Vaše „Made in China“ oblečení může ve skutečnosti pocházet ze Severní Koreje

17. srpen 2017
03796929.jpeg

Množí se případy, kdy čínské textilní firmy, které dostávají zakázky od mezinárodních módních značek, ve skutečnosti předávají práci do továren v Severní Koreji. Uvádí to zpráva agentury Reuters. Severokorejské oděvní továrny se nachází jen kousek od čínských hranic a platy tamních dělnic a dělníků jsou mnohonásobně nižší. Čínský zadavatel pošle za hranice materiál na zakázku, kterou následně severokorejští pracovníci dokončí a pošlou zpět. Oblečení má na cedulce označení „Made in China“ a z čínských přístavů pak dál putuje do celosvětové distribuce. Problematičnost podobných zakázek nespočívá jen v nevhodných pracovních podmínkách zaměstnanců severokorejských továren, ale také v napojení státních továren na severokorejský režim. Jak poznamenává magazín Quartz, nelze vyloučit, že peníze z tohoto typu exportu slouží k financování zbrojního programu. Centrum obchodu mezi Čínou a Severní Koreou je Tan-tung, město na hranicích těchto dvou států, skrz které prochází většina zakázek. Podle jednoho z čínsko-korejských podnikatelů, který poskytl Reuters pod podmínkou anonymity rozhovor, dostávají tamní firmy zakázky z celého světa: z USA, Japonska, Kanady, Ruska a Evropy. „Ptáme se čínských dodavatelů, se kterými pracujeme, jestli mají v plánu být ke svým klientům otevření. Často si finální nákupčí ani neuvědomí, že jejich oděvní zakázka pochází ze Severní Koreje. Je to strašně citlivé téma,“ vysvětluje. Textil byl za loňský rok druhým největším exportním artiklem Severní Koreje – hned po uhlí a dalších nerostných surovinách. Poslední sankce OSN, které mají preventivně bránit spolufinancování severokorejského zbrojního programu, se týkají právě obchodování s uhlím a nerosty. Na textilní průmysl se zatím podobný typ embarga nevztahuje.

Spustit audio
autor: Jana Patočková
  • Krátká zpráva
  • Zákaz plastových brček oceány nespasí, jen odvrací pozornost od většího problému

    19. červenec 2018
    holka s brčkem

    Jste zapřisáhlými odpůrci jednorázových plastů a nevyžádané brčko ve vašem oblíbeném letním drinku vás dokáže naštvat k nepříčetnosti? Ekologicky uvědomělé jednání je rozhodně chvályhodné, největší problém oceánů s makroplasty se tím ale zdaleka nevyřeší.

    Upozorňuje na to Adam Minter, autor knihy Junkyard Planet: Travels in the Billion-Dollar Trash Trade [Travels in the Billion-Dollar Trash Trade] a komentátor americké agentury Bloomberg. Minter ve svém nedávném článku reaguje na návrh kalifornského politika Iana Calderona. Předseda demokratického klubu požaduje, aby servírkám a barmanům, kteří dají do nápoje bez hostova svolení plastové brčko, hrozila tisícidolarová pokuta nebo půl roku za mřížemi. Jenže, jaký je skutečný dopad takového opatření? I když se množství vyhozených umělohmotných brček, která se povalují na pobřežích po celém světě nebo v oceánech, odhaduje až na osm miliard, pořád to není ani procento z celkové hmotnosti plastového odpadu ve světových vodách. Podle nevládní organizace Ocean Cleanup až 46 % procent objemu makroplastů znečišťujících oceány tvoří zničené rybářské sítě. Řešení se přitom načrtlo už v roce 1990. Podobně jako plastové lahve by výrobci sítí mohli vykupovat nalezené a zničené rybářské vybavení. Problém ale je, že už tehdy byla odezva na návrh v chudších zemích dost vlažná. Háček je navíc v tom, že nápad s vykupováním a recyklací se o poznání hůř „prodává“ veřejnosti než protibrčkový zákon, uzavírá Minter. 

