Ve vlastní šťávě: Jak se vaří mír aneb O jednom židovsko-arabském setkání

Plán to není právě jednoduchý, právě tak jako jeho provedení. Je potřeba umožnit napřed lidem z obou stran, které spojuje ať už společná práce, nebo společenské postavení, aby se setkali. Mohou zjistit, že mezi nimi není až tolik rozdílů, jak se jim někdo neustále snaží namluvit. Mohou se setkat právníci, duchovní, lékaři, učitelé nebo obchodníci. To je začátek, ale ten je nejtěžší. Protože jakmile prolomíte tuhle bariéru strachu a nenávisti ze strachu, potom už jde všechno o poznání lépe. A tak se mohou setkávat i lidé napříč obory a zájmy. A mohou si vyprávět, odpouštět a mluvit o zítřku.

Měl jsem to obrovské štěstí, že jsem takové setkání zažil osobně. Nevěřil jsem, že se někdy něco takového může stát. Vařil jsem na setkání palestinských a židovských mírových aktivistů, kteří kdesi v horách sjednávali za své krajany mír a odpuštění ve jménu zítřka. Jak se tedy vaří mír?

Čtěte také

Na takovém delikátním setkání prostě nemůžete – a já ani nechtěl – nadržovat jedné nebo druhé straně. Palestinská kuchyně mi dala do vínku drtivou většinu skvělých levantinských receptů. Židovská kuchyně to všechno hezky propojila s Evropou, kde bych s takovou exotikou jen sotva prorazil, natož se uživil. Tak se tedy na horské chatě vařilo jednoho dne maqlube (neboli „vzhůru nohama“, nebo prostě „obráceně“), skvělý recept, u něhož mi asistovala palestinská mamča a na který se všichni ukrutně těšili. Kusy zeleniny opečené s kořením na olivovém oleji a zasypané voňavou rýží Basmati. To všechno dušené a vyklopené jako velký dort na talíř.

Maqluba|foto: Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported

Jenže nás bylo moc a otáčet maqlube v obrovském litinovém pekáči bylo nad moje možnosti. Takže se pekáče hezky chopili Palestinci i Židé a naráz jsme maqlube obrátili na velký tác. Bylo to jako v pohádce. Padaly vtipy o tom, že Palestinci vymění maqlube za Haifu, a protinávrh zněl „my vám dáme gefilte fiš za východní Jeruzalém“. Jenže kdo by chtěl gefilte fiš... Losos vyuzený na zahradě v udírně a podávaný v bejglu chutnal všem, stejně jako hummus nebo mutabal. Dlouho jsme se dohadovali nad nejlepší verzí naší oblíbené konafe a taky štrúdlu. Kdyby všechno bylo vždycky tak snadné jako tam. Všichni byli skvělí.

Čtěte také

I když tam občas někdo měl problém s komunikací, chtěl se hádat nebo s ním nebyla snadná řeč, překvapila mě slova jednoho z palestinských účastníků. Řekl mi: „Ano, je to náročné. Ale dohodnout se a najít cestu je pro mě výzva.“ Vzpomínám na ně poslední dobou každý den. Doufám, že jsou všichni živí a zdraví.