Ve vlastní šťávě: Chleba
Rubrika Ve vlastní šťávě se tentokrát zaměří na jedno z nejběžnějších a přitom nejrozmanitějších jídel.
Chleba a voda – menu trestanců, chléb a víno – nástroj kněží. Jeden z největších odborníků na PR v historii lidstva, jistý Jošua Ha Nocri, který se stal ikonou křesťanů na celém světě, dokázal fixovat vzpomínku na svou smrt na tak všední úkon, jakým je pojídání chleba, což se zřejmě dodnes nepodařilo nikomu z oboru překonat.
Traduje se zvyk vítat hosty chlebem a solí, jedno z úsloví říká, že když po nás někdo mrskne dlažební kostku, my mu to oplatíme řádně odpočatým bochníkem Šumavy. Do chleba se dá zapéct pilník, z měkké střídky se skvěle modeluje. Když oschne, přihodíme si ho do polévky nebo z něj uděláme topinky. Protažený vajíčkem a osmažený, podávaný s hořčicí a kyselou okurkou je brutální lahůdkou drtící náš žlučník, však laskající patro.
John Montagu, čtvrtý hrabě Sandwich, si ze dvou plátků chleba s čímkoliv postavil pomník jako málokdo. Drobečky potom patří ohníčku a okrajovat chleba je jako okrajovat pánubohu paty, říkala babička. Historicky jsme kromobyčejně velcí jedlíci chleba. Je to dáno jistým vztahem ke starým slovanským kmenům, které v pěstování obilí nalezly zálibu, podobně jako dnes jiní ujíždějí na pěstování marihuany například.
Ale hluboký a vřelý vztah k chlebu mají i ve Francii, která proslula svým hůlkovitým pečivem, v Itálii, kde je nemyslitelné, aby na stole při jídle chyběl právě chleba. V Indii se chlebem jí, na Kavkaze se na něm servíruje jako na ubrusu, na Sahaře se peče v popelu a písku. Má tvar placek, šišek nebo okrouhlých bochníků, některý vypadá jako ženská ňadra a voní stejně krásně, jiný má uprostřed díru, židovský barches je pletený jak vánočka a jsou v něm rozinky. Chleba je prostě zázrak.
Jestli si chcete někdy opravdu odpočinout, uvolnit se a poznat, co to znamená, dát něčemu čas, který je třeba, upečte si vlastní chleba. Chleba vás naučí trpělivosti a pokoře, když ho zbabráte, dá vám zakusit pocit zoufalství, ale při dalším pokusu vám to vynahradí takovou radostí a štěstím, jako by to bylo vaše děcko. Když jsem ve dvaceti upekl svůj první chleba z brambor, zabalil jsem ho do utěrky a nosil ho jako miminko a všem ho ještě horký ukazoval. Provoněl celý dvůr. Je k neuvěření, že na ten nejlepší chleba na světě – totiž ten váš vlastní chleba – nepotřebujete nic víc než kvásek, vodu, mouku a sůl. Mějte ho rádi. Zaslouží si to.
Tak – vyhrňte si rukávy a hurá do práce!
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