  • I wanna really, really. Spice Girls rekapitulují kariéru putovní výstavou, startuje v Londýně

    19. červenec 2018
    Spice Girls

    Své putovní výstavy mají rockové legendy jako David Bowie nebo Pink Floyd, nově ale míří do výstavních síní taky nejznámější britská popová kapela Spice Girls.

    Informuje o tom hudební server NME. Zájemci mohou v Londýně od 28. července do 20. srpna zhlédnout výstavu SPICEUP, návštěvníci si tu prohlídnou kostýmy spajsek, fanouškovská trička nebo tour bus, který se objevil ve filmu Spice World z roku 1997. Výstava startuje v londýnském Business Design Centre a v srpnu se přesouvá do Manchesteru. Spice Girls byly uměle sestavenou kapelou, která převálcovala v hitparádách boy bandy. Zažily největší slávu v druhé polovině 90. let a vydaly tři desky: debutovaly v roce 1996 s albem Spice, rok nato navázaly deskou Spiceworld a skupinu rozpustily s nahrávkou Forever v roce 2000. Před koncem tisíciletí kapela připomněla hesla femi-punkového hnutí riot grrrl, punkerky jim to ale nekompromisně vyčítaly a dodnes se feministické teoretičky dohadují o jejich přínosu pro emancipaci. Spice Girls se ale nedá odepřít, že devadesátkové teenagerky díky nim věděly, že je cool se nebát a že i holky si můžou dělat, co chtějí a stát se hvězdami v jakémkoliv oboru. Svůj vliv a slávu se Spice Girls nebály několikrát vzkřísit a zpeněžit, v průběhu posledních osmnácti let vícekrát svolily k reunionu – mimo jiné během závěrečné ceremonie na letních olympijských hrách roce 2012 v Londýně. 

    Podívejte se taky na Holky v kapele, radikální sesterství a 7 příběhů girl power v hudbě.

  • Čtyřdenní pracovní týden pomůže lépe skloubit pracovní a osobní život. Zjistila novozélandská firma

    19. červenec 2018
    odpočinek - čtení - pláž - na pláži

    Novozélandská úvěrová společnost Perpetual Guardian v březnu a dubnu vyzkoušela čtyřdenní pracovní týden. Její zaměstnanci tak za stejný plat získali jeden den volna navíc. A pokus se setkal s úspěchem. Počet pracovníků, kteří cítí, že jejich pracovní a osobní život je v rovnováze, stoupl o 24 procent.

    Zatímco před zahájením čtyřdenního pracovního týdne v listopadu loňského roku považovalo svůj pracovní a osobní život za vybalancovaný 54 procent zaměstnanců společnosti, po skončení experimentu to bylo 78 procent. Zaměstnanci během kratšího pracovního týdne odváděli lepší práci a také se do zaměstnání více těšili. S tímto zjištěním přišli vědci z novozélandské Auckland University of Technology, kteří celý experiment sledovali. O 7 procent se také mezi zaměstnanci snížila úroveň stresu a o 5 procent vzrostla jejich celková životní spokojenost. Informuje o tom web The Guardian. Do plánování experimentu byli zahrnuti i sami pracovníci. Tím stoupla i jejich motivace. „Zaměstnanci sami vymysleli mnoho inovací a nápadů, které umožnily efektivnější a produktivnější práci, od automatizace různých pracovních postupů až po omezení používání internetu v pracovní době,“ říká Helen Delaney, lektorka z University of Auckland Business School, která se na experimentu také podílela. Kromě výhod pro zaměstnance má čtyřdenní pracovní týden i další pozitivní dopady. „Možná když budeme mít v kanceláři méně zaměstnanců, budou nám stačit i menší kanceláře,“ říká ředitel společnosti Andrew Barnes. Nápad zaujal i novozélandského ministra pracovních vztahů Iaina Lees-Gallowaye, který výsledky experimentu označil za velmi zajímavé. Důvody, proč bychom měli pracovat jen čtyři dny v týdnu, nedávno sepsal také komentátor webu The Guardien Owen Jones

  • Filmových kritiček je stále málo, ale píšou více o „ženských“ filmech, zjistil americký výzkum

    19. červenec 2018
    Kino

    Vyplývá to ze studie nazvané Thumbs Down: Film Critics and Gender, and Why It Matters, kterou už přes deset let ve Spojených státech realizuje San Diego State University.

    Některé závěry výzkumu zaměřujícího se na zastoupení žen a jejich vliv ve filmové publicistice nejsou nijak překvapivé. Psání o filmu v médiích dominují bílí muži. Bez rozdílu, zda jde o tištěné, nebo elektronické médium, kritici převyšují v zastoupení počet kritiček zhruba v poměru 2:1. Jedním ze zajímavých výstupů studie je zjištění, jakým filmům se kritičky více věnují. Tak třeba ženy recenzentky poměrově častěji než muži obracejí svou pozornost k snímkům, kde je aspoň jedna ženská hlavní hrdinka, a to v 51 % případů oproti 37 %. Platí to pochopitelně i naopak, 63 % mužů se věnovalo filmům s aspoň jedním mužským hlavním představitelem, zatímco žen bylo ve zkoumaném vzorku jen 49 %. Kritičky také filmům s ženskými protagonistkami dávají lepší procentuální hodnocení než kritici. Obráceně to ale neplatí, ženy udělují vyšší rating než muži i filmům s mužskými hlavními představiteli. Rozdíl je ještě patrnější u filmů režírovaných ženami, těm se věnovalo 25 % ze všech kritiček ve výběru oproti jen 10 % mužů. Jméno režisérky se objevuje v textech žen kritiček také častěji než u mužů (89 % ku 81 %). Podle vedoucí výzkumu Dr. Marthy M. Lauzen jsou toto zdánlivě drobné detaily, které ale hrají důležitou roli. „Něco tak jednoduchého, jako vůbec zmínit v recenzi jméno režiséra/režisérky a přiznat této osobnosti tvůrčí status mistra oboru, může pomoct při etablování daného režiséra/režisérky v očích širší veřejnosti,“ tvrdí Lauzen. Zkoumaný vzorek tvořilo 4 111 recenzí z pera 341 autorů, jejichž texty jsou zastoupeny na agregátoru filmových recenzí Rotten Tomatoes. Do výzkumu autoři zahrnuli jen filmové kritiky a kritičky, kteří jsou občany Spojených států, a vybíráni byli metodou systematického náhodného výběru.

  • Vaření perníku s hvězdami Breaking Bad pomáhá zneužívaným dětem

    19. červenec 2018
    Účastníci setkání „Vařte s Bryanem Cranstonem a Aaronem Paulem v karavanu z Breaking Bad“ budou mít možnost setkat se s hvězdami Breaking Bad přímo v ikonickém karavanu z této série

    Bryan Cranston pořád žije v karavanu, ve kterém natáčel svůj slavný seriál Breaking Bad. Jeho kariéra vázne, ale stále doufá, že se jednou dočká restartu seriálu. „Mohlo by to být něco jako Roseanne… akorát bez rasismu,“ říká. Takhle nám kariéru představitele drogového kingpina Waltera Whitea alespoň představuje krátké video, které Cranston natočil s další hvězdou Breaking Bad Aaronem Paulem.

    Komediální skeč umístěný na YouTube upozorňuje na charitativní akci, kterou Cranston a Paul připravují ve spolupráci s fundraisingovou platformou Omaze. Účastníci setkání „Vařte s Bryanem Cranstonem a Aaronem Paulem v karavanu z Breaking Bad“ budou mít možnost setkat se s hvězdami Breaking Bad přímo v ikonickém karavanu z této série, a to v Los Angeles ve studiu společnosti Sony. „Uvaříme si trochu perníku… nebo snídani. Spíš asi snídani,“ říká Aaron Paul v pozvánce na dobročinnou akci. Výtěžek ze setkání bude věnovaný organizacím Národní centrum pro pohřešované a zneužívané děti (NCMEC) a Kind Campaign, která pomáhá obětem šikany. Cranston a Paul tak pokračují v oslavách desátého výročí od odvysílání první sezóny Breaking Bad, při té příležitosti už se veřejně sešel scenáristický tým seriálu v Beverly Hills.

