Ve vlastní šťávě: Řemeslo a umění

To máte tak. K tomu, aby básník napsal báseň, se napřed naučí slova. Slova se naučí číst a psát, k tomu mu příkladně poslouží abeceda. Začne postupně odhalovat jejich význam nebo jejich skrytý význam a tu úžasnou sílu, kterou vyzařuje účelné spojení a správné pořadí a sklon slov ve větě. Rytmus a kadenci, gradaci i pomalý tok slov, která zprostředkují jeho myšlenky. A on se svobodně rozletí na křídlech svých slov, která vytvoří útvar, jenž zoveme básní. Ale aby mohl na svých slovech létat, musí napřed zvládnout základy toho létání.

Když hudebník objeví svět not, dokáže přečíst notový záznam. Posléze se naučí i vytvářet notové záznamy. Ovládne svůj nástroj, napřed tak, že reprodukuje hudbu, která ho obklopuje, ale protože některé z nich i přesto, že svůj nástroj zvládnou virtuózně, neuspokojí hudbu jen reprodukovat, začnou skládat notu k notě, vytvářet harmonie a rytmus. A potom napíšou píseň. Píseň se slovy, která napsal nějaký básník. A je to krásné, lidi to obohacuje, rozesmutní nebo rozesměje, každopádně to v duši rozechvívá struny, vyvolává myšlenky a pocity. Otevírá jakási zarezlá vrátka.

Ale před tím vším stojí řemeslně zvládnutý nástroj, ať už je to jazyk, housle, nebo řezbářské dláto. Základem umění je pro mě řemeslo. Umění je natolik zvládnuté řemeslo, že nám díky všem poznaným a objeveným souvislostem, zákonitostem a jisté rutině umožní tvořit. Létat. Zpívat. Psát. Nebo vařit.

Znakem mládí je uspěchanost. Bez zvládnutí kuchařské abecedy, bez stokrát opakovaného dobrého výkonu a bez sta chyb, ze kterých se poučím, se asi sotva mohu nazývat mistrem nebo umělcem vařečky. Přimlouval bych se za to, aby se všichni ti samozvaní mistři vařečky vrátili zpátky ke kuchařské abecedě. Přijali s pokorou všechny svoje nedostatky a chyby a ještě dřív, než se pokusí o toporný let střemhlav, se naučili alespoň chodit bez zakopávání. Taky jsem zjistil, že život je moc krátký a má zběsilé tempo. A pokud chci být v něčem dobrý, udělal bych lépe, kdybych se pokusil být dobrý v něčem a nesnažil se být dobrý ve všem.

Přimlouvám se za návrat dobrého řemesla na úkor špatného umění. To byla moudrost dne otce Fourata.