Ve vlastní šťávě: Kotlíkáři aneb Trampská kuchyně

Pojďme se podívat blíže na to, jak trampové a jiní vyřešili svou potřebu se nasytit, když vyrazili „ven“. Řada z nich to samozřejmě v prvním zápalu řešila poctivě, takže dřeli na hřbetě soupravu na vaření, tzv. kochmašinu. Většinou to byla vojenská souprava zahrnující plechový šálek, pánev a hrnek, tedy řadě z nás známý esšálek. Časem to většina odpískala a na oběd skočili do hospody.

Čtěte také

Čundráci se ládovali pivem a zakusovali utopence nebo si maximálně ohřáli na skládacím lihovém vařiči přezdívaném „pastička“ trenčiansky párok s fazuľou. Hodně z nich se omezilo na konzervy a chleba, frčela paštika na sto způsobů, samozřejmě těstoviny, časem vystřídané praktičtější „drátěnkou“, tedy instantní nudlovou polévkou. Instantní polévky byly vůbec šlágr, protože stačilo dolít trochu vody a ani se to nemuselo kdovíjak vařit, bylo to teplé a připomínalo to jídlo. Ale taky se našli cvoci, kteří rozdělali oheň ve vyřazené smaltované vaně, přes kterou položili rošt, a grilovali jak o život. V době, kdy jste chtěli být nekonvenční, nevařili jste v ešusu, ale koupili jste si místo toho zednickou fanku, která posloužila jako hluboká pánev.

Motto osady Kondor|foto: Zuzana Rejchová

Ti z nás, kdo usínali pod peřinou s baterkou a knihami Františka Elstnera nebo Mirko Vosátky, zacházeli obvykle ještě dál a připravovali palačinky na vyřazené dopravní značce místo pánve, pekli maso v tzv. Setonově hrnci – tedy v díře vykopané v zemi, vyplněné žhavými kameny, kdy maso izolovala vrstva listí a trávy. Následně se díra zaházela a malým otvorem se dovnitř nalila voda, aby se otvor ucpal. Po dvou až třech hodinách bylo maso hotové. Podobným způsobem pravděpodobně kdysi vzniklo řecké „kleftiko“. Mezi další oblíbené techniky patřilo taky pečení drůbeže v hlíně nebo jílu po cikánském způsobu nebo grilování na rozpálených kamenech. Ryby se pekly v lopuchovém listu nebo se jim do břišní dutiny vložily horké kameny. Uzení probíhalo v plechovkách od okurek, ale udírna často ani nebyla potřeba. Stačilo jen trochu vlhkého dříví a uzená nebyla jen ryba, ale taky všichni zúčastnění.

Plechovky byly vždycky levným a vděčným zdrojem improvizovaného nádobí. Kromě hlíny, popela, listí a použitých plechovek či dopravních značek zažilo vzestup a pád i tzv. měsíční vaření. Není to až taková pecka a zajímavý je spíše fakt, že to vůbec funguje. Potřebujete jen dostatečně velkou termosku naplněnou na malé kostičky nakrájenými bramborami, zeleninou a třeba špekem, vše zalijete vroucí vodou a důkladně zavřenou termosku necháte přes hodinu svému osudu. Termoska zachová vodu při teplotě kolem 80 °C, takže v ní brambory prostě utáhnete. Raději bych měl termosku plnou horkého čaje než ji zamazat bramborami, ale umím si představit, že tam, kde je největším problémem dostatek paliva a udržování ohně, to může být docela populární metoda.

Výstava o trampingu v Jihočeském muzeu. Totem velký vyrobený pro Spojené trampské osady Budějovice (Delfíni, Ontário, Modrý pelikán) od Jiřího Bürgera (Míti), tramp samotář Stepní vlci (České Budějovice) z roku 2014. |foto: Jiří Čondl

Zatímco tyto tzv. primitivní způsoby přípravy jídla jsou u nás spíše k pousmání, zůstává například grilování u otevřeného ohně, kdy je maso vcelku umístěno na kovovém kříži po větru, nebo příprava na plechovém nebo litinovém disku a desce nazývané ve Španělsku „plancha“ stále aktuální. Přidanou hodnotou je levná pořizovací cena vybavení a rustikální chuť pokrmů připravených pod širým nebem.