  • Přízračné ostrovy. Vydejte se s projektem Phantom Islands na zvukovou plavbu námořní mytologií

    19. červenec 2018
    ostrov - mlha - moře

    Jak by mohly znít ostrovy Rica de Oro, Los Jardines nebo Aurora? Interaktivní mapa Phantom Islands – A Sonic Islands vám dovolí napříč několika oceány prozkoumávat fikční ostrovy, které existovaly jenom na souřadnicích nepřesných map a ve vychloubačných historkách mořeplavců. Berlínský zvukový umělec a autor projektu Andrew Pekler si k ostrovům vymyslel imaginární soundtracky a u každého z míst si můžete přečíst jeho pochybnou historii založenou na legendách a mýtech.

    Projekt Phantom Islands vznikl v rámci virtuální výstavy Fourth Worlds: Imaginary Ethnography in Experimental Music and Sound. „Přestože některé z ostrovů objevili bezskrupulózní kapitáni ženoucí se za slávou, většina přízračných ostrovů vznikla neúmyslně, chybou nepřesné navigace nebo přírodních faktorů: mlhy nebo ledovců, které si mořeplavci spletli s pevninou,“ vysvětluje Pekler pro hudební časopis The Wire. „Například ostrov Davis Land měl roku 1687 objevit pirát Edward Davis na západním pobřeží Jižní Ameriky. Když do této oblasti vyslala Nizozemská západoindická společnost v roce 1721 tři lodě, výprava nenašla podle souřadnic nic, ale později narazila na Velikonoční ostrov – a objevení pevniny mělo za následek smrt desítek domorodců.“ Peklerova hudba využívá etnografické metody, a přestože jde o terénní nahrávky z neexistujících míst, je poznamenaná opravdovou zkušeností s koloniální historií. „S její krutostí, omyly a arogancí.“ Rozmanitá zvuková geografie je čím dál oblíbenější, v rámci britského projektu Cities and Memories například vznikla sonická mapa londýnského metra nebo mapa občanských protestů, která se skládala z terénních nahrávek pořízených na demonstracích po celém světě. 

  • Studentky z Brna otevřely v tamní Úrazové nemocnici knihovnu pro pacienty

    18. červenec 2018
    Projekt Knihfúze má podle autorek nejen zpříjemnit pobyt na lůžku, ale také přivést lidi ke čtení

    Skupina studentek Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně se rozhodla zavést v tamní Úrazové nemocnici malou knihovnu pro pacienty. Fungovala tam už dříve, spolužačky ji ale obnovily a vylepšily. Projekt Knihfúze má podle autorek nejen zpříjemnit pobyt na lůžku, ale také přivést lidi ke čtení. 

    „Knihovnička funguje tak, že publikace jsou rozřazené do kategorií, jako je například detektivka, cestopis, horor a další. Každá má svoji barvu, takže se dá snadno poznat. V rámci kategorie jsou pak knihy řazené podle příjmení autora,“ popisuje systém Veronika Jílková, která připravila nápad se svými spolužačkami jako součást předmětu aplikační seminář, organizovaného Kabinetem informačních studií a knihovnictví. Katalog zhruba 200 titulů má pak v papírové podobě k dispozici každý pokoj. V knihovně je navíc sešit, kam mohou pacienti napsat své postřehy a přání. Dívky získaly většinu titulů od různých nakladatelství, která oslovily. Jak píše zpravodajský portál univerzity, v nemocnicích obecně knihovny buď nejsou, nebo jsou ve špatném stavu. Často jde jen o několik poliček s pár knihami, které se nikomu nehodily. „Bývá tam spousta brakové literatury. V Úrazové nemocnici byly dřív i kuchařky, což si jako pacient asi nechcete číst,“ dodává další ze studentek – Tereza Vaňková. Aby mohli pacienti službu využívat, nepotřebují žádnou registraci. Knihovnu na nemocniční chodbě si ale musí spravovat sami. „Personál nemocnice na to bohužel nemá čas, takže je vše založené na svépomoci pacientů. Uvidíme, jak bude knihovna vypadat třeba za dva měsíce,“ doplňuje studentka Petra Čapková. Ohlasy jsou ale prý zatím pozitivní. „Staniční sestra nám psala, že ona i pacienti jsou spokojeni, že jsme jim něco takového vůbec umožnily a přinesly tam nové knihy,“ říká Veronika. Autorky Knihfúze by chtěly projekt v budoucnu rozšířit i na další místa. Najít zájemce z řad zdravotnických institucí je ale podle nich komplikované. „Je těžké sehnat nemocniční oddělení, které by chtělo podobnou spolupráci navázat, protože lidé si často ani neposlechnou váš nápad nebo se z různých důvodů bojí jeho realizace,“ říká poslední z čtveřice – Barbora Červenková.

