Ve vlastní šťávě: O skvělé šéfkuchařky nás ochuzují předsudky

3. únor 2017
03794299_0.jpeg

Práce v kuchyni klade vysoké nároky na fyzickou kondici, odolnost vůči stresu a schopnost pracovat v týmu. Očekává se vždy rutinně kvalitní výkon. Pokud mě napadá paralela, je to sport.

Když věřící žid odříkává ranní požehnání, děkuje Stvořiteli za to, že jej nestvořil ženou. Ponechme duchovním, aby si v těchto slovech nacházeli příležitost k zamyšlení nad nelehkým a předurčeným údělem ženy v náboženské komunitě, která lpí na tradicích starých několik tisíc let, nebo úlevu, že tohoto údělu byli ušetřeni. Jsem vděčný za to, že se věnuji práci, která sice není zcela prostá předsudků, ale je natolik zaměřená na výkon, že je možné předsudky bez zaváhání a bez uzardění poslat přesně tam, kam patří. Na smetiště dějin.

Nebudu vás unavovat výčtem příkladů, kdy jsem dal v týmu přednost kolegyni, ne proto, že je žena, ale protože měla schopnosti a vlastnosti, díky kterým ostatní – muže i ženy – předčila. Je to pro mě vždycky trochu šok, když mě někdo nutí porozumět jakékoliv jiné motivaci. Tady to máte jako na dlani. Jako trenér, který drží stopky a nevěnuje pozornost tomu, jestli je jeho běžec žena, muž, Eskymák, nebo pochází z Plzně. Vyhrává ten rychlejší. Tak by to mělo být i v kuchyni.

Žijeme v době, kdy všichni smíme studovat, smíme pracovat, a já jsem vděčný za to, že mám srovnání s dobou, kdy jste si nemohli tak úplně vybrat, co chcete studovat a kde chcete pracovat. Můžeme cestovat, smíme se ženit a vdávat, a dokonce i rozvést, když to nedopadne dobře. Smíme a nemusíme mít děti. Naše okolí nás nemá posuzovat podle čehokoliv jiného než na základě osobních kvalit. Proto si připadám jako v románu ze starověké Číny, když se dozvím, že někdo nedal práci nebo férový plat dobrému grilaři proto, že je žena, cyklista, katolík nebo pochází z Trutnova. Nezlobte se na mě, ale to je naprostý nesmysl.

03794301.jpeg

Mohou být ženy šéfkuchařky celebritami? Může se mezi světovou kuchařskou špičkou objevit žena? Existují jen dva důvody, proč by nemohla. První je, že nechce. Prostě jí to nestojí za to. A druhý? To když nějaký buran bude lpět na tom, že kvalita kuchaře neleží v jeho nadání a schopnostech, ale odvozuje se od obsahu spodního prádla. Pojďme být fér. Je zřejmé, že takové úvahy do vzdělané a moderní společnosti nepatří a zůstávají spolu se zapalováním hromniček a vykuřováním moru kdesi v temné minulosti. V době, kdy se u špičkových manažerů, skvělých vědců a vrcholových sportovců může na pohlaví, společenský původ, rasu nebo náboženství ptát jen ten, kdo nic nepochopil a nese si své slaměné dědictví hrdě jako korouhev. A tady hledejme příčiny, proč se mezi nejlepšími šéfkuchaři neobjevují ženy, a kdy se v touze být korektní a fér zmíníme alespoň o jedné spisovatelce, o jedné kuchařce na volné noze a o jedné majitelce firmy na ovesné sušenky.

Čtěte také

Můžeme se na to ptát. Spolu se šéfkuchařkou Sabrinou Gidda z restaurace Bernardi nebo se spolumajitelkou pěti skvělých restaurací, z nichž třem šéfují ženy, Angelou Hartnettovou nebo s celebritami našeho oboru Ruth Rogersovou a Rose Grayovou, zakladatelkami slavného River Cafe v Londýně, které byly mimochodem prvními učitelkami roztomilého Jamie Olivera. Jsou ženy v kuchyních a na jejich vedoucích pozicích zastoupené tak málo, protože se této práci vyhýbají a nemají k ní vlohy nebo proto, že i v dnešní době jsme ochotní věřit tomu, že žena má bez ohledu na svoje schopnosti a nadání nosit pivo? Protože má prsa a do kuchyně prostě nepatří, protože pro naši klientelu je serióznější šéfkuchař muž? Pro mě samotného je překvapením, že i v oboru tak praktickém a pragmatickém, jako je gastronomie, se stále dobrovolně ochuzujeme o skvělé šéfkuchařky. Jen kvůli předsudkům. Místo abychom drželi v ruce pomyslné stopky a nechávali vyhrát toho nejlepšího.

Spustit audio
autor: Michal "Rachad" Hromas