistická národní rada, tedy levicová část Národního výboru československého, vyhlásila na desátou hodinu 14. října 1918 generální stávku s jedním utajovaným dodatkem. „Bylo naplánováno, že do větších měst pošlou řečníka, který na závěr proslovu vyhlásí Československou republiku, a to by bylo, aby to nekrachlo a monarchie se nepoložila,“ prozrazuje obsah dodatku Jiří Prášek z Prácheňského muzea v Písku.

„Jenomže, já si myslím, že to pravicové strany vyzradily rakouským úřadům. Když se v Praze sešli demonstranti, úřady tu demonstraci před desátou hodinou celkem pokojně rozbily,“ dodává Jiří Prášek.

To ale v Písku nevěděli. „Na náměstí se sešlo téměř pět tisíc lidí, většinou ženy, protože chlapi byli na frontě, v legiích, v zajetí a podobně. Vystoupil socialistickou radou poslaný řečník František Hanzlíček, redaktor z Prahy, řekl, co měl, a pak náhle dodal něco v tom smyslu, že právě v tomto okamžiku v Praze na Staroměstském náměstí vyhlašují Československou republiku a on tedy ve vší formě tuto republiku vyhlašuje tady v Písku,“ líčí historik.

Jedna žena požadovala sundání rakouských symbolů a podobně, což zástupce hejtmana odmítl. Tak to dav vzal do svých rukou, lidé sundávali orly a prapory.
historik Jiří Prášek

Lidé byli překvapeni, nastalo velké jásání a dav žen táhl na budovu okresního hejtmanství, kam si chodily pro poukázky na mouku. „Jedna požadovala sundání rakouských symbolů a další věci, což zástupce hejtmana odmítl. Tak to dav vzal do svých rukou, lidé sundávali orly a prapory,“ vypráví Jiří Prášek.

Vznikl písecký národní výbor, narychlo byly v parku vysázeny první tři lípy svobody a mnoho vojáků si z uniforem strhlo rakousko-uherské hodnosti a přestalo zdravit své nadřízené. Mnozí z těch, kdo byli na demonstraci, se také rozjeli do okolních měst a obcí, aby zprávu šířili dál.

V rozhlasovém archivu se dochovala vzpomínka Hany Dvořákové ze Strakonic, které v roce 1918 bylo 19 let. „Přišla k nám zpráva, že konečně je konec Rakouska, strážník to vybubnoval na náměstí, my jsme se vyhrnuli a obrovský průvod s hudbou procházel městem,“ popisuje.

Situace se záhy změnila. Do Písku přijeli ještě téhož dne vlakem lidé z Prahy a pochopitelně se divili, co se slaví. Podobně to dopadlo v Protivíně, ve Vodňanech lidé zjistili, jak se věci mají, až z novin.

Rakousko-uherské úřady poslaly do Písku asi 350 mužů vlakem z Plzně. „Ti dojeli do Ražic a dál šli pěšky. Do Písku přišli k ránu, odbojné město pokojně spalo. Monarchie stále trvala, tak se začalo vyšetřovat,“ doplňuje Jiří Prášek.

„Vyšetřilo se to velmi rozumně jako pomatení informací a byl celkem klid. Jenom redaktora Hanzlíčka zavřeli, ti vyhlašovatelé republiky ze všech obcí a měst našli také místo ve věznici, včetně strakonického městského strážníka i s bubnem jako doličným předmětem. Starosta města Písek za to, že nechal vyvěsit prapory, dostal pokutu 200 korun,“ vyjmenovává historik.

Ale to už se po Písku rozšířila básnička: Písku starý, Písku milý, v blažené dnes tomu chvíli, z měst měls první elektriku, teď zas první republiku.

Zajímavé také je, že ony první tři vysazené lípy svobody se neujaly. Na skutečně vzešlé lípy i na propouštění z vězení si aktéři píseckého vyhlášení samostatnosti museli ještě dva týdny počkat.

Spustit audio

Související