Ve vlastní šťávě: Konvenční konvenience
Rád bych dostal korunu za každého ňoumu, co odsuzuje konvenienci, aniž by vlastně pořádně věděl, co to slovo znamená. Teď by to docela bodlo.
Takže co říká slovník o konvenienci. Znamená to pohodlí, výhodnost či snadnost. Toto slovo se používá pro potraviny s takzvaně vyšším stupněm zpracování. Jinak též polotovary. Osobně nejsem velký fanda konvenience v malých podnicích, kde mají kuchaři předvádět řemeslo. Je nanejvýš trapné, když někdo, kdo dělá 100 obědů denně, není schopen nakrájet si zeleninu, připravit omáčku nebo udělat bramborovou kaši. Pokud přijdu do restaurace, kde mám platit za jídlo okolo 200 korun, a dostanu na talíři bramboráčky z mrazáku, mám chuť dělat to, co jsem dělal, když jsem se narodil. Křičet a kopat.
A teď opačný extrém. Konveniencí se stejně dobře dá nazvat třeba mražený hrášek nebo sušené koření či zelenina a taky moje oblíbená loupaná rajčata v plechovce. Když se jeden z mých bývalých bossů rozhodl radikálně očistit svou karmu, začal v podniku sám vařit i obsluhovat. Jedna z prvních věcí byla, že začal dělat rajčatovou omáčku z čerstvých rajčat. Nebylo to dobré. Italské pelati – tedy loupaná rajčata – mají intenzívní chuť i vůni. Kdybych chtěl stejné dosáhnout s pomocí rajčat tady u nás – tedy v České republice, mám na to pár týdnů v roce a spoustu běhání s tím, abych sehnal rajčata srovnatelné kvality. A kdybych už taková sehnal, poslední, co bych jim provedl, by bylo, že bych je rozmašíroval do nějaké omáčky. S chutí bych si je dal tak, jak mají největší cenu – tedy syrová v salátu, v kombinaci s čerstvým sýrem nebo plněná. Takže tady bych se rozhodně nestyděl sáhnout po konvenienci. Stejně tak si nebudu vyrábět vlastní agar například.
Když jsem pracoval jako kuchař na velké varně na letišti, každý den jsme připravovali něco kolem 2 500 obědů denně. Někdo si myslí, že když si doma oškrábe pár brambor na oběd pro sebe, tak to není problém v závodce nebo menze. Tak to se ošklivě plete. Pokud by takový člověk za svůj oběd platil v plné výši, musel by schroupnout cenu zahrnující noční práci několika lidí, kteří jen škrábali brambory na tu kaši. Pokud byste v takovém provozu (většinou dotovaném) chtěli ušetřit, museli byste zaměstnat řezníky na bourárnu, spoustu lidí na přípravu zeleniny, zaplatit spoustu vody na umytí surovin a mít k dispozici vlastní popelářské auto – anebo ušetřit čas, pracovní sílu a výdaje kolem a sáhnout po konvenienci. Například už oloupané brambory, které jsou několikrát dražší než zemák z pole. Takový přístup potom logicky zohledňuje cena jídla.
Konvenience není levnější. Platíte v ní právě ten čas a lidi, které vám někdo pomohl ušetřit. Takže pokud chcete řemeslo, vyhýbejte se konvenienci a zaplaťte si řemeslníka. Pokud jste šetřílek, kroťte svůj temperament a budete dál dostávat přesně to, co si zaplatíte. Víte, ono nakupovat od farmáře zeleninu do menzy, která denně připravuje 3 000 obědů, a to ještě v několika druzích do 50 korun za porci, to je fakt hudba z Marsu. Kvalitní jídlo má svou cenu. Co jiného už by mělo mít?
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka