Ve vlastní šťávě: O etice podnikání v gastronomii aneb Lež má krátké nohy
Profesní etika se jako předmět vyučuje například na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Připadalo mi to jako výborný nápad. Právníci se podobně jako policisté každodenně setkávají s temnější stránkou lidské povahy. V tak psychicky náročném povolání, jakým advokacie bezpochyby je, mi přednášky na téma profesní etiky připadají jako ruční brzda, která může a nemusí v pravý čas zastavit jednání, které bych okřídleně nazval „zaprodáním duše“. Jsou prostě věci, které se nedělají.
Pokud jde o profesní etiku v gastronomii, můžeme se omezit na to, že krást se nemá a plivat náročnému zákazníkovi do piva je ostuda. Profík prostě hostovi na jídlo ve zlém nesáhne a zpravidla se omezí na temnou a nikdy nenaplněnou hrozbu: „Nikdy nenaštvi toho, kdo ti vaří!“ Téma profesní etiky by ale padlo na úrodnou půdu u majitelů restaurací, kaváren a barů. Jsou oblasti, ve kterých máme ještě veliké rezervy. První z nich je kultura zaměstnavatelská. Na tohle téma už tady pár slov padlo. Za sebe jsem se rozhodl přispět svou trochou do mlýna.
Za dob svého působení v oboru jsem se seznámil s velkým množstvím kuchařů i majitelů hospod. Často mi volají jedni nebo druzí, když hledají práci nebo kuchaře do svého podniku. Třeba to bude znít naivně, ale vždycky jsem se snažil doporučovat jen dobrou práci a jen schopné a spolehlivé kuchaře. S lítostí musím konstatovat, že můj seznam časem znatelně prořídl.
Dalším velkým tématem je komunikace podniku ve vztahu k veřejnosti. Lež má krátké nohy a lživá reklama se proflákne záhy. Prostě slibujete něco, co není pravda, a ono se na to trapně přijde. Někomu to třeba nevadí, mě by hanba fackovala, kdybych něco nazval domácím, poctivým, farmářským nebo selským, a přitom bych to kupoval po kartonech na nákladovém nádraží. Na lživou reklamu pamatuje zákon, ale co další pojmy?
Tady je namístě oprášit jednu z nejoblíbenějších alibistických hlášek: „Oni to tak chtějí!“ Chcete fair trade? Máte ho mít! Co na tom, že takový majitel zaměstnává načerno čtyři nebo pět ekonomických imigrantů bez zjevné snahy jejich práci a pobyt jakkoliv legalizovat. Ve vší úctě: taková kuchyň není fér, i kdybyste se rozkrájeli, a celkově to dává dost na zadek halasnému řinčení zbraní v boji proti dětské práci v Keni. Chcete slowfood? Jen pár lidí tady u nás skutečně chápe význam toho výrazu, zbytek je politika. Ale když to chcete, máte to mít. Zneužívání lidské naivity a zaštiťování se pojmy jako bio kvalita, pravý, bez chemie atd. je na pár facek a celkově to shazuje snahu poctivců, co dodržují pravidla a respektují certifikaci. Nebezpečně to roztáčí spirálu nefér konkurenčního boje. Když to udělá jeden vykuk, další pochopitelně nemohou zůstat pozadu.
Nedílnou součástí profesní etiky je společenská zodpovědnost. Neomezuje se jen na důsledné třídění odpadků a dodržování rychlostních limitů vaší dodávky. Podle mě je ctí každého dobrého podnikatele, pokud vám už osud dohodil dobrý kšeft, nezapomenout na vlastní horší časy a ulomit kus krajíce i pro potřebné. Tady bych rád vzpomněl na svého kamaráda Bašira z Alžíru, který kdykoliv měl možnost dát najíst chuďasovi, tak s radostí učinil. Neměl o profesní etice ani páru, ale byl prostě tak vychovaný.
A můj oblíbený Simone Padoan nevyhodil pouličního prodavače plastových cetek ze dveří, přestože by mu mohl odehnat zákazníky. Před našima užaslýma očima ho posadil ke stolu a postavil před něj talíř polévky. A to je pro mě vrchol profesní etiky a lidskosti vůbec. On o tom totiž vůbec nemluvil.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
