Ve vlastní šťávě: „Kůkinšou“

Právě když jsem měl nějaké vaření s osmi nadšenci, dostal jsem e-mail, že v Česku by měla běžet jakási soutěž ve vaření pro osvícené amatéry. Napřed jsem nechápal, proč jsem ten e-mail dostal právě já, když se vařením živím... I když jak by řekl pan Roubíček: „Ale jdou, copak tohle je nějakej život?“

Nicméně jsem se se svými milými hosty hned o tuto informaci podělil, a tak mi došlo, že právě proto jsem ten e-mail dostal. Protože se mi ozývají lidé, kteří se chtějí naučit vařit.
Znám hodně lidí, kteří jsou do vaření zbláznění, nakupují knihy, vymetají semináře a školy vaření, experimentují s ingrediencemi a učí se a hltají informace. A vaří fakt dobře a navíc se pořád zlepšují. Znám o něco méně lidí, kteří mají k vaření krásný osobní vztah a vaří skvěle.
Nikdo z nich by s tím ale nešel do televize.

A přesně s tímto názorem přišli i moji milí hosté. V první řadě proto, že ti osvícení amatéři jsou v podstatě stydliví. Mají vytyčenou jakousi metu a navzdory svým často až nadprůměrným kvalitám se nepovažují za dobré kuchaře. Neustále mají tendence srovnávat se s profíky, kteří ale navzdory tomu, že za svou práci dostávají peníze, by v domácích podmínkách v případě konfrontace velice pravděpodobně dostali na frak.

Další faktor, který ovlivní jejich neúčast v podobném pořadu, je fakt, že jde o televizní show. Není těžko odhadnout, že motivem pro výrobu takového pořadu není patrně snaha vyzvednout kvality českých kuchařů-amatérů ani ocenit toho, kdo umí vařit nejlíp. Vždyť víte...

Kuchař|foto: Stock Exchange

A tak se stáváme svědky zvláštního jevu, kdy českou gastronomii v médiích nereprezentují ti skromní neznámí hrdinové, ale různí dobrodruzi nebo exhibicionisti, kteří jdou na trh s bídnou schopností, zato ale s vidinou krátkého záblesku pochybné popularity a snad i nějaké té vydělané kačky.

Nemyslíte, že je to škoda? Ti, co by měli co říct a ukázat, skromně mlčí a postávají v pozadí a televizní rychlokvašky s životností jepice dostávají šanci vydávat kuchařky, fotografovat se s celebritami a slunit se v žáru reflektorů... Ne, není to škoda. Kdo hledá, najde. A kdo chce slyšet, jak duní prázdný sud, ať si pustí televizi! A kdoví, třeba se nějaký pašák osmělí.