Ve vlastní šťávě: Kam s ním?

4. listopad 2011

Od chvíle, kdy jsem pracoval v ekologickém centru Toulcův dvůr, vím, co je tříděný odpad. Taky vím, co v praxi znamená bio.

Když jsem odcházel, dostal jsem od Emilky Strejčkové osvědčení Poznamenaný ekologickou výchovou. No trochu jistě. To bylo v roce 1996. Až ve vlastní kuchyni na Vinohradech jsem se střetl s realitou nakládání s odpadem v Praze.

Pokud provozujete kuchyň, kavárnu či restauraci, musíte mít pochopitelně vyřešený odpad. V současné době je třeba platit popelnice na sklo, papír a plasty, potom pochopitelně na směsný odpad a pokud vaříte, tak oddělenou popelnici na odpad z masa (kafilérie) – toliko pro ty, co se diví, proč se v Praze nevaří vývary z kostí, ale z prášku – ostatní gastroodpad anebo se to můžete pokusit vyřešit jako já: když maso nevařím, pořídím si tedy nádobu na bio odpad.

V domnění, že slupky z brambor a mrkve a nať petržele je ve stejné kategorii jako spadané listí nebo posekaná tráva, začnete nádobu krmit a při odvozu jednou za čtrnáct dní zjistíte, že tady cosi zapáchá. Ano, je to váš milý bioodpad. Začal prachsprostě a drze hnít. Tak se rozhodnu celkem pragmaticky, nikoliv na základě svého poznamenání ekologickou výchovou, zvolit variantu kompost. Takový kompost je fakt boží dílo. Měl jsem dva kompostéry na zahradě a pravidelně prokládal vlhký odpad suchým listím a trávou. Zdálo se, jako by ani nepřibývalo. Kompostér nebyl cítit a nádoba na bio odpad zela prázdnotou. A já si pěstoval kompost jako kanárka. Vyloženě jsem ho mazlil. Do chvíle, než přišel majitel domu, že můj kompostér přitahuje nežádoucí hlodavce. Dokonce bych se i pohádal.

02476004.jpeg

Pokud většina podniků řeší svůj odpad prostě směskou, které můj kompost naprosto nemůže konkurovat, protože je plná dobrot na rozdíl od mého lupení, proč by potkani chodili ke mně a ne o pár metrů dál? Ale majitel je majitel. Jen abych potvrdil svůj názor, zavolal jsem na magistrát a zeptal se odborníků. Z jednoho odboru jsem se dozvěděl, že kompost je věc bohulibá, potkany přitahuje asi tolik, jako by ženy přitahoval muž, co ještě ve čtyřiceti žije s matkou, pracuje ve skladu toaletního papíru a jediný sport, kterému se věnuje, je jízda na mopedu do práce. Ale pro jistotu jsem byl přepojen na odbor odpadů, kde mi bylo vycinkáno, že nadivoko kompostovat je vlastizrada a terorismus a všechno má pěkně hnít v patřičných nádobách.

Tak jsem to nechal chvíli uležet, až přišel domácí, že vedle mého kompostu leží mrtvý hlodavec. Jestli to byla sabotáž, nebo se hlodavec někde nacpal časované nálože jedu, už bylo jedno. Kompost musel pryč. Když jsem kompostér otevřel a jeho obsah nakydal do nádoby na bio odpad, připadal jsem si jako cvok, který sype hlínu do popelnice. Už dávno nebylo poznat, co v kompostéru původně bylo. Tři měsíce od jeho vzniku bylo dílo dokonáno. A já už kuchyň nemám a majitelům restaurací hrubě nezávidím, že musí řešit problémy, jak naložit s odpadem a neplatit přitom ranec za pestrobarevnou sbírku nádob stojících u chodníku. Ale oni to asi stejně neřeší.

autor: Michal "Rachad" Hromas
Spustit audio