Ve vlastní šťávě: Novoročník
Silvestrovská party bývá proslulá především tím, že končívá až na Nový rok, málokdo si jasně pamatuje průběh celého večera, je to hlasité, je to cítit zvětralým šampaňským a potom je všude ukrutný nepořádek.
Ovšem uznáte, že slavit příchod Nového roku partií šachu hranou do mírné únavy, spojenou s mírnou konzumací dobře vychlazeného podmáslí a rohlíkem s marmeládou není právě mejdan mejdanů. Tak snad jen několik tipů od mé laskavé stařenky, dej jí pánbůh věčné nebe.
Když jsem přišel ve čtrnácti letech do Prahy do učení, řekla mi: „Nepij rychle, nepij nalačno a nemíchej. Když budeš míchat, tak v pořadí pivo, víno, likéry – ne obráceně.“ Protože jsem byl správný vnuk, tak jsem to samozřejmě všechno vyzkoušel. Měla pravdu, moje hodná babička. A jelikož jsem nebyl jen mladicky poživačný, ale také příslušně líný, jako občerstvení jsem si oblíbil pokud možno cokoliv, co se nemusí dělat po jednotlivých kouscích, ale dal jsem přednost tomu, co se dá ušoulet v šišce a potom nakrájet na spoustu malých porcí. Mým ideálem by bylo suši například, kdybych věděl, jak na něj.
Takhle jsem si například nasekal tucet palačinek, naplnil je špenátem s gorgonzolou nebo šunkou a sýrem s rajčaty, hezky zavinul, obalil jako řízek a usmažil. Lehce vychladlé nakrájel na kousky a pěkných pár jednohubek bylo na světě. A úplně nejlepší bylo udělat po mísách humus, pyré z lilku s jogurtem a chilli, pro masožrouty mísu teplých škvarků a k tomu fůru chleba. Taky mě docela bavila plněná vejce, plněná rajčata a prostě cokoliv, co se dalo naplnit. Nejspíš nějaký nízký mužský pud.
A potom přišla chvíle na půlnoční baštiznu, ať už to měla být tradiční dršťková polévka, nebo guláš na jakýkoliv způsob, a skutečnou symfonií pro alkoholem totálně zdevastované chuťové buňky se stal choucrout anebo polský biguzs. Tedy cokoliv, co se dá smysluplně naklást do jednoho hrnce či pekáče a s klidným vědomím zapomenout v troubě až do chvíle podávání. Jeden z nejjednodušších rautů, co jsem zažil, spočíval v upečení jedné celé vepřové kýty předem naložené a nasolené, s hromadou nakládaných okurek a plnou taškou chleba. Kluci to fakt odbyli, ale nikoho tím neurazili, protože to byla společnost, kde by dalo dost práce někoho urazit.
No tak přeji pevné nervy, lehký krok a zbytečně se nedřete. V určité chvíli už to totiž bude asi většině lidí úplně jedno a čím primitivnější a účinnější občerstvení zvolíte, tím více prostoru zbyde pro vaši vlastní zábavu!
Štastný nový rok!
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
