Ve vlastní šťávě: Sjemečky, seljodka a solené okurky a další ruské speciality
Politiku stranou. Četl jsem Orwella a viděl jsem Matrix i Vrtěti psem. Když budu chtít udělat něco pro mír a rovnováhu sil ve světě, můžu bojkotovat třeba síť benzínových čerpadel. Ale rozhodně nemám pocit, že bych zasadil ránu ruské ekonomice tím, že bych přestal chodit nakupovat do ruských obchodů.
Už jen z toho důvodu, že většina produktů v ruských obchodech se vůbec nevyrábí v Rusku, ale překvapivě v Německu. A je pár věcí, které prostě jinde neseženu. Pojďme tedy na nákup. Solené okurky jsou pro mě fenomenální tím, že na rozdíl od českých sladkokyselých nakládaček jsou fakt slané a kvašené. Nakládají se s dubovými listy, celou hořčicí nebo koriandrem a píšou, jak se říká. Jeden z nejlepších vyprošťováků po probdělé noci. Jeden z nejlepších způsobů využití jak okurek, tak láku je v polévce okroška, parádu nadělá při absenci kysaného zelí i v boršči. Marná sláva, Češi prostě milují cukr a přidávají ho všude tam, kde hrozí, že by něco mohlo chutnat kysele.
Solení sledi – seljodka. To už je doba, kdy se dal v českých obchodech koupit slaneček. A přitom je to zdravá a chutná záležitost nejen v Rusku. Na herincích nebo matjesech si ujíždí i Němci nebo Holanďani, při velké migrační vlně na přelomu dvacátého století dorazil slaneček i do Spojených států. Odsolený přes noc ve vodě je základem pro sledě v kožichu (seljodka pod šuboj), ale dočista jsem propadl i v trojobalu obalené a smažené verzi s bramborovým salátem se solenými okurkami.
Jestli si chcete zkusit vyrobit vlastní hořčici, ruský obchod je u nás asi jediné místo, kde koupit čistý hořčičný prášek.
Sjemečky jsou prostě klasický televizní mor. Pražená slunečnicová semínka jsou zábavou pro děti, dospělé i starce. Je z toho sice děsnej maglajz po stole a v kapsách, ale nemůžete přestat. Ve Španělsku se jim říká pipas a frčí to tam stejně jako v Rusku nebo na Kavkaze.
Když už jsme u té slunečnice, rozhodně vám doporučuji ukrajinský slunečnicový olej. Jestli jste si doteď mysleli, že víte, jak to chutná, tak si jen přičichněte a uvidíte sami. Intenzivní vůně jader, nádherná zlatá barva a ta oříšková chuť při jídle prostě mluví sama za sebe.
Kvas může být něco, čím kvasíme chleba, nebo to může být super limča založená na žitném kvasu, ve které se snoubí jeho lehounce nahořklá a nakyslá chuť se sladkým tmavým karamelem a která je přirozeně prokvašená do bublin. Skvělé pití na léto, pokud zvolíte variantu naturální. Jinak sladký tlamolep jako každá průmyslová limča.
Samozřejmě ručně vyráběné pelmeně, ať už plněné jehněčím, hovězím, nebo jen bramborami s cibulkou nebo houbami. Prodávají se mražené a vy doma máte bohatýrský oběd během čtvrthodiny.
A nakonec můj oblíbenec, vynikající společník kaviáru nebo uzeného lososa – borodinský žitný chléb. Tuhá a těžká cihlička hodně tmavého chleba s přidanou melasou, koriandrem a celou hořčicí chutná intenzivně a zasytí dostatečně. Je toho mnohem, mnohem víc. Kanfjety, sypaný hrubolistý cejlonský čaj, vodka, sušené ryby, … Ale to už nechám na vás, kdybyste si chtěli někdy udělat výlet za hranice všedních gastronomických zážitků.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