    Pokud nevíte, co si přečíst, podívejte se na naše knižní tipy pro letošní léto.

  • Komiksy pro stárnoucí populaci. Novými hrdiny japonské mangy se stávají senioři

    18. červenec 2018
    Animé Oya-san to Boku

    Novými hrdiny rapidně stárnoucí japonské populace se stávají důchodci.

    Článek v deníku The Japan Times upozorňuje na několik nových mang, jejichž hrdiny jsou senioři zažívající každodenní problémy spojené se stářím. Komiksový seriál Sanju Mariko (Osmdesátnice Mariko) vypráví o důchodkyni, která se rozhodne odejít z domova po neshodách s vlastními dětmi a vnoučaty. Příběh zachycuje nejrůznější problémy, jako je obklopování se předměty z vlastní minulosti, stařeckou demenci nebo prosté potíže s řízením automobilu. Manga s dlouhým názvem Tasukeaitai: Rogo Hatan no Oya, Karoshi Line no Ko (A Wish For Mutual Help: Parents Broken After Retirement, Offspring on the Verge of Death From Overwork) vypráví o manželském páru po sedmdesátce. Jednotlivé epizody se také dotýkají drobných radostí a starostí každodenního života. Hlavním tématem je ale nedostatečně zajištěná zdravotní péče o seniory v Japonsku. Dědeček totiž utrpí infarkt a potřebuje každodenní péči, která je nad finanční možnosti rodiny. Hrdinou mangy Oya-san to Boku (The Landlady and Me) je komediant čerstvě po čtyřicítce, který bydlí v druhém patře domu, jejž vlastní osmdesátiletá rozvedená žena. Mezi oběma se postupně rozvine vřelé přátelství. Civilní, mnohdy lehce idylické příběhy z každodenního života jsou v japonských komiksech běžná a oblíbená věc už řadu desetiletí. Mangu navíc v Japonsku čtou všechny věkové skupiny, takže není divu, že zejména mezi staršími generacemi mají příběhy o seniorech velký ohlas. Nepochybně to souvisí i s tím, že průměrný věk populace Japonska se rychlým tempem zvyšuje. Stárnutí se tak stává jedním z velkých společenských témat a stát se různými způsoby připravuje na to, že se z Japonska stane země seniorů.

  • Wes Anderson bude ve Vídni poprvé kurátorovat výstavu

    18. červenec 2018
    02783659.jpeg

    Mistr pedantské obrazové kompozice a stylové filmové architektury stojí před novou výzvou. Vídeňské Kunsthistorisches Museum mu dalo k dispozici všechny své sbírky, aby z nich poskládal unikátní výstavu.

    Už její jméno dráždí fantazii. Ponese totiž pulpový název The Spitzmaus Mummy in a Coffin and Other Treasures from the Kunsthistorisches Museum a Anderson ji bude kurátorovat společně se svou družkou, spisovatelkou a výtvarnicí libanonského původu Juman Malouf. Jde o režisérovu premiéru na poli muzejnictví. Podobu a charakter výstavy zatím vedení muzea z celkem pochopitelných důvodů tají. Ví se jen, že Anderson s Malouf budou moct volně vybírat z více než milionu předmětů v bohatých sbírkách instituce, jak těch veřejně přístupných, tak umístěných v depozitářích, které samo muzeum označuje jako „labyrint“. Nacházejí se zde např. památky ze starověkého Řecka a Říma, plátna starých mistrů, egyptské vykopávky, ale třeba i kolekce historických hudebních nástrojů. Takovou zvláštní výstavu otevře 6. listopadu vernisáž za osobní účasti Andersona i Malouf a potrvá až do 28. dubna 2019.