Ve vlastní šťávě: Kuchařské suvenýry

Známá, která navrhuje interiéry a dostala za úkol zpracovat profesionální kuchyni, se mě ptala na bezpečnost práce v kuchyni. No... Kde začít? Tak nějak už víme, že v kuchyni je především teplo. Abychom se dočista nezbláznili, neměla by teplota dosahovat padesáti stupňů Celsia nad nulou. Ale když se daří a vaří se jak o život a náhodou vám vynechá odsávání, což se může stát, všechny spotřebiče zapnuté na plný výkon vám mohou pobyt v kuchyni změnit v pobyt na potápějící se jaderné ponorce. Celkový dojem podtrhuje sterilní prostředí, dlaždice, nerez a absence oken – jak už to tak ve sklepeních bývá. Samozřejmě jsou tady zářivky, vzduch plný jemného olejnatého aerosolu, protiskluzová dlažba, která jako by se svému jménu vysmívala, a když je vám už hodně horko, chladicí box se svými osmi stupni Celsia nad nulou vás zaručeně zchladí.

Od chvíle, kdy se do kuchyní začaly instalovat elektrické indukční plotny, je život zase o něco bezpečnější. Konec propálených rondonů a hořících zástěr, které nasáklé tukem vzplály, když jste se dostali k plotně příliš blízko. Mimochodem, proto se rondony šijí na dvě řady propínacích knoflíků. Nejenže se dá takto rychleji strhnout v zápalu vášně z kolegyně, ale stejně rychle se dá strhnout, když vzplane naostro.

Kuchyňské nože |foto: Stock Exchange

A máme tady řadu ostrých nástrojů, o kterých by naše ruce mohly vyprávět. Nože na ústřice, které tak rády sjedou po lastuře přímo do dlaně, sekáček, který sjede po jehněčích žebrech nebo po páteři a zajistí vám několik prďáckých štychů na ruce. Rozhodně doporučuji nenechávat rukojeť většího nože trčet přes hranu stolní desky. Při šťouchu bokem nůž dostane rotaci a může skončit všelijak. Třeba zabořený v nártu pekelně naštvaného kuchaře, který se od svého šéfa dozví jen tolik, že má štěstí, že nezničil jeho špičku... Taky jsem pochopil, proč byla na bourárně drátěná vesta, poté, co si jeden kolega zajel vykosťovacím nožem rovnou do břicha. Prostě nehoda. Neplechu natropí i pěkně ostrý nářezový stroj bez přítlačné desky.Pořádně „kousnout“ umí i ryba – byť dobře zabitá. Rozhodně si dávejte pozor na jejich ostré ploutve – jakmile vám jejich ostrý hrot vjede do prstu, neřkuli pod nehet, hojí se to po čertech špatně. Stejně jako pořezání při čištění masa. Enzymy ze zrajícího masa nedají vaší ráně spát.

A máme tady fritézu a pánve plné rozpáleného oleje. Olej má tu nepříjemnou vlastnost, že bez ohledu na svou teplotu vypadá pořád stejně. To zase zjistila moje sestra, když jí do fritézy kdovíjak upadla lžíce a ona si pro ni instinktivně sáhla. Olej měl bohužel v tu chvíli přes sto osmdesát stupňů Celsia. Když do rozpáleného oleje spadne pár kapek studené vody, zjistíte, jak si lacino pořídit ohňostroj. Vybuchující olejový aerosol může snadno vzplanout od otevřeného plamene a zapřísahám vás, ať vás ani nenapadne hasit planoucí rozpálený olej další dávkou studené vody! Pánev musíte přikrýt jinou pánví, zamezit tak přístupu vzduchu a oheň zadusit.

Rybí ocas |foto: Stock Exchange

Zásah elektrickým proudem se mi roky vyhýbal. Až do chvíle na Rock for People, kdy jsem chtěl sundat čerpadlo ze zásobníku s vodou. S hadicí omotanou kolem krku jsem objal čerpadlo a dostal nakopáno tak, že rána se hojila ještě týden. Naštěstí jsem se neoběsil ani neutopil.

A přesto, že výčet katastrof ještě zdaleka nekončí a nedostali jsme se ani k rozříznutým předloktím od střepů v pytlích na odpadky, myslím, že to bude dneska stačit. Kdykoliv mi padne zrak na vnitřní levé předloktí, sentimentálně zavzpomínám na Řecko a pořádně rozpálený vyběrák na těstoviny.