V Sapě jsem nakonec našel něco, co důvěrně znám, říká brazilský antropolog

„Začalo to tak, že jsem byl v příhraničním regionu mezi Českou republikou a Rakouskem. Ve spoustě vesnic jsem viděl početnou vietnamskou populaci a trhy, které tam byly vytvořeny. A tak mě zajímalo, odkud se ti lidé berou, co dělají tady v Čechách. Takže to vzniklo z osobní a trochu naivní zvědavosti,“ říká Felipe Kaiser Fernandes o svém rozhodnutí zkoumat tržiště SAPA v rámci doktorského studia na EHESS v Paříži.

SAPA|foto: Eva Svobodová

„Od začátku mého etnografického výzkumu jsem zkoumal způsob každodenního žití. Začal jsem pravidelně chodit do Sapy. Je tady malý chrám, buddhistická pagoda,“ provádí mě Sapou Felipe Fernandes. Ta je podle antropologa středobodem místa. Část obchodníků začíná den právě tím, že jde do pagody na společnou modlitbu. „Třeba náboženství ve Vietnamu je součástí nejen jejich každodenního života, ale také veřejného prostoru. Tady je chrám, který je uvnitř Sapy, ale ten nemůžeme vidět v centru města nebo celkově v městské zástavbě.“

SAPA|foto: Eva Svobodová

Felipe zdraví vietnamsky skupinku starších lidí a popisuje, jak se mísí nejen místní zvyky, ale i jazyk. „Ba – to je babička, to jsou starší lidé. Sin-čao znamená ahoj. Velkou částí obchodníků jsou vietnamské ženy, které mluví trochu česky. Ony používají ahoj-či. To je spojení českého ahoj a či, což znamená ve vietnamštině sestra,“ popisuje pozdrav Felipe, který se kvůli výzkumu začal učit vietnamsky. „Začal jsem se učit česky, ale pak jsem zjistil, že většina lidí kromě té nejmladší generace mluví vietnamsky. Takže jsem se přestal učit česky a učím se teď vietnamsky,“ dodává antropolog.