V Sao Paulu před čtyřmi lety policisté zastřelili dva writery, dodnes nebyli potrestáni

Graffiti

Ani po čtyřech letech se pozůstalí po policejním útoku, při kterém byli zastřeleni dva graffiti writeři v brazilském Sao Paulu, nedočkali spravedlnosti.

Pixadores (jak se v Brazílii writerům říká) Alex Dalla Vechia Costa (32) a Ailton do Santos (33) byli 31. července 2014 přistiženi policií, jak se vloupávají do budovy v centru hlavního města, kde měli v plánu tagovat svoje nicky JETS a ANORMAL na venkovní zdi. Plán jim překazilo pět strážníků, kteří oba muže na místě zastřelili. Podle svědectví policistů šlo o nelegální vniknutí do budovy za účelem loupeže, přičemž v konfrontaci se strážníky byli prý pixadores první, kdo střílel. V důkazních materiálech případu stojí, že přistižení u sebe neměli žádné spreje ani nebyla žádná ze stěn pomalovaná, naopak se na místě našla střelná zbraň. Příbuzní a pozůstalí ale tvrdí, že oba pixadores šli ten večer jednoznačně malovat. Jeden z mladých mužů podle Guardianu ten večer obepisoval přátele přes WhatsApp, jestli nechtějí jít s ním tagovat. Poté co se ocitli v budově, udělali si společné selfie ve výtahu, což je běžná writerská praxe. Případ vyvolal zájem o writerskou scénu v Sao Paulu a na policii vrhl za bezhlavé střílení špatné světlo. Veřejnost se o případ začala zajímat zejména v době, kdy byli strážníci propuštěni z vazby a zproštěni viny bez řádného soudního řízení. Státní zástupce teď ale případ posunul k vyšší soudní instanci. Podle soudních dokumentů bylo těch stejných pět policistů namočeno i v dalších případech mrtvých civilistů. Brazilské Fórum pro bezpečnost veřejnosti z roku 2016 uvádí, že policie zabije průměrně 11 lidí denně. Státní orgán se brání tím, že často čelí ozbrojeným a skutečně nebezpečným kriminálníkům. Tagy JETS a ANORMAL se dál objevují po zdech Sao Paula jako memento incidentu. Pixadores z chudých čtvrtí metropole, často kritizovaní za „neestetické čmárání“, chápou svoji činnost jako vyjádření nespokojenosti marginalizovaných komunit z periferie města. Po tragédii o nich vznikl dokumentární film Pixadores.

Spustit audio
  • Půjčit si ukulele, hula-hop nebo elektrickou vrtačku. Finské knihovny jsou centry sdílené ekonomiky

    11. únor 2020
    Hula hoop Hula-hop

    V knihovnách se od nepaměti půjčují knížky. Postupem času se sortiment služeb rozšířoval o jiná média, jako byly například hudební nosiče. Systém zápůjčky registrovaným členům na určitou dobu jde přitom snadno vztáhnout i na další statky, jak směle dokazuje finský příklad.

    Knihovna ve městě Kotka se například rozhodla do svého inventáře zahrnout i hudební nástroje a jako první zakoupili ukulele. Při pořizování dalších věcí pak zohledňují přání svých členů. A tak se v nabídce objevila obruč na cvičení známá pod jménem hula-hop nebo kupříkladu šicí stroj. Depozitář věcí poskytovaných knihovnami se i z toho důvodu místně mění, lokální komunity totiž mají rozdílné zájmy, pokud jde o předměty k zapůjčení. Takovým zlatým standardem jsou právě hudební nástroje nebo sportovní náčiní a deskové hry. „Knihovny disponují tlakoměry, elektrickými vrtačkami nebo holemi pro nordic walking. Na severu některé z nich nabízejí dokonce boty do sněhu,“ doplňuje další oblíbené položky Rauha Maarno z Finské asociace knihoven. V Helsinkách si zase lidé prostřednictvím knihovny mohou vypůjčit loďku nebo vozík využitelný k převozu věcí při stěhování. „Všechno si nemusíte kupovat. Věřím tomu, že právě s ohledem na udržitelnost poroste zájem lidí o užívání sdílených věcí,“ je přesvědčená Maarno. Zprávu přinesl web finské veřejnoprávní televize YLE.

