Ve vlastní šťávě: Cena vody

V nedávné Casablance jsme s Pavlem Sladkým nakousli téma cestovatelských jídel. A dali jsme celkem logické rovnítko mezi určitý typ potravin převážně sušených, koncentrovaných nebo dehydrovaných a potravin hodných jet s námi na výlet. Téma se otevřelo kuskusem. Teď a tady je prostor povědět si něco o tom, jak se vařívalo a možná ještě vařívá na dětských táborech, o tom, jaká jídla si s sebou berete na dlouhé pěší túry, o tom, jak která jídla zasytí a jak to souvisí se vznikem těchto potravin.

Takže kuskus má svůj původ v severní Africe a spadá alespoň pro mne do kategorie tzv. nomádské kuchyně. Důvod je zřejmý. Je sušený, relativně lehký, má schopnost zasytit, je ho možno variabilně obměňovat podle potřeby. Můžete ho s sebou vozit, jak chcete dlouho, a budete vědět, že dokud nezvlhne, je vám k dispozici téměř kdykoliv.

Když se vařívalo na dětských táborech, měřítkem ekonomické rovnováhy bylo, jak dalece jste schopni vařit z luštěnin, rýže nebo těstovin. Pokud nahlédnete do tabulek výtěžnosti ve starých normách, zjistíte, že z hrstky rýže a další přidané ingredience plus vody navaříte slušnou porci jídla. Když namočíte fazole nebo hrách, které samy o sobě nejsou nijak drahé, jen přes noc, a to bez použití další energie, se jejich objem zdvojnásobí.

Italská kuchyně je v tomhle jedna z nejchytřejších kuchyní, podobně jako čínská. Dokáže levně, chutně a zajímavě zpracovat hrstku mouky do těstovin, které čerstvé jsou skutečná lahůdka, sušené vydrží dlouho a vařením hopla zase nabývají a nabývají na objemu, na rozdíl od jiných jídel, kterých varem ubývá. Pochopitelně jsou tady risotta a v dalších kulturách najdeme další zajímavé tradice založené na schopnosti vařit z vody. Když se tedy vrátíme zpátky k cestování, v příručce pro vysokohorskou turistiku se dokonce jako strategická surovina uvádí burisony, tedy pufovaná rýže, která má díky obsahu vzduchu schopnost tepelně izolovat podobně jako duté vlákno. Když vám tedy doslouží jako podložka či matrace a po nějaké době nasákne vlhkostí, prostě se sní.

Kuskus (ilustr. obr.)|foto: Fotobanka stock.xchng

Co se na cesty rozhodně nebere, jsou sklenice a láhve. Za prvé patří k nejtěžším obalům, jsou křehké a navíc je nemůžete nijak dál zpracovat jako třeba papír. A výčet nomádských jídel bych zakončil tradičním způsobem přípravy čaje v poušti, kde se čaj dlouze louhuje a přelévá, až dá vzniknout velice silnému macerátu, ze kterého prostým zředěním získáte silný a lahodný nápoj. A to je skutečná cena vody. Zbývá už jen spočítat, kolik vody bude třeba na vaření, kolik na mytí a kolik na pití, abyste nezůstali na suchu.

Na semináři Sahara v Brně se takhle účastníci se zlou potázali, protože jižní Morava nedostatkem vody netrpí, a tak si s sebou sice všichni donesli demižony s vínem, ale na vodu bohužel všichni zapomněli...