Ve vlastní šťávě: Jak vařit na největším reggae festivalu

Festival Rototom je pravděpodobně největší reggae festival nejen v Evropě, ale na světě. První ročník se konal v italském Gaio de Spilimbergo v roce 1994 a navazoval na tři roky starou iniciativu klubových setkání a koncertů spřátelených kapel. Kvůli potížím s policií a místními úřady se festival přestěhoval do města Benicassim ve španělské Valencii. Tam jsem ho letos se svou kuchyní navštívil i já.

Mým úkolem bylo připravovat jídlo pro tým klubu Cross. Dorazil jsem do Benicassim čtyři dny před začátkem, ale dobrodružství mělo začít v den zahájení festivalu. Všude se mnou totiž jezdí moji dva psi. Bohužel až v den zahájení festivalu jsem se seznámil se španělským zákonem, který zakazuje přítomnost zvířat na veřejných akcích. S nákupem a dvěma psy na vodítku jsem čekal dvě hodiny před bránou areálu, než se organizátoři slitovali, udělili mým chlupatým parťákům výjimku a vytiskli jim speciální pasy s označením „Maskot festivalu“. Od toho dne jsme si všichni museli zvyknout, že jsme usínali za stanem, ve kterém hlasitě vyhrávalo reggae od osmi večer do šesti ráno.

Ve Španělsku se kvůli vysokým nákladům na elektrickou energii těší velké oblibě vaření na plynu. Pokud tam ale chcete používat plynový vařič, musíte si opatřit speciální redukci na jejich plynové bomby. Ta se prodává v železářství (španělsky ferreteria) a stojí v přepočtu kolem 600 korun. Bomby, nazývané bombonas, se nevracejí proti záloze – prostě si jednu koupíte a je vaše. Prodává se butan nebo propan, prodavači mi tvrdili, že na vaření v místních podmínkách je vhodnější propan. Pokud vám dojde, během chvilky vám vaši láhev naplní u většiny čerpacích stanic. Při odjezdu ze Španělska si bombu můžete nechat jako suvenýr nebo ji zkuste prodat.

Suroviny v místě seženete nejsnáze v místních obchodech a supermarketech. Vyjde to sice dráž, ale odpadnou problémy s dorozumíváním a hlavně během fiesty (místní svátky) některé obchody na rozdíl od místních nezavírají. Některé suroviny jsou pochopitelně nesrovnatelně kvalitnější – hlavně maso a zelenina. Měl jsem to štěstí, že na Rototom mi zeleninu zavážel místní zelinář, a asi každý kuchař by měl ze zdejších lilků, rajčat a citrónů nejspíš orgasmus.

Inspirace k vaření najdete ve Španělsku na každém rohu tucty. Doporučuju vyhnout se restauracím na plážích a v turisticky frekventovaných místech a spíš zabloudit do menších uliček dále od centra. Signálem kvality bývá zahrádka plná místních a absence pizzy a gyrosu. Když si dáte cokoli jiného, sotva můžete šlápnout vedle. Pro Valencii je typická paella, protože Valencie je v rámci Španělska významným producentem rýže. Lahůdku z místní rýže si můžete dát s plody moře (marisco), s masem (carne), se zeleninou (vegetal), se sépiovým inkoustem (arroz negro) nebo míchanou s masem a plody moře (mixta). Mixta je typická spíš pro Katalánsko, valencijský originál se původně připravoval z kombinace králičího a kuřecího masa a rýže se zelenými boby, jak mi prozradili Julio a Sofia z valencijského klubu Juanita. I když k paelle se doporučuje především skvělé místní víno, neuděláte chybu, když si poručíte pivo (caňa).

Velice rychle a rádi si zvyknete na přítomnost citrónovníků, datlovníků, granátových jabloní, olivovníků a fíkovníků. Stejně rychle jsem si já zvykl na reggae a atmosféru všeobjímající lásky a tolerance na festivalu Rototom v Benicassim.