„Ve srovnání se Západem se u nás stále demonstruje méně,“ tvrdí sociologové

Oba hosté Radia Wave se shodli na tom, že společnost se mění a je v napětí. Nejen česká, ale i evropská. Proto lidé chodí častěji do ulic demonstrovat. „Nemusíme souhlasit s tématy všech demonstrací, ale že se ke společenskému dění vyjadřují třeba i studenti, je dobře,“ myslí si Linda Sokačová. Jedná se i o jejich budoucnost a podle obou společenských vědců to v současném Česku nemají někteří mladí jednoduché. „Všechny informace, které máme ze systematických šetření, potvrzují, že u nás jsou lidé stále méně politicky aktivní než na Západě,“ doplňuje Ondřej Císař.

Tak se rodí aktivisté a političky. Někteří studenti si včera poprvé vyzkoušeli demonstrovat

• Upravit
• Smazat

„Miloše do koše, za svobodu slova,“ skandovali studenti Gymnázia Jana Nerudy v Praze, když se ve čtvrtek během vyučování přesouvali k sousední škole, aby své protesty spojili. Někteří se jen chtěli ulít z vyučování a ústavu šli podporovat, aniž by ji četli. Jiní si vyzkoušeli mluvit před davem a vrstevníky vyzývali k aktivismu. Jak to vypadá, když protestují středoškoláci, kteří obvykle ve veřejné debatě nejsou tolik slyšet?

„Společnosti se více diferencují, končí shoda na tom, kam by měly směřovat. Přinejmenším ty vyspělé průmyslové. Integrace a globalizace měla poskytnout příležitosti pro všechny,“ analyzuje současné napětí, které vede lidi do ulic, Ondřej Císař. Podle něj se nedostatek příležitostí týká některých mladých a seniorů, kteří otevřené příležitosti nevnímají. „A nevidí ani příslib lepší budoucnosti, který existoval v 90. letech. Návrat do Evropy měl přinést benefity pro všechny, ale to se tak úplně nestalo,“ dodává.

„Spousta sociologů i ekonomů poukazuje na to, že poválečná generace na tom byla lépe než jejich rodiče. To se mění, obavy a nejistota mladých jsou větší, navíc do etablované politiky vstupují protestní hnutí a podnikatelé,“ vykládá proměnu společnosti Linda Sokačová. Doplňuje, že změna se týká také bydlení, trhu práce, ale i vzdělání. Bydlení je drahé, zejména ve velkých městech, práce nestabilní v porovnání s dřívější dobou a vzdělání už negarantuje zaměstnání ani dobrý příjem. Ondřej Císař upozorňuje, že se to samozřejmě netýká všech. Společnost je sociálně stratifikovaná, má různé vrstvy a skupiny. „Společenské problémy a překážky se týkají třeba více nevzdělaných, příležitosti pro lidi, kteří se snaží dostat z nižších příček společenského žebříčku výš, jsou menší.“

Kdy ale demonstrování a nátlak na vládu může něco změnit?|foto: Pabak Sarkar, CC BY 2.0

Kdy ale demonstrování a nátlak na vládu může něco změnit? „Demonstrace je veřejná prezentace názoru skupiny lidí. Může to být jen jedna epizoda, ale také může být projevem něčeho hlubšího, nějakého tématu ve společnosti,“ vysvětluje Ondřej Císař. Aby se demonstrace proměnila v organizaci, iniciativu nebo politickou stranu, musí mít zdroje, mimo financí také znalosti, zkušenosti a schopnost komunikovat. „Změna ve společnosti se obvykle neděje na základě jedné epizodické události, na velikosti demonstrací nezáleží. Na konci 90. let zaplnily protesty ‚Děkujeme, odejděte‘ Václavské náměstí v Praze, ale ten dopad byl spíše omezený,“ připomíná Císař.

„Schopnost vytvářet spojenectví, spolupracovat a tím posilovat to, co sdělujete společnosti, je důležitá,“ přidává Linda Sokačová, která má s pořádáním demonstrací i vedením organizací zkušenosti z působení v občanské iniciativě ProAlt. Zdůrazňuje také, že je podstatná komunikace s médii, protože skrze ně lze oslovit publikum, které je jinak těžké oslovit napřímo. Lidi, kteří na demonstrace nechodí nebo se o její téma ani nezajímají. „Ovlivňuje to zpětně i to hnutí, když investujete příliš času do organizace nějaké akce, a přijde ani ne 500 lidí a ani se o tom nepíše, tak to má psychologický dopad i na organizátory,“ dodává socioložka.