    Přečtěte si také Ve Finsku si můžete v knihovně vedle románů a poezie půjčit i permanentku na basketbal nebo florbal.

  • Ptačí slow TV. Sledujte svačení finských ptáčků

    10. únor 2020
    Strakapoud bělohřbetý

    Webkamera Světového fondu na ochranu přírody (WWF) přenáší 24 hodin denně živě dění z krmítka v hlubokých finských lesích. Celé hodiny můžete trávit pozorováním sojky obecné, sýkory lužní, strakapouda bělohřbetého nebo sýkory parukářky. Ti všichni se slétají na břízu, kterou ornitologové nacpali ptačími lahůdkami.

    Najít dost jídla během studených finských zim je pro ptáky obtížné, proto většina z nich migruje během chladnějších měsíců na jih. Ekologové finské veřejnoprávní televizi Yleisradio vysvětlili, že některé z druhů, které v lese i v zimě zůstávají, patří k ohroženým. Vedoucí programu WWF Petter Tolvanen dodal, že největší hrozbou pro ně zůstává těžba dřeva a odlesňování, protože si nedokážou v komerčních lesích obstarat dost potravy.

  • Sklepní byty z filmu Parazit jsou každodenní realitou mladých obyvatel Soulu

    10. únor 2020
    Obývací pokoj ve sklepě

    Čtyřmi Oscary oceněný film Parazit líčí příběh chudé rodiny, která žije v maličkém sklepním bytě v Soulu. Podle scenáristů je příběh fikce, sklepní byty fiktivní nejsou. Říká se jim pandžiha a v jihokorejské metropoli v nich žijí tisíce lidí. 

    Příběhům lidí, kterým domů nikdy nepronikne denní světlo nebo kteří se nemůžou vzpřímeně postavit ve své koupelně, se ve své reportáži věnuje korejská mutace britského zpravodajského serveru BBC. Kořeny těchto maličkých prostor sahají desítky let do minulosti ke konfliktu mezi Severní a Jižní Koreou. V 70. letech, kdy panovaly obavy z eskalace napjatých vztahů mezi oběma zeměmi, aktualizovala jihokorejská vláda stavební zákon a přidala do něj požadavek, aby všechny nově postavené obytné domy měly sklepy, které poslouží jako bunkry pro případ nouze. Pronajímat vzniklé pandžihy bylo původně nezákonné, vláda je ale k bydlení legalizovala v 80. letech, kdy vrcholila bytová krize. Poslední dekádu stojí průměrný nájem běžného bytu v Soulu mladé lidi asi polovinu jejich příjmů a ceny pořád stoupají. OSN v roce 2018 varovala, že jihokorejská ekonomika je sice 11. nejlepší na světě, nedostatek dostupného bydlení v rozvoji brání a je hlavně překážkou pro mladé lidi. Podzemní byty jsou tak pro mnohé jediným přijatelným řešením. A zatímco někteří jejich obyvatelé bojují se společenským stigmatem těch, kdo žijí ve sklepě, jiní jsou spokojení. „Jediný, koho je mi líto, je moje kočka. Nemůže se u mě doma vyhřívat na slunci, nezná denní světlo,“ říká CNN jeden z obyvatel takového bytu. Život v suterénu se netýká jen mladých Jihokorejců. Svoje „přízemníky“ má i Česko.

  • Příroda zhasíná, vyhynutí hrozí dvěma tisícům druhů světlušek

    10. únor 2020
    světlušky

    Světlušky, asi dva tisíce zástupců této čeledě se schopností vyzařovat světlo, čelí riziku vyhynutí. Všímá si toho britský deník The Independent, podle kterého je na vině zánik jejich přirozeného prostředí, nadužívání pesticidů a taky umělé osvětlení.

    „Kromě toho, že světlo v noci narušuje biorytmy všech organismů, včetně lidí, u světlušek fatálně ruší pářící rituály,“ říká entomolog Avalon Owens. „Světlušky využívají svého světélkování k nalezení vhodných partnerů. A to při umělém světle nedokážou,“ dodává. Před světelným znečištěním a jeho dopady na život světélkujících broučků varuje i zpravodajská CNN. Podle profesorky biologie z Tuftsovy univerzity Sarah Lewis je řada druhů světlušek komplexně navázána svou existencí na nejbližší okolí. „Například malajsijská světluška Pteroptyx tener, známá svými synchronizovanými podsvícenými přelety, nemůže svůj životní cyklus dokončit bez mangrovových porostů,“ upozorňuje Lewis na fakt, že mangrovy široce ustupují plantážím olejových palem. Další z druhů, „modrý duch“, světluška Phausis reticulata, je bezkřídlá, a pokud se její životní prostředí změní, hyne prakticky okamžitě. Problém jsou i pesticidy v zemědělství. Podle americké neziskovky Center for Biological Diversity zabíjejí hnojiva světlušky už jako larvy, svoji první vývojovou fázi totiž tráví pod zemí nebo ve vodě. Toho, že světlušek ubývá, si podle vědců nemusíme dlouho vůbec všimnout. Například americká Photinus pyralis, světluška s minimálními nároky a vysokou odolností, je podle Lewis krásná a dokáže přežít skoro všude. Její přítomnost ale zakrývá fakt, že jiné druhy světlušek ze sledovaných lokalit rychle mizí.

  • Udělejte federální budovy opět krásné, chce Bílý dům. Myslí tím návrat ke klasicizujícímu historismu

    10. únor 2020
    U.S. Treasury Building se sochou Alberta Gallatina

    Administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa pracuje na nařízení, které by určilo architektonický styl nových federálních budov. Prezident USA se chce vrátit k architektuře ve stylu klasicizujícího historismu. V návrhu dokumentu stojí, že tento sloh už od vzniku země symbolizuje ideály demokracie.

    Dokument nese název Udělejte federální budovy opět krásné (Make Federal Buildings Beatiful Again). Bílý dům se chystá vnést změny do dokumentu Hlavní zásady federální architektury (Guiding Principles for Federal Architecture), platného od roku 1962, aby zajistil, že „klasicizující architektonický sloh“ bude pro všechny nové federální budovy chápán jako „přednostní a výchozí“. Jako argument posloužila americká historie. V nařízení se uvádí, že otcové zakladatelé vystavěli první velké veřejné budovy v hlavním městě ve stylu „demokratických Athén“ a „republikánského Říma“, protože pro ně zosobňoval ideály demokratické samosprávy. V té době však byl klasicismus převládajícím slohem v celém západním světě, podotýká se v článku na stránkách americké odborné stránky Architectural Record.

    V návrhu textu se setkáme s kritikou estetické stránky řady moderních federálních staveb – například budovy federální správy v San Francisku z roku 2007 nebo federálních soudů v texaském Austinu z roku 2012 a v Miami z roku 2007. Autoři návrhu o nich píší, že „postrádají estetickou přitažlivost“. Podle platných Hlavních zásad má federální architektura „sloužit jako názorný příklad důstojnosti, podnikavosti, síly a stability americké vlády“. V nově navrhovaném textu stojí, že brutalismus a dekonstruktivismus „těmto požadavkům neodpovídají a nemělo by se jich užívat“. V původních Základních zásadách, jejichž autorem je senátor Daniel Patrick Moynihan, se píše, že „oficiálnímu slohu je třeba se vyhýbat“ a že nové budovy mají reflektovat svou dobu. „Podoba budov musí plynout od architektů k vládě, nikoliv naopak,“ říká dosud platný text. „Vláda by měla být ochotna něco připlatit, aby se vyhnula přílišné uniformitě federálních budov.“

    Americký institut architektů (AIA) se proti jednotným požadavkům na federální architekturu už ohradil. „Architektura musí být vytvářena pro konkrétní společenství, kterým slouží, a také odrážet specifika místa, myšlení, kultury a klimatických podmínek naší bohaté země,“ stojí ve vyjádření institutu. Bílý dům na žádost o komentář, kterou mu web Architectural Record zaslal, dosud neodpověděl.

    Zajímavé je, že jako developer Trump právě klasický vkus neprojevoval. Víc ho, jak se zdá, lákaly okázalé modernistické budovy ze skla a oceli. To platí pro jeho nemovitosti, od newyorské Trump Tower z roku 1983 po chicagský Trump International Hotel and Tower z roku 2009. O newyorském Trump International Hotel and Tower, který svou současnou podobu získal v polovině 90. let, architektonický kritik Herbert Muschamp řekl, že vypadá jako mrakodrap v internacionálním stylu, který se navlékl do třpytivých společenských šatů.

  • Nové přebaly knih s postavami s tmavou pletí u Barnes & Noble nebudou. Neřeší prý problém s diverzitou

    7. únor 2020
    Romeo a Julie - kniha

    Společnost Barnes & Noble, největší americká síť knihkupectví, stáhla novou řadu rasově pestrých knižních obalů, poté co se strhla vlna odporu ze strany spisovatelů, kteří tvrdí, že tato změna neřešila základní problémy rozmanitosti ve vydavatelském průmyslu.

    Nová série Edice diverzita byla ohlášena v rámci uctění Black History Month (měsíce černošské historie), ve středu bylo vše odvoláno. V rámci projektu čekalo nový přebal 12 novel pro mládež, protagonisté na titulech měli být tentokrát kulturně rozmanití. Frankensteinovo monstrum s hnědou kůží místo zelené nebo Romeo a Julie s tmavším tónem pleti a černými kudrnatými vlasy. Prominentní autoři však začali společnost velmi rychle kritizovat. Tvrdili, že pouhá změna barvy pleti postav je povrchní úpravou a že vydavatelské odvětví by mělo pro propagaci autorů různých barev udělat mnohem víc.

    „Tenhle nesmysl falešné diverzity (nahrazování bílých postav barevnými) je nechutný,“ napsala autorka fantasy The Hugo Nnedi Okorafor. Není to upřímné a ani to není řešením. Tím jsou nové příběhy o lidech různých ras napsané taktéž jimi. Přestaňte nás využívat a jděte nám z cesty, dodala. „Chápeme všechny, kteří vyjádřili obavy ohledně projektu Edice diverzita, a proto jsme se ho rozhodli pozastavit. Nové přebaly neměly nahradit hlas autorů různých ras, jejichž práce si samozřejmě zaslouží být vidět a slyšet. Obálky nenahrazují hlasy těchto spisovatelů, ty mají být samozřejmě vyslyšeny. Knihkupci, kteří podpořili tuto iniciativu, si zkrátka mysleli, že by to mohlo pomoci, uvedla v prohlášení pro The Guardian společnost Barnes & Noble. Pak také vysvětlovala, že obaly byly navrženy umělci různých etnik a z různých prostředí. Výběr knih vhodných pro nový přebal provedla umělá inteligence, která analyzovala text 100 nejslavnějších titulů západní literatury a vyhledala ty, ve kterých byla zcela opomenuta etnicita hlavních postav. Zvoleno bylo 12 klasických děl – mezi nimi například Alenka v říši divů, Čaroděj ze země Oz nebo Romeo a Julie.

  • Čmelákům hrozí vyhynutí – jejich počet stále klesá

    7. únor 2020
    Čmelák lesní (Bombus terrestris) je nejznámějším druhem našich čmeláků

    Počet čmeláků napříč Evropou a Severní Amerikou drasticky klesá. Vědci tvrdí, že na vině je stálé oteplování a častější extrémní teplotní výkyvy. Studie naznačuje, že pravděpodobnost přežití čmeláčí populace v daných lokalitách klesla během jedné lidské generace o třicet procent. Tento pokles odpovídá údajům pro masové vyhynutí druhu. Čmeláci přitom hrají důležitou roli při opylování plodin, jako jsou rajčata, dýně a různé bobuloviny.

    „Zjistili jsme, že populace čmeláků mizí v oblastech, kde se zvýšily teploty. Pokud bude úpadek pokračovat tímto tempem, mnoho druhů čmeláků by mohlo během několika desetiletí zcela vymizet,“ řekl Peter Soroye, Ph.D. student na Univerzitě v Ottavě, jeden z hlavních autorů studie. Tým použil data nashromážděná za 115 let o 66 druzích čmeláků napříč Severní Amerikou a Evropou a díky nim vytvořil model simulující scénář tzv. klimatického chaosu. „Překvapilo nás, jak rychle změna klimatu způsobila pokles čmeláků. Naše zjištění naznačují, že pokud se změna klimatu v nadcházejících letech ještě zrychlí, dojde k dalším velkým poklesům. Pokud chceme rozmanitost čmeláků zachovat, tak je třeba vyvinout úsilí ke snížení změn klimatu,“ uvedl dr. Tim Newbold z Centra pro výzkum biodiverzity a životního prostředí na veřejné výzkumné univerzitě v Londýně. 

    „Touto studií chceme především upozornit na klimatické změny. A také usnadnit organismům teplotní výkyvy tím, že se budeme snažit zachovat co nejvíce míst, která mohou sloužit jako úkryt před horkem, tedy stromy, keře nebo svahy,“ dodal profesor Jeremy Kerr z Univerzity v Ottawě, hlavní autor studie.

  • V indickém státě Kérala tekl z kohoutku v kuchyni alkohol, obyvatelé byli v šoku

    7. únor 2020
    Kontaminovaná voda

    Obyvatelé domu na jihu Indie byli šokováni poté, co jim z vodovodních kohoutků v kuchyni začal tryskat mix piva, brandy a rumu. Zapáchající hnědá tekutina se objevila během pondělního rána a zmatení lidé ihned kontaktovali úřady s žádostí o pomoc.

    Ukázalo se, že kontaminaci vody způsobily omylem právě samotné úřady. Vyšlo najevo, že v blízkosti domu nechaly zakopat 6000 litrů zkonfiskovaného alkoholu. Poté co byl zabaven, ho úřady umístily do jámy, došlo však k prosakování, a to nejen do půdy, ale také do studny, která zásobovala obyvatele osmnácti bytů ve čtvrti Thrissur pitnou vodou. „Byli jsme v naprostém šoku,“ řekl Joshy Malyiekkal, vlastník bytového komplexu, redaktorovi BBC Hindi Imranu Qureshimu. Silný zápach naštěstí zabránil lidem v tom, aby zkusili vodu pít. Rodiny však přišly nejen o zdroj pitné vody, ale neměly se ani kde umýt. „Děti nemohly jít do školy, rodiče zase do práce,“ řekl Malyiekkal.

    Po nahlášení problému začaly tamní orgány ihned jednat, aby chybu co nejdříve napravily. Proces čištění studny však pravděpodobně zabere zhruba měsíc, lidé tedy budou závislí na dodávkách vody od místních úřadů. „Dodávají nám 5000 litrů vody denně, ale nestačí to na pokrytí potřeb všech rodin v naší budově,“ řekl Malyiekkal a zdůraznil, že studna byla jejich hlavním zdrojem vody. Úřady se k otázkám od BBC zatím nevyjádřily. Zajímavostí také je, že stát Kérala drží prvenství ve spotřebě alkoholu v celé Indii.

  • Genetické mutace způsobené rakovinou jsou viditelné předtím, než se objeví první známky nemoci

    6. únor 2020
    Obarvené buňky rakoviny prsu pod elektronovým mikroskopem

    Výzkum genetických mutací naznačuje možnost testů, které by detekovaly rakovinu dříve. Dosud nejkomplexnější výzkum genetických mutací odhalil, že časné příznaky rakoviny se mohou objevit roky, nebo dokonce desetiletí před diagnózou, což znamená, že období, kdy mohou být pacienti testováni a léčeni, je mnohem delší.

    Zjištění jsou založená na vzorcích z více než 2500 nádorů a 38 typů rakoviny. Výzkum byl proveden v rámci projektu Pan-Cancer Analysis of Whole Genomes, uvádí BBC. „Výjimečným zjištěním je to, že k některým genetickým změnám došlo mnoho let před diagnózou, dlouho předtím než se objeví první známky rozvoje rakoviny, změny jsou navíc vidět v jinak normální tkáni,“ uvedla Clemency Jolly, spoluautorka výzkumu se sídlem ve Francis Crick Institutu v Londýně. „‚Odemknutí‘ těchto vzorců znamená, že by nyní mělo být možné vyvinout nové diagnostické testy, které zachytí příznaky rakoviny mnohem dříve,“ řekl Peter Van Loo, člen výzkumu. Studie odhalila, že přibližně polovina nejčasnějších mutací se nacházela pouze v devíti genech, což znamená, že existuje relativně malý soubor společných genů, které slouží jako spouštěče pro odchylky od zdravého vývoje na cestě k rakovině. V budoucnu by mohlo být možné takové mutace zachytit pomocí tzv. kapalných biopsií – genetických testů, které detekují mutace ve volně se pohybující DNA nesené v krvi, což může naznačovat přítomnost nádorů jinde v těle.