Ve vlastní šťávě: Slova přejatá v kuchyni I

23. únor 2015
Ve vlastní šťávě

Mít multikulti v kuchyni kuchaři vítají. Kdo by si také naříkal. Nebýt vlivů zahraničních kuchyní, byl by pohled na náš stůl poměrně neutěšený. Hrách a kroupy, kaše a zelí. Jednou za čas kus prasete a tak pořád dokola. Věnovat se tomu, co všechno do naší kuchyně doputovalo z Afriky, Jižní Ameriky nebo Asie, je na celou knihu a byl by to mimořádně zajímavý výlet do světových dějin. Jen kolik slov, výrazů a názvů jsme přijali!

V roce 711 přicházejí do Evropy na pozvání španělské šlechty maurští válečníci, aby pomohli vyřešit spory o španělský trůn. Když Maurové zjistili, jaký maglajz ve Španělsku vládne, prodloužili si víza a v Evropě díky mocným kulturně-politickým impulzům slavně vypukl středověk. Kromě architektury, hudby, vědy a náboženství můžeme být vděční také za nemálo nových ingrediencí, kuchařských postupů a – slov! Nejsem etymolog, a proto prosím o shovívavost – nevím, jak systematicky utřídit a rozdělit slova, která byla několikrát převzatá, různě upravená, zkomolená, rozdělená či pospojovaná. Jen arabštině vděčíme například za slova jako káva, artyčok, alkohol, estragon, šafrán nebo jasmín. Dokonce i cukr, který si ovšem půjčili arabští obchodníci v Indii.

Indie, ať se nám to líbí, nebo ne, byla jednou z kolébek naší civilizace. Zjistíme, že jsme odtud nejen získali způsob, jak psát čísla, ale Evropa také vděčí Indům za rýži, čaj, už zmíněný cukr, který najdeme v různých mutacích po celém světě: sugar, sachar, zucker nebo azúcar. Indové také obohatili mezinárodní kuchyni o slovo soup/súpa, kofta, šiškabáb nebo punč. A jsme u slova pipari, které původně označovalo pepř, ale vzhledem k tomu, že pepř a paprika jsou pikantní, a nejsou přitom příbuzní, později slovo pepper označovalo v různých jazycích jak pepř černý jako plod pepřovníku, tak i papriku červenou či jinak barevnou a ostrou – i přesto, že je příbuzná lilků a rajčat.

A ejhle, jsme u našeho perníku! Tenhle sladký chlebíček vonící po skořici a zázvoru se totiž mimo jiné dochucoval bílým pepřem, proto název peprník/perník. V gastronomii není jednosměrek, nemůžeme se tedy divit, že zatímco Rusové nazývají svůj obložený chléb butěrbrot, Francouzi nazývají svoje podniky pro rychlé a jednoduché stravování ruským slovem bistro a v Kašmíru si připravují místní obyvatelé čaj ve varné nádobě nazvané samovar.

03090693.jpeg

Nicméně zpátky do Evropy. Slovo marcipán by mohlo pocházet z celkem logického Marcius a panus, tedy Markův chléb, ale také trochu krkolomně z perského mazban, které podle některých zdrojů mělo označovat místo původu. Podle jiných šlo o výraz pro krabičku určenou právě pro uchovávání sladkostí, a aby toho nebylo málo, v řečtině slova maza a pan značí mouku a všechno nebo celý. Podobně jsme přišli ke kredenci – v latině slovo credentia znamená víra, do italštiny se přetavilo v podobě credenza (důvěra) a označovalo pokrmy, které byly prověřené ochutnávačem, odtud přenesení významu směrem k ochutnávání.

A potom je tady samozřejmě latina a z ní pocházející například slovo salát, které původně neoznačovalo listovou zeleninu, ale prostě něco slaného, od slova sal/sůl. Latině také minimálně vděčíme za slova dort nebo piškot, ve kterém celkem lehce nalezneme slovo biskvit, ale jen odborník by v něm nacházel latinské bis (dvakrát nebo dvojitý) a coctum, tedy vařený. A na naše nejbližší sousedy se koukneme příště, je toho vážně moc.

autor: Michal "Rachad" Hromas
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.