V Praze už nejde zažít dobrodružství, říká autor imaginární čtvrti Prašina

16. květen 2018
Vojta Matocha

Někde mezi náměstím Míru, Václavákem a Karlákem existuje čtvrť, ve které se zastavil čas. Ve starých činžácích si můžete rozsvítit maximálně petrolejku, mobilní signál tu neexistuje. Jednoho dne začne tajuplná, temná čtvrť pohlcovat zbytek města. K jádru problému, do labyrintu poslední dobrodružné čtvrti v Praze, se vydávají Jirka, Tonda a En.

„Přišlo mi, že v dnešní Praze už je hrozně málo míst, kde se dá zažít dobrodružství. Taková ta místa, která nejsou spoutaná civilizací. Chybí mi prostor, kam můžou děti jít a jsou tam samy, kde je ještě tajemství,“ vysvětluje debutant Vojta Matocha (1989) vznik imaginární čtvrti, ve své podstatě hlavní postavy jeho knihy Prašina. Je to dobrodružná kniha se vším všudy, inspirovaná Foglarem, ale i Urbanem nebo Ajvazem.

Vojta Matocha se živí jako vývojář mobilních aplikací, ale také je to věrný skaut. Dlouhou dobu vedl skautský oddíl, teď věrně navštěvuje tábory, kde vlčatům čte po večerech knihy na pokračování. Právě díky táborákovým předčítáním se Vojta rozhodl napsat Prašinu. „Četl jsem Hobita, Poklad na ostrově a tak dále. U všech těch knih jsem měl pocit, že nejsou uzpůsobené ke čtení nahlas po večerech. Snažil jsem se napsat něco, co by bylo optimalizované ke čtení na skautských táborech,“ vysvětluje Matocha. Aby vlčata neusla, chce to neustálý přísun akce, jednu dějovou linku a tajuplnou atmosféru.

Jak to mají skauti s Foglarem? A která místa v Praze mají podle Matochy ještě poslední zbytky dobrodružství? Poslechněte si Liberaturu o Prašině!

  • Literatura
  • Rozhovor