Ve vlastní šťávě: Selektivní myšlení

27. červenec 2012
Ve vlastní šťávě

Setkávám se s tím často a leckde. Pohříchu těch, kteří by na jakýkoliv problém nahlíželi bez opájení se módním plkáním a s trochou toho glutamátu současné společnosti, jak říká jedna mladá radikální foodblogerka objektivitě, je po čertech málo. Selektivní myšlení se tomu říká. Příkladů je mnoho.

V jedné restauraci například odmítají z jakéhosi principu servírovat kuře, protože podle některých lidí kuřata žijí a umírají v drastických podmínkách a za neblahých okolností. Ovšem není problém si v té samé restauraci dát tuňáka. O tuňácích už tady byla řeč. A když se ještě chvíli zdržíme v té stejné restauraci, uslyšíme jednu ze zákaznic, jak se ptá obsluhy z etických důvodů, jestli je nabízený tuňák čerstvý, nebo z konzervy. Jsem jen prosťáček, tak mi možná uniká, ke kterému z nich je z etického hlediska konzumace ohleduplnější. A jestliže se pozdržíme u drůbeže, ze stejného principu, ze kterého bych odmítal jíst nešťastné kury, bych měl bojkotovat i konzumaci vajec, ne?

Já sám jsem obětí selektivního myšlení v tom smyslu, že i přesto, že jsem kuchař, na jehož jídelních lístcích se neobjevují jídla připravená z worchesterské omáčky, sójovky a kečupu, soukromě si ujíždím na fastfoodu a můj životní styl kafe a cigáro a někde ve dvě v noci polévka z pytlíku (než jsem propadl hummusu) mi neslouží právě jako nejlepší vizitka. Ale taky to nikomu necpu a dokážu ocenit nejen dobré jídlo, ale i kvalitně a pozorně připravené jídlo z fastfoodu. Protože to jde. A protože fastfood má svoje nezastupitelné místo ve spektru restaurací a podniků nabízejících jídlo.

Ze stejného důvodu nejsem až na výjimky dogmatickým zastáncem lokálních a sezónních produktů. Vysvětlím: Pokud bych důsledně obhajoval zmíněné idey, byl bych nucen celou zimu přežívat na hrachu, zelí a bramborách. A to už jsem zažil, když mi bylo 20, a úplně se mi nechce k tomu vracet. Jedl jsem jen nakládanou zeleninu, boršč a hrách na všeliký způsob.

02685713.jpeg

Vám všem, kdo experimentujete se svým jídelníčkem – vážně vám tak strašně vadí, že dnes je k dostání zelenina celý rok? Stýská se vám tolik po sterilované kapii a leču? Leze vám krkem ananas a banány? Chutnal vám víc ten v čínských konzervách, co byly tak málo k dostání? A když může známý milovník kávy a propagátor malých, českých a fairtrade pražíren a kaváren pravidelně srkat bryndu z nočníku z kaváren nadnárodního řetězce, musím se ptát: jsem v tomhle ohledu sám k sobě, k vám všem a hlavně k obchodníkům s potravinami fér?

Když pivovar v Liberci koupil velký pivovar z Prahy, první, co udělal, bylo, že ho zrušil. Tak se likviduje konkurence. Liberečáci se tenkrát rozhodli bojkotovat pivo z Prahy. Jenže vyhrála žízeň. Takže nám nezbývá než se opřít o slova známého zenového mnicha Kaisena: „Praktikovat, praktikovat, praktikovat.“ Prostě se ke svému ideálu projíst.

autor: Michal "Rachad" Hromas
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.