Ve vlastní šťávě: Dýně nejsou jenom Hokaido. Víte, co s nimi?

Mimochodem, pokud budete vyhledávat recepty v angličtině (což vám vřele doporučuju), dýni Hokaido najdete pod názvem red kuri squash nebo katakana. Máslová je butternut squash a je to vlastně jen poddruh dýně muškátové a špagetová je prostě spaghetti squash. A aby bylo jasno, všechno jsou to tykve. I když Hokaido roste všude možně, dobře se pěstuje, je hezká a v kuchyni se s ní pohodlně pracuje, ani ostatní dýně nejsou bez půvabu. I když mají své zvláštnosti. Ale snad právě to mám na nich rád.

Například muškátová dýně, vonící jako jablka a melouny, mi ladí k úpravě spíš sladce pikantní. Její příjemně ovocné aroma třeba úplně nesedlo, když jsem ji podával na turecké pizze/pide ve společnosti pečených paprik a posypanou sýrem feta. Mnohem větší parádu nadělala v podobě pyré, vymíchaná s karamelem a zakysanou smetanou, dochucená kardamomem a posypaná pistáciemi. Sluší jí vůně pomerančů nebo grepu, máta a tymián. Lahodná je i krémová polévka (ona polévka obecně spolkne kdeco). Muškátové dýni stačí k úpravě málo, ale úplně univerzální voják to není. Stejně jako špagetová dýně, která okouzlí spíš svou strukturou než chutí.

Čtěte také

Podobně jako muškátový obr i špagetová dýně obsahuje poměrně dost vody, což ji činí ekonomicky méně efektivní. A navíc je tady to patlání s tím, jak ji vody zbavit. Když jsem špagetovou dýni potkal poprvé, vůbec jsem se s ní nepáral. Upekl jsem ji ve slupce, potom jsem horký obsah vyškrábnul a rovnou podával s jednoduchou rajčatovou omáčkou a olivovým olejem nebo pestem, které se s vlákny báječně smíchaly a dýni tak ochutily. Ovšem musel jsem ji podávat okamžitě a horkou. Ani tak to nebyla žádná hitparáda.

Špagetová dýně obsahuje poměrně dost vody, což ji činí ekonomicky méně efektivní|foto: zdroj: Flickr.com

Skvěle ovšem s její příbuznou naložili ve španělském receptu cortadillo de cidra. Křehký koláč s náplní, kterou Španělé něžně nazývají cabello de ángel (andělské vlásky), se ale dělá z tykve fíkolisté, rostoucí spíš v Jižní Americe. Špagetová dýně tady nicméně poslouží docela dobře. Pomalu ji vařte ve vodě do změknutí a horký obsah vyškrábněte do pánve, zasypte cukrem a místo kůry z cidrátu (který se u nás taky nedá sehnat) použijte kůru z bio citronu nebo pomerančů a svařte na sladkou dýňovou zavařeninu. Dochuťte citronovou nebo pomerančovou šťávou a potom tím naplňte řezy z křehkého lineckého těsta a upečte dozlatova. Je to mazec!

A nakonec dýně máslová, vynikající na omáčky, polévky a pyré, ale dá se ovšem taky péct, opékat či grilovat a chutná prostě dýňově. Její nespornou výhodou je zejména výtěžnost. I když se obvykle slupka oloupe, výtěžnost je průměrně krásných 85 % po vyškrábnutí jadřince (oproti Hokaido dýni s jejími 75 %, i když jí slupku nechám). Obsahuje taky méně vody. Slupky se zbavíte poměrně snadno ostrou škrabkou s malým odpadem a její dutina není tak velká jako u ostatních dýní. Když nevíte co, vždycky můžete dýni nastrouhat do chlebového těsta, udělat z ní muffin nebo polévku, ale pokud chcete objevovat její jemné nuance, pohrajte si s uzenou paprikou, muškátovým květem nebo skořicí, dobře jí dělá taky kardamom a špetka bílého pepře. Zajímavě ji doplňuje pomalu pečený česnek.

Dýně |foto: Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivs 2.0 Generic

Pokud jde o semenec, nerad konstatuju, že babrat se s praním a sušením mi za to nestojí, ale čas od času si rád požvýkám jádra osmažená na oleji a posypaná mořskou solí. Na dýňová semínka na zobání se pěstuje zvláštní druh tykve olejné, tak se s tím gumovým odpadem nezahazujte, pokud se ovšem doma při home office děsně nenudíte.

O dýních to zdaleka není všechno, ale víc se sem nevejde. Tak ahoj příště!