Ve vlastní šťávě: Jak na hospodaření v domácnosti aneb Ne zbytečným odpadům

22. květen 2016

O zpracování zbytků v kuchyni dnes mluví kdekdo a trend správného zacházení s odpadem je bezpochyby žádoucí a zdravý. Ale podobně jako si člověk, který se rozhodne sportovat, někdy svoje předsevzetí odbyde tím, že si koupí novou teplákovou soupravu, dost lidí si i z tohoto trendu vybírá vlastně jen nálepku.

Téma hospodaření, a to nejen v kuchyni, je komplexní záležitost. Nezačíná a nekončí tím, že se naučíte, kterak si vyrobit salát z košťálu nebo lahodné chipsy ze slupek dobře vypraných brambor. To už je vlastně jen taková třešinka na dortu. Ale k nebezpečí veškerých trendů prostě patří, že si lidé problematiku maximálně zjednoduší a soustředí se na nepodstatné, místo aby pochopili princip a viděli souvislosti a důsledky. Může tak paradoxně vzniknout situace, kdy zapálený kuchař v touze získat „bobříka“ za správný přístup místo toho, aby recepty na hospodárné vaření smysluplně aplikoval na skutečné zbytky, začne zbytky vytvářet záměrně, jen aby si mohl trochu zavařit. Připomíná to trochu dychtivé mladé dobrodruhy, kteří v touze zažít dobrodružství navodí simulovanou krizovou situaci. Aby si natrénovali její přežití, kácí v lese mladé stromky na stavbu přístřešku i přesto, že večer půjdou spát domů do peřin, a snaží se pomocí praku sejmout zajíce nebo srnku, i když k večeři bude pizza.

03632619.jpeg

Recepty na vaření ze zbytků tak vlastně stojí až na konci pomyslného řetězce opatření, na jehož začátku by měla být především usilovná snaha zbytky pokud možno vůbec nevytvářet. Často řešíme situaci podle známého Murphyho zákona „nenamáhej se, vezmi si větší kladivo“. V gastronomii například jako první řešení zvýšené produkce odpadu nestojí snaha o její snížení, ale prostě se přistaví větší popelnice. Podobně jako když vám stoupají náklady a vy na to reagujete pouze zvýšením prodejní ceny, bez současné snahy náklady snížit na úroveň přiměřenou produkci.

V domácím hospodaření tato snaha začíná rozumným přístupem při plánování týdenního jídelníčku, vytvářením nákupního seznamu s ohledem na cenu sezonních produktů. Protože při vaření podle sezony nikdy nešlo o to být „in“, ale jen o logickou reakci na zajímavé ceny sezonních produktů, navíc s ohledem na jejich kvalitu. S nákupním seznamem a podle plánu potom nejen ušetříte místo v lednici a spíži, ale především svou peněženku. A to už by mohla být motivace.

Pravým opakem hospodárného přístupu je potom živelné drancování regálů v supermarketu, kdy navíc jdete nakupovat hladoví a pozdě večer, kdy už to člověku moc nepálí, a ve vašem vozíku se tak objeví hromada sáčků s chipsy, sladkosti, uzeniny, spousta pečiva a prefabrikátů. U pokladny vás to bude stát i přes tisíc korun a nakonec při bližším pohledu zjistíte, že dohromady nemáte nic, z čeho by se dalo kloudně uvařit. Zavedení povinnosti uvádět jednotkovou cenu, tedy cenu za kilogram nebo litr, je za poslední dobu jedna z nejchytřejších věcí, které se podařilo prosadit. Můžete si tak snadno ověřit, za kolik ve skutečnosti nakupujete ty velké krabice obsahující menší sáčky, které jsou naplněné sotva z poloviny.

03632620.jpeg

Tady je první článek řetězu hospodaření v domácnosti. Nekupovat nesmysly a nekupovat jich víc, než zvládnete zpracovat nebo sníst. Dalším krokem je správné uskladnění a zpracování. Zpracování toho, co zbylo, už je vlastně to poslední. Jsem si téměř jist, že v reálném životě se taky budete spíš vyhýbat situaci, kdy byste museli stavět přístřešek z jehličí uprostřed Boubínského pralesa, získávat oheň třením dřívek a opatřit si jídlo usilovnou snahou vystopovat a sejmout jelena pomocí naostřeného klacku.

autor: Michal "Rachad" Hromas
Spustit